21 C 193/2022 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne [datum] a doplněnou dne [datum] po žalované domáhala zaplacení částky ve výši 10 707 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky jdoucím od [datum] do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tím, že účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 7 500 Kč, a to na jí sdělený účet. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky společně s poplatkem ve výši 4 500 Kč do [datum], ve třech měsíčních splátkách, když toto ale neučinila. Žalovaná do podání žaloby uhradila na svůj dluh toliko 7 543 Kč. Dále žalobkyně požaduje náklady spojené s uplatněním pohledávky v souladu s čl. 2 Smlouvy ve výši 2 500 Kč za zaslané písemné upomínky a smluvní pokutu ve výši 3 750 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, ale žalovaná ani po opakovaných výzvách nic neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), když k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout i na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva na účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila již v samotné žalobě. Žalovaná se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřila, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 o. s. ř. její konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a přiložených listinných důkazů. Jelikož žalovaná proti žalobě ničeho nenamítá, vycházel soud pouze z důkazů, které předložila žalobkyně. 4. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutečnosti. Žalovaná uzavřela s žalobkyní dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě jí byly poskytnuty na její bankovní účet finanční prostředky ve výši 7 500 Kč, což bylo prokázáno potvrzením o platbě a zprávou banky. Žalovaná se ve smlouvě zavázala vrátit poskytnuté peníze spolu s poplatkem 4 500 Kč odpovídajícímu úroku ve výši 240% ročně nejpozději do [datum]. Strany si ve smlouvě pro případ prodlení žalovaného sjednaly smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné částky. Dále si strany ve smlouvě sjednaly poplatek 500 Kč za písemný upomínací dopis. Upomínána byla žalovaná dopisy ze dne [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]. Podle systému časových řad [příjmení] dostupných na [webová adresa] činila průměrná úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v srpnu 2020 při spotřebě v rozmezí do jednoho roku včetně cca 12 % ročně. V řízení nebylo prokázáno, že žalovaná uhradila částku 7 543Kč. 5. Po právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně není důvodný. Strany totiž neuzavřely platně smlouvu o zápůjčce podle ustanovení § 2390 občanského zákoníku, jelikož ujednání o poplatku je třeba vnímat jako ujednání o odměně za poskytnuté peněžní prostředky, a takovéto ujednání tak plní formu úroku a to 240% ročně, byť tento je smlouvě deklarován v nulové výši. Takovéto ujednání je pak ujednáním nemravným podle § 580 občanského zákoníku (viz též rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci 21 Cdo 1484/2004), když k tomuto soud přihlíží z úřední povinnosti dle ustanovení § 588 občanského zákoníku. Ujednání o úroku je esenciální náležitostí smlouvy o zápůjčce, bez níž nemůže být úplatná zápůjční smlouva shledána platnou ve smyslu § 576 občanského zákoníku Smlouva je tak z tohoto důvodu absolutně neplatná. Žalobkyní poskytnutá částka ve výši 7 500 Kč žalované, je tak z právního hlediska jejím bezdůvodným obohacením ve smyslu ustanovení § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, když jí bylo plněno bez právního důvodu (§ 2991 odst. 1 občanského zákoníku). Žalovaná by tak byla povinna bezdůvodné obohacení vrátit. V řízení ale bylo prokázáno, že tato žalobkyni již ale uhradila částku ve výši 7 543Kč a žalobkyni tak k datu podání žaloby již nic nedluhovala. Z tohoto důvodu tak nezbylo soudu nic jiného než žalobu zamítnout. 6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., jelikož sice žalovaná byla v řízení plně úspěšná, ale této s řízením žádné náklady nevznikly.