17 C 182/2022-30 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 2 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 7. 5. 2015 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovanou dne 13. 4. 2015 smlouvu o zápůjčce, na základě níž byla žalované poskytnuta zápůjčka ve výši 2 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit zápůjčku spolu s poplatkem do 6. 5. 2015. Žalovaná na svůj dluh nic neuhradila. Pohledávka za žalovanou byla žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, listiny jí byly doručovány na základě tzv. fikce doručení v souladu s § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) na adresu uvedenou v centrální evidenci obyvatel. V souladu s § 115a o.s.ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř. soud rozhodl bez jednání. 3. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. [právnická osoba] uzavřela s žalovanou smlouvu o zápůjčce, na základě níž se zavázala poskytnout žalované částku ve výši 2 000 Kč, s roční úrokovou sazbou 417 %, roční procentní sazbou nákladů 4 104,92 %. Žalovaná se částku zavázala vrátit spolu s poplatkem 480 Kč formou jedné splátky do 4. 5. 2015. Žalobkyně poplatek za poskytnutí zápůjčky po žalované nepožaduje. Pohledávka za žalovanou byla žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek. 4. Po právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaná neuzavřely platně smlouvu o zápůjčce podle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), jelikož ujednaný úrok ve výši 417 % ročně (blíže ke srovnání rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004 publikované v časopise Soudní judikatura pod [číslo]) jako esenciální složka úvěrové smlouvy je ujednání příčícím se dobrým mravům podle § 580 odst. 1 OZ, k němuž soud přihlíží podle § 588 OZ z úřední povinnosti. [příjmení] princip se uplatní i při posuzování smlouvy o zápůjčce, v níž si strany ujednaly úplatu za poskytnutí peněz, jako je tomu v tomto případě. Z neplatné smlouvy o zápůjčce tak byla žalovaná povinna vydat to, oč se obohatila v souladu s § 2991 odst. 1 a 2 OZ, jelikož bezdůvodné obohacení je splatné na výzvu, nedohodnou-li se strany jinak. Nicméně původní věřitel v této dohodě jasně projevil svoji vůli a žalované muselo být známo, že nejpozději do 4. 5. 2015 měla poskytnuté peněžní prostředky vrátit. Žalovaná nic nevrátila a od následujícího dne se tak dostala do prodlení. Soud žalobě o zaplacení částky 2 000 Kč vyhověl, jelikož se jedná o částku, která představuje bezdůvodné obohacení, kterého se dostalo žalované z neplatně uzavřené smlouvy o zápůjčce, a to v souladu s § 2991 OZ a spolu se zákonným úrokem z prodlení v souladu s § 1970 OZ ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po době, do které měla žalovaná peněžní prostředky vrátit. Lhůta k plnění byla standardně stanovena v délce tří dnů v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. 5. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož žalobkyni náleží náklady řízení v plné výši, jelikož byla ve věci zcela úspěšná. O odměně advokáta bylo rozhodnuto podle § 151 odst. 2 o. s. ř. věty prvé za středníkem, neboť zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb., která upravovala paušální odměnu advokátů, nálezem Ústavního soudu ke dni 7. 5. 2013, lze považovat za zvláštní okolnost, která užití vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu při stanovení odměny advokáta odůvodňuje. Náklady řízení jsou tak tvořeny odměnou advokáta za 3 úkonu právní služby po 200 Kč (příprava a převzetí věci, sepis žaloby, výzva k plnění) v souladu s § 14b odst. 1 advokátního tarifu, náhradou hotových výdajů advokáta za 3 zmíněné úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 advokátního tarifu, DPH ve výši 21 % z obou zmíněných částek a zaplaceným soudním poplatkem 400 Kč, celkem 1 489 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen náklady zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.