17 C 210/2021-35 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 15 877 Kč s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovanou dne 5. 11. 2020 uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalované spotřebitelský úvěr v hotovosti ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky spolu s úplatou za poskytnutí úvěru ve výši 25 482 Kč (celkem tedy částku 45 482 Kč) vrátit v 78 týdenních splátkách po 584 Kč. Žalovaná v souladu s ustanovením čl. 9 smluvních podmínek od smlouvy odstoupila v době do 14 kalendářních dnů po jejím uzavření. Odstoupením od smlouvy vznikla žalované povinnost vrátit žalobkyni bez odkladu, nejpozději do 30 dnů od odeslání odstoupení, jistinu v plné výši. Tuto povinnost žalovaná splnila pouze částečně, celkem žalobkyni uhradila částku 4 123 Kč. Žalobkyně tedy požadovala zaplacení neuhrazené části jistiny ve výši 15 877 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši od 15. 12. 2020 do zaplacení. Žalobkyně vyzvala žalovanou k uhrazení dlužné částky výzvou ze dne 6. 5. 2021, žalovaná přesto svůj dluh neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, přestože jí listiny byly řádně doručeny. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř. soud rozhodl bez jednání. 3. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutečnosti. Účastníci uzavřeli dne 5. 11. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byla poskytnuta žalované částka 20 000 Kč, kterou se zavázala vrátit v 78 týdenních splátkách po 584 Kč spolu s úrokem ve výši 16 118 Kč v sazbě 88 % ročně, částkou za zpracování ve výši 1 500 Kč, částkou za komfortní a flexibilní splácení ve výši 5 524 Kč a pojistným za doplňkové pojištění ve výši 2 340 Kč. Dle smluvních ustanovení byla žalovaná oprávněna od smlouvy odstoupit do 14 kalendářních dnů od jejího uzavření s tím, že v případě odstoupení od smlouvy jí vznikne povinnost vrátit žalobkyni jistinu úvěru, a to nejpozději do 30 dnů ode dne odeslání odstoupení. Dne 14. 11. 2020 žalovaná od smlouvy odstoupila. Žalovaná uhradila podle tabulky předložené žalobkyní částku 4 123 Kč. Podle statistických údajů České národní banky dostupných na www.cnb.cz v listopadu 2020 průměrné úrokové sazby při spotřebě domácností a fixaci nad jeden rok do pěti let činily průměrně 7,76 % ročně. 4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 576 OZ týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. 6. Podle § 580 odst. 1 OZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 7. Podle § 2991 odst. 1 OZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož paragrafu bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plnění bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. Soud po právním zhodnocení dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný. Úvěrovou smlouvu soud shledal neplatnou, neboť ujednaný úrok ve výši 88 % ročně, navýšený o další výše uvedené poplatky, (blíže ke srovnání rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004 publikované v časopise Soudní judikatura pod číslem 13/2005) jako esenciální složka úvěrové smlouvy je ujednáním příčícím se dobrým mravům podle § 580 odst. 1. OZ, k němuž soud přihlíží podle § 588 OZ z úřední povinnosti. Bez platnosti takového ujednání o odměně za poskytnutí peněz nemůže být platná ani samotná smlouva o úvěru ve smyslu § 576 OZ a contrario. Jelikož žalovaná obdržela částku 20 000 Kč, a to bez právního důvodu, neboť uzavřená smlouva byla neplatná, je povinna žalobkyni uhradit nesplacenou část poskytnutého plnění, tedy částku 15 877 Kč, a to spolu s úrokem z prodlení z této částky v zákonné výši v souladu s § 1970 OZ ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Byť byla uzavřená smlouva neplatná, bylo z ní zřejmé, do kdy má žalovaná v případě odstoupení od smlouvy poskytnuté peněžní prostředky vrátit. Žalovaná má tudíž povinnost zaplatit žalobkyni rozdíl mezi částkou, o níž se obohatila, a částkou, kterou již před podáním žaloby zaplatila, tedy celkem 15 877 Kč Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. 9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož žalobkyni náleží náklady řízení v plné výši, jelikož byla ve věci zcela úspěšná. O odměně advokáta bylo rozhodnuto podle § 151 odst. 2 o.s.ř. věty prvé za středníkem, neboť zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb., která upravovala paušální odměnu advokátů, nálezem Ústavního soudu ke dni 7. 5. 2013, lze považovat za zvláštní okolnost, která užití vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu při stanovení odměny advokáta odůvodňuje. Náklady řízení jsou tak tvořeny odměnou advokáta za 3 úkony právní služby po 300 Kč (výzva k plnění, příprava a převzetí věci, sepis žaloby) v souladu s § 7 a § 14b odst. 1 advokátního tarifu, náhradou hotových výdajů advokáta za 3 zmíněné úkony právní služby po 100 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, DPH ve výši 21 % z obou zmíněných částek a zaplaceným soudním poplatkem 800 Kč, celkem 2 252 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna náklady zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.