21 C 246/2022-77 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 40 245 Kč s příslušenstvím a náhradou nákladů řízení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě které mu poskytla na jím sdělený bankovní účet finanční částku ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr včetně úroků za jeho poskytnutí ve výši nominální úrokové sazby ve výši 54,85 % ročně splatit ve 40 měsíčních splátkách po 1 553 Kč splatných vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce. První splátka měla být uhrazena v měsíci prosinci 2021. Schopnost žalovaného úvěr splácet byla řádně prověřena. Protože žalovaný splátky nesplácel ve sjednaných termínech, v souladu s bodem 6. 3. smlouvy byl úvěr zesplatněn ke dni [datum], výsledná částka činila 33 880,65 Kč (tzv. nová jistina tvořená nesplacenou jistinou a nesplacenými úroky za poskytnutí úvěru - bod 6. 4. smlouvy – dlužná původní jistina úvěru ve výši 29 818,26Kč a dlužný přirostlý úrok ve výši 4 062,39 Kč). Podle článku 6.1 smlouvy vznikl žalobkyni nárok na smluvní pokutu ve výši 1 497 Kč, a to za prodlení u splátek [číslo] až 3 o délce 30 dnů (3 x 499 Kč). Podle článku 6. 5. smlouvy vznikl žalobkyni dále nárok na smluvní pokutu ve výši 4 268,88 Kč za prodlení žalovaného s úhradou jistiny ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 33 880,65Kč za každý den prodlení žalovaného počínaje dnem [datum] do [datum] (datum vyhotovení žaloby). Dle bodu 6. 2. smlouvy dále vznikl žalobkyni nárok na částku 600 Kč představující náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného. A dále má žalobkyně nárok na úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné jistině úvěru ve výši 29 818,26 Kč ode dne [datum] do zaplacení ve výši 54,85% ročně. Žalobkyně dále podáním ze dne [datum] doplnila žalobu v tom směru, že do zesplatnění úvěru uhradil žalovaný celkem částku ve výši 1 553 Kč a po podání žaloby dne [datum] zaplatil částku 28 447 Kč. Podáním ze dne [datum] a následně z [datum] pak dále doplnila skutková tvrzení k jí požadovanému nároku a navrhla zastavení řízení v rozsahu, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil svým podáním ze dne [datum], kde uvedl, že s žalobou nesouhlasí, neboť sice skutečně se žalobkyní uzavřel shora popsanou smlouvu, a byla mu poskytnuta výše uvedená částka, kdy ale smlouva byla koncipována velmi nevýhodně, minimálně vzhledem k výši roční procentní sazby nákladů (dále jen RPSN) ve výši 70,97%. Žalovaný zde popsal okolnosti, za kterých byl nucen si předmětný úvěr od žalobkyně vzít a též že roční úroková sazba takovéhoto úvěru běžně poskytovaná činila toliko 7,99%. Uzavřená smlouva mezi účastníky je tak neplatná pro její rozpor s dobrými mravy. Dále potvrdil, že na úvěr zaplatil celkem částku 30 000Kč 3. Soud ve věci nařídil ústní jednání, které se konalo dne [datum]. K tomuto se též dostavil žalovaný, který setrval na svých tvrzeních, viz výše. 4. Z předložených listin byly zjištěny tyto skutečnosti. Mezi účastníky skutečně byla uzavřena shora uvedená úvěrová smlouva, kdy na základě této byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 30 000 Kč (mezi účastníky nesporné). Dle smluvního formuláře a smlouvy [číslo] zjistil soud, že částka, kterou se žalovaný zavázal za předmětný úvěr uhradit, byla 74 544 Kč (bez platby za sjednané pojištění), kdy smlouva měla být uzavřena na 48 měsíců s předpokládanou RPSN 70,97 %. Výpůjční úroková sazba byla vyčíslena na 54,85 % ročně. Obsah smlouvy tak odpovídá žalobním tvrzením žalobkyně. Z nesporných tvrzení účastníků má soud za prokázané, že žalovaný na předmětnou smlouvu uhradil celkem částku 30 000 Kč (z ní pak částku 1 553 Kč před podáním žaloby). Žalobkyně též soudu předložila listiny, které mají osvědčovat prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet. Ze systému [obec] národní banky o statistických údajích – spisové řady [příjmení] bylo ověřeno, že v listopadu 2021 byly domácnostem na spotřebu poskytovány úvěry s fixací úrokové sazby na jeden až pět let s úrokem cca 10 % ročně. Z předžalobních výzev včetně poštovního podací archu má soud za prokázané, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužných částek. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen občanský zákoník) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 6 občanského zákoníku, je každý povinen jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Podle § 8 občanského zákoníku zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Podle § 580 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákon, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 7. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 8. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Vzhledem k tomu, že žalobkyně ještě před tím než bylo ve věci jednáno, vzala žalobu částečně zpět, postupoval soud dle ustanovení § 96 odst. 1 až odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) a řízení částečně zastavil v rozsahu zpětvzetí, když souhlas žalovaného v této fázi řízení nebyl pro tento postup nutný (viz výrok I. tohoto rozsudku). 10. Po zhodnocení provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, když mezi účastníky měla být uzavřena smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku. Žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 30 000 Kč, které se žalovaný zavázal žalobkyni vrátit spolu s ve smlouvě uvedeným úrokem ve výši 54,89 % ročně, ročně, při RPSN ve výši 70,97%. Zde pak soud uvádí, že takto sjednané úroky představují dle výše citovaného ustanovení § 588 občanského zákoníku ujednání neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Ostatně i sama žalobkyně ve svém podání ze dne [datum] uvádí, že běžnou úrokovou sazbou v době uzavření smlouvy bylo 7,34% Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 236/2005 vyslovil názor, podle něhož s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu včetně vyšší míry rizikovosti poskytovaného úvěr nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem obvyklé úrokové míry peněžních ústavů. Soud zjišťoval průměrnou výši úrokových sazeb korunových úvěrů se splatností od 1 roku do 5 let poskytnutých bankami domácnostem na spotřebu v České republice v témže období, kdy bylo zjištěno, že tato sazba činila v průměru 10 % ročně. Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. Ujednání o úrocích pak nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, neboť žalobkyně by zcela jistě úvěr bez ujednání o úrocích neposkytla, kdy se navíc jednalo o adhezní smlouvu (formulářovou), která neumožňuje, aby byla jakýmkoli způsobem měněna na základě dohody stran oproti již předvyplněnému formuláři. Vzhledem k výše uvedenému, kdy je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu jako celek. Ostatně ke stejnému závěru dospěl opakovaně i Krajský soud v Plzni (viz například rozsudek tohoto ze dne 8. 8. 2017 sp. zn. 25 Co 183/2017). Shora uvedený fakt pak nemohla napravit ani žalobkyně následnou modifikací požadovaných úroků (viz zpětvzetí), když stále platí shora uvedené, tedy, že smlouva mezi účastníky uzavřená je neplatná a nelze tak použít žádné z jejích ustanovení. 11. S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobkyně právo na vrácení půjčené jistiny s přihlédnutím k již uhrazeným platbám. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 občanského zákoníku. Žalovaný se tak poskytnutím peněžité hotovosti obohatil o částky 30 000 Kč. Po provedeném dokazování vyplynulo, že žalovaný bezdůvodné obohacení žalobkyni zcela uhradil (1 553Kč ještě před podáním žaloby a částku 28 447 Kč dne [datum]). Žaloba je tak aktuálně ve vztahu k jistině nedůvodná (část žalované částky je nemravná a bezdůvodné obohacