21 C 217/2022 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] doplněnou dne [datum] domáhala vydání soudního rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku ve výši 3 000 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaná dne [datum] uzavřela prostřednictvím elektronické komunikace na dálku se společností [právnická osoba] (dále jen právní předchůdce žalobkyně) smlouvu o úvěru č. [anonymizováno], na základě které jí poskytl právní předchůdce žalobkyně finanční prostředky ve výši 2 000 Kč a to převodem na jí sdělený bankovní účet. Žalovaná se zavázala za poskytnutí úvěru uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 184,20 Kč a smluvní úrok v ujednané sazbě, to vše do [datum]. Žalovaná své povinnosti z uzavřené smlouvy o úvěru nesplnila, když do sjednané doby splatnosti řádně neuhradila částku, k jejímuž plnění se zavázala. Na svůj závazek dosud neuhradila ničeho. Z právního předchůdce žalobkyně byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], přičemž změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem původního věřitele ze dne [datum]. Vzhledem k tomu, že žalovaná nesplnila své smluvní povinnosti, nárokuje žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž byla žalovaná v prodlení, kterou žalobkyně požaduje po revizním přepočtu ve výši 1 000 Kč. Žalovaná částka se tak skládá z nesplacené jistiny ve výši 2 000 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč, příslušenství je pak tvořeno poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 184 Kč, smluvními úroky za poskytnutí úvěru ve výši 1 089,32 Kč, náklady právního předchůdce žalobkyně na vymožení pohledávky ve výši 356 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 258,08 Kč a zákonným úrokem z prodlení z částky 2 000 Kč jdoucím od [datum] do zaplacení ve výši 10 %. Žalovaná byla k úhradě dlužné částky naposledy vyzvána prostřednictvím právního zástupce žalobkyně výzvou ze dne [datum]. 2. Usnesením zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] soud řízení zastavil co do částky 356 Kč, představující kapitalizovaný smluvní úrok, neboť žalobkyně vzala podáním ze dne [datum] pro tuto část předmětu řízení žalobu zpět. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s projednáním věci bez nařízení jednání souhlasila již v podané žalobě, žalovaná se na výzvu soudu ohledně tohoto postupu nevyjádřila a soud proto předpokládal její konkludentní souhlas v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř., věc projednal a rozhodl na základě listinných důkazů a obsahu spisu. 5. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že žalovaná dne [datum] uzavřela s původním věřitelem elektronicky smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které jí byla poskytnuta na jí sdělený účet částka 2 000 Kč, a to dne [datum] (doloženo výpisem a potvrzeno bankou, že účet u ní vedený č. [bankovní účet] skutečně náleží žalované). Žalovaná se zavázala úvěr splatit společně s úrokem ve výši 40 % ročně a poplatkem za sjednání úvěru ve výši 834,20 Kč, resp. 2 184,20 Kč v případě překročení doby splatnosti a to formou jednorázové splátky nejpozději ke dni [datum] (tj. do 30 dní od odeslání finančních prostředků na účet žalovaného). RPSN byla sjednána ve výši 9 202,6 % Smlouva o úvěru byla uzavřena prostřednictvím elektronické komunikace na dálku, když žalované byl na jí verifikovaný email zaslán návrh smlouvy a žalovaná tento odsouhlasila zadáním unikátního verifikačního kódu zaslaným formou SMS z telefonního čísla, který žalovaná uvedla. Pohledávka přešla z původního věřitele na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], což bylo žalované poprvé oznámeno dopisem ze dne [datum], který byl dle přiloženého podacího archu předán k doručení poskytovateli poštovních služeb dne [datum] (smlouva o postoupení pohledávek včetně přílohy, oznámení o postoupení pohledávek, poštovní podací arch). Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu naposledy předžalobní upomínkou ze dne [datum] (předžalobní výzva včetně poštovního podacího archu). Z tvrzení žalobkyně, za situace kdy žalovaná netvrdila ani neprokazovala opak, má soud za zjištěné, že tato neuhradila na svůj dluh ničeho. 6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Po zhodnocení shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, ale toliko z části, neboť shledal shora uvedenou smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou. Závěr o neplatnosti této smlouvy soud dovozuje z ujednání o výši úroků a s tím související výše RPSN, kdy žalovaná měla vedle poskytnuté jistiny ve výši 2 000 Kč a úroku v roční sazbě 40 % uhradit dále částku 834,20 Kč, označenou jako poplatek za sjednání úvěru. Tento poplatek byl dále v případě prodlení se splácením ujednán ve výši 2 184,20 Kč. Označení za poplatek však nic nemění na tom, že právní předchůdce žalobkyně je osobou, která se v rámci svého podnikání zabývá poskytováním peněžitých zápůjček /spotřebitelských úvěrů a těžko by bez odpovídajícího úroku s žalovanou smlouvu uzavřel. Poplatek tak představuje skrytý úrok a nikoli platbu za služby, i když toto zdání se snažil právní předchůdce žalobkyně navodit, když ve smlouvě uvedl, že úroková sazba činí toliko 40 % ročně. Takto požadovaný nárok zastírá další úročení peněz a slouží toliko pouze ke generování zisku, neboť zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. S ohledem na shora uvedené skutečnosti tak soud považuje celý nárok z titulu poplatku jako ujednání o úrocích. Toto však ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinou představuje úrok ve výši 507 %, resp. 1 329 % ročně a jedná se tak dle ustanovení § 588 o. z. o ujednání neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Nemravnost takto ujednaného úroku dokládá i RPSN, která byla sjednána ve výši 9 202,60 %. Soud v souvislosti s výše uvedeným odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o úvěru. Soud zjišťoval průměrnou výši úrokových sazeb korunových úvěrů se splatností do 1 roku poskytnutých bankami domácnostem v České republice v témže období, kdy bylo zjištěno, že tato sazba činila 15,68 % ročně. Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. Ujednání o úrocích pak nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, neboť právní předchůdce žalobkyně by zcela jistě úvěr bez ujednání o úrocích neposkytl, kdy se navíc jednalo o adhezní smlouvu (formulářovou), která neumožňuje, aby byla jakýmkoli způsobem měněna na základě dohody stran oproti již předvyplněnému formuláři. Vzhledem k výše uvedenému, kdy je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu jako celek. Ostatně ke stejnému závěru dospěl opakovaně i Krajský soud v Plzni (viz například rozsudek tohoto ze dne 8. 8. 2017 sp. zn. 25 Co 183/2017). 10. S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobkyně právo na vrácení poskytnuté jistiny, neboť bylo prokázáno, že tato byla žalované poskytnuta na bankovní účet. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Žalovaná se tak p