17 C 233/2021-47 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 23 432,20 Kč s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku I., respektive ve výroku II. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila žalobkyně tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřel s žalovanou dne 30. 8. 2017 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč, které byly žalované vyplaceny v hotovosti v den podpisu smlouvy, což žalovaná stvrdila svým podpisem. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky společně s částkou 12 283 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 504 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměnou za zpracování a doručení ve výši 3 888 Kč a poplatkem za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 5 891 Kč. Uvedenou částku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 439 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 24. 10. 2018. Žalovaná však splátky řádně nehradila. Poslední splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 20. 8. 2017 Celkem žalovaná na dlužnou částku uhradila 440 Kč. Pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019. Žalobkyně po žalované požadovala zaplacení dlužné jistiny ve výši 13 560 Kč, dlužné části poplatku ve výši 9 872,20 Kč, úroku ve výši 2 654,37 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 2 019,42 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z částky 13 560 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 13 560 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř. soud rozhodl bez jednání. 3. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutečnosti. Žalovaná a právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřeli dne 30. 8. 2017 smlouvu o zápůjčce, na základě které byla poskytnuta žalované částka 14 000 Kč, kterou se zavázala vrátit v 60 týdenních splátkách po 439 Kč spolu s úrokem ve výši 2 504 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměnou za zpracování a doručení ve výši 3 888 Kč a poplatkem za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 5 891 Kč. Žalovaná uhradila na svůj dluh podle tabulky předložené žalobkyní částku 440 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019. Podle statistických údajů České národní banky dostupných na www.cnb.cz v srpnu 2017 činila průměrná úroková sazba při spotřebě domácností a fixaci nad jeden rok do pěti let průměrně 8,95 % ročně. 4. Z úřední činnosti je soudu známo (sp. zn. 17 C 302/2020), že osoba uzavírající smlouvy a provádějící inkasa splátek pro společnost [právnická osoba] zpravidla nebyla jejím zaměstnancem, podnikala na vlastní živnostenský list, náklady na dopravu a telefony si hradila sama, její odměna za výběr inkasa činila 5 % z realizovaného výběru a za uzavření smlouvy s novým klientem obdržela odměnu 500 Kč a za každou další smlouvu s týmž klientem dostala odměnu 200 Kč. 5. Jak bylo zjištěno ze smlouvy o zápůjčce a smluvních podmínek, poplatek za zpracování a doručení ve výši 3 888 Kč neměl žádný specifický obsah a obsahem ujednání o poplatku za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 5 891 Kč, tedy 42 % z celkové výše půjčky, byla povinnost žalované zaplatit za možnost inkasa splátek v místě svého bydliště. Úrok, který byl sice sjednán v sazbě 29 % ročně, je úrokem řádným, nicméně dalším zasmluvněním poplatků, došlo k zastření cílů původního poskytovatele půjčky generovat různými poplatky další zisk. Ke generování zisku má být primárně určen úrok a pouze u tak specifických a individuálních obchodů, kde pouhý úrok by ke krytí nákladů nemohl nepostačit, je zapotřebí individualizovat takový obchod od ostatních smluveným poplatkem. Je žádoucí, aby vedle sjednaného úroku bylo možné ujednat i konkrétní poplatek, nicméně smluvená výše takového poplatku musí být přiměřená skutečným nákladům, které se smluvenou službou vzniknou. Poskytovatelé půjček či úvěrů mají vždy výdaje s administrativní činností, nicméně taková činnost by měla být buďto kryta ze smluveného úroku, nebo by měl být poplatek