17 C 286/2021-33 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 477,37 Kč s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku I., respektive ve výroku II. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřela se žalovaným dne 28. 3. 2018 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč. Peněžní prostředky byly žalovanému vyplaceny v hotovosti v den podpisu smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně poskytnuté peněžní prostředky společně s částkou 12 283 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 504 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměnu za zpracování a doručení ve výši 5 652 Kč a částku za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 4 127 Kč. Uvedenou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 439 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 22. 5. 2019. Žalovaný však splátky řádně nehradil, poslední splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 26. 8. 2019 Celkem žalovaný na dlužnou částku uhradil 7 550 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020. Žalobkyně po žalovaném požadovala zaplacení dlužné jistiny ve výši 10 477,37 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 4 884,37 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 376,61 Kč, úroků ve výši 29 % ročně z částky 10 477,37 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši z částky 10 477,37 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, přestože mu listiny byly řádně doručeny. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř. soud rozhodl bez jednání. 3. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutečnosti. Žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřeli dne 28. 3. 2018 smlouvu o zápůjčce, na základě které byla poskytnuta žalovanému částka 14 000 Kč, kterou se zavázal vrátit v 60 týdenních splátkách po 439 Kč spolu s úrokem ve výši 2 504 Kč v sazbě 29 % ročně, částkou za zpracování a doručení ve výši 5 652 Kč a částkou za administrativní činnost a komfortní splácení v hotovosti (hotovostní inkaso) ve výši 4 127 Kč. Žalovaný dle žalobkyně uhradil částku 7 550 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020. Podle statistických údajů [obec] národní banky dostupných na www.cnb.cz v březnu 2018 průměrné úrokové sazby při spotřebě domácností a fixaci nad jeden rok do pěti let činily průměrně 8,19 % ročně. 4. Z úřední činnosti je soudu známo (sp. zn. 17 C 302/2020), že osoba uzavírající smlouvy a provádějící inkasa splátek pro společnost [právnická osoba] zpravidla nebyla jejím zaměstnancem, podnikala na vlastní živnostenský list, náklady na dopravu a telefony si hradila sama, její odměna za výběr inkasa činila 5 % z realizovaného výběru a za uzavření smlouvy s novým klientem obdržela odměnu 500 Kč a za každou další smlouvu s týmž klientem dostala odměnu 200 Kč. 5. Jak bylo zjištěno ze smlouvy o zápůjčce a smluvních podmínek, dohoda o odměně za zpracování a doručení v částce 5 652 Kč neměla žádný specifický obsah. Úrok, který byl sice sjednán v sazbě 29 % ročně, je úrokem řádným, nicméně dalším zasmluvněním poplatků, došlo k zastření cílů původního poskytovatele půjčky generovat různými poplatky další zisk. Ke generování zisku má být primárně určen úrok a pouze u tak specifických a individuálních obchodů, kde pouhý úrok by ke krytí nákladů nemohl nepostačit, je zapotřebí individualizovat takový obchod od ostatních smluveným poplatkem. Je žádoucí, aby vedle sjednaného úroku bylo možné ujednat i konkrétní poplatek, nicméně smluvená výše takového poplatku musí být přiměřená skutečným nákladům, které se smluvenou službou vzniknou. Poskytovatelé půjček či úvěrů mají vždy výdaje s administrativní činností, nicméně taková činnost by měla být buďto kryta ze smluveného úroku, nebo by měl být poplatek za specifickou administrativní činnost dostatečně konkretizován, aby bylo zřejmé, jak je daný obchod odlišen od běžných obchodů daného typu, kde ke krytí nákladů na administrativní činnost postačí sjednaný úrok. Pokud jde o inkasní poplatek, zcela jistě se jedná o poplatek za takovou činnost, kterou již nelze hradit ze smluveného úroku, nicméně pouze za situace, kdy náklady poskytovatele půjčky či úvěru v souvislosti s takto smluvenou službou jsou přiměřené k výši poplatku za ni. 6. Jak bylo uvedeno výše, z úřední činnosti je soudu známo, že odměna osoby vybírající inkaso u každé splátky činí 5 % z inkasované částky, což by v daném případě bylo přibližně 21,95 Kč, přičemž na jedno inkaso připadalo 68,79 Kč (poplatek ve výši 4 127 Kč při 60 splátkách). Původní poskytovatel zápůjčky tak z inkasované částky pouze na inkasním poplatku obdržel 24,19 % z inkasované sumy a 75,81 % připadlo konkrétnímu výběrci, navíc za situace, kdy se nejednalo o zaměstnance společnosti [právnická osoba], s nímž by měla tato společnost mzdové výdaje, ale o samostatně podnikající subjekt, který veškerou svou činnost hradil ze svých prostředků, případně z podílu na inkasované částce. Vedle inkasního poplatku byl stranami sjednán další poplatek za administrativní zpracování ve výši 5 652 Kč, který i v případě, že by se jednalo o smlouvu s novým klientem, znamená, že cca 91,15 % z tohoto poplatku opět připadlo společnosti a 8,85 % připadlo osobě výběrce, který smlouvu s klientem uzavřel. 7. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 OZ při peněžité zápůjčce lze sjednat úroky. 8. Podle § 576 OZ týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. 9. Dle § 580 odst. 1 OZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 10. Podle § 2991 odst. 1 OZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož paragrafu bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plnění bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Soud po právním zhodnocení dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je jen částečně důvodný, a to pokud jde o částku 6 450 Kč, představující nevrácenou část jistiny. Smlouva o zápůjčce mezi žalovaným a společností [právnická osoba] totiž nebyla uzavřena platně, a žalobkyni tak náleží pouze bezdůvodné obohacení, kterého se žalovanému v podobě obdrženého a nevráceného plnění dostalo, a to ve smyslu § 2991 odst. 1 OZ. Jelikož žalovaný obdržel částku 14 000 Kč, a to bez právního důvodu, neboť uzavřená smlouva byla neplatná, je povinen žalobkyni, které byla platně pohledávka postoupena, uhradit nesplacenou část poskytnutého plnění, tedy částku 6 450 Kč, a to spolu s úrokem z prodlení z této částky v zákonné výši v souladu s § 1970 OZ ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Byť byla uzavřená smlouva neplatná, bylo z ní zřejmé, do kdy má žalovaný poskytnuté peněžní prostředky vrátit. Nebylo tak zapotřebí další výzvy k vyvolání splatnosti poskytnutého bezdůvodného obohacení, jelikož okamžik, do kdy má žalovaný peníze vrátit, mu byl znám již od jejich poskytnutí. Soud nevyhověl nároku žalobkyně v částce 4 027,37 Kč s příslušenstvím, kterou žalobkyně uplatnila jako součást dosud neuhrazené jistiny. Z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy soud nárok žalobkyně posuzoval dle ustanovení upravující bezdůvodné obohacení. Jelikož se žalovaný k žalobě nevyjádřil, vycházel soud z tvrzení žalobkyně, že žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně zaplatil částku 7 550 Kč. Žalovaný má tudíž povinnost zaplatit žalobkyni rozdíl mezi částkou, o níž se obohatil, a částkou, kterou již před podáním žaloby právnímu předchůdci žalobkyně zaplatil, tedy celkem 6 450 Kč. S ohledem na výše uvedené pak byla žaloba dále zamítnuta ohledně částky 4 884,37 Kč, představující kapitalizovaný úrok, částky 540,77 Kč, představující kapitalizovaný úrok z prodlení ze zamítnuté částky 4 027,37 Kč, a úroku 29 % ročně z částky 10 477,37 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. 12. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nák