za specifickou administrativní činnost dostatečně konkretizován, aby bylo zřejmé, jak je daný obchod odlišen od běžných obchodů daného typu, kde ke krytí nákladů na administrativní činnost postačí sjednaný úrok. Pokud jde o inkasní poplatek, zcela jistě se jedná o poplatek za takovou činnost, kterou již nelze hradit ze smluveného úroku, nicméně pouze za situace, kdy náklady poskytovatele půjčky či úvěru v souvislosti s takto smluvenou službou jsou přiměřené k výši poplatku za ni. 6. Jak bylo uvedeno výše, z úřední činnosti je však soudu známo, že odměna osoby vybírající inkaso u každé splátky činí 5 % z inkasované částky, což by v daném případě bylo přibližně 22 Kč (1 splátka činila 439 Kč), přičemž na jedno inkaso připadalo 98 Kč (poplatek ve výši 5 891 Kč při 60 splátkách). Původní poskytovatel zápůjčky tak z inkasované částky pouze na inkasním poplatku obdržel 77,5 % z inkasované sumy a 22,5 % připadlo konkrétnímu výběrci, navíc za situace, kdy se nejednalo zaměstnance společnosti [právnická osoba], s nímž by měla tato společnost mzdové výdaje, ale o samostatně podnikající subjekt, který veškerou svou činnost hradil ze svých prostředků, případně z podílu na inkasované částce. Vedle inkasního poplatku byl stranami sjednán další poplatek za zpracování a doručení ve výši 3 888 Kč, který i v případě, že by se jednalo o smlouvu s novým klientem, znamená, že cca 87,2 %, (počítáno z částky 500 Kč – bod 4. rozsudku - v případě uzavření prvé smlouvy a v případě uzavření druhé smlouvy z částky 200 Kč) z tohoto poplatku opět připadlo společnosti a 12,8 % připadlo osobě výběrce, který smlouvu s klientem uzavřel. 7. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 OZ při peněžité zápůjčce lze sjednat úroky. 8. Podle § 576 OZ týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. 9. Podle § 580 odst. 1 OZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 10. Podle § 2991 odst. 1 OZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož paragrafu bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plnění bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Soud po právním zhodnocení dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je jen částečně důvodný, a to pokud jde o částku 13 560 Kč, představující nevrácenou část jistiny. Smlouva o zápůjčce mezi žalovanou a společností [právnická osoba] totiž nebyla uzavřena platně, a žalobkyni tak náleží pouze bezdůvodné obohacení, kterého se žalované v podobě obdrženého a nevráceného plnění dostalo, a to ve smyslu § 2991 odst. 1 OZ. Jelikož žalovaná obdržela celkem částku 14 000 Kč, a to bez právního důvodu, neboť uzavřená smlouva byla neplatná, je povinna žalobkyni, které byla platně pohledávka postoupena, uhradit nesplacenou část poskytnutého plnění, tedy částku 13 560 Kč (14 000 Kč – uhrazených 440 Kč), a to spolu s úrokem z prodlení v zákonné sazbě podle § 1970 OZ ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Byť byla uzavřená smlouva neplatná, bylo z ní zřejmé, do kdy má žalovaná poskytnuté peněžní prostředky vrátit. Nebylo tak zapotřebí další výzvy k vyvolání splatnosti poskytnutého bezdůvodného obohacení, jelikož okamžik, do kdy má žalovaná peníze vrátit, jí byl znám již od jejich poskytnutí. 12. Soud nevyhověl nároku žalobkyně v částce 9 872,20 Kč, kterou žalobkyně uplatnila jako součást dosud neuhrazené jistiny. Z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy soud nárok žalobkyně posuzoval dle ustanovení upravující bezdůvodné obohacení. Jelikož se žalovaná k žalobě nevyjádřila, vycházel soud z tvrzení žalobkyně a z jí doloženého přehledu plateb, z nichž vyplynulo, že žalovaná právnímu předchůdci žalobkyně zaplatila částku 440 Kč. Žalovaná má tudíž povinnost zaplatit žalobkyni rozdíl mezi částkou, o níž se obohatila, a částkou, kterou již před podáním žaloby právnímu předchůdci žalobkyně zaplatila, tedy celkem 13 560 Kč. S ohledem na výše uvedené pak byla žaloba dále zamítnuta ohledně částky 2 654,37 Kč představující kapitalizovaný úrok a úroku 29 % ročně z částky 13 560 Kč od 25. 6. 2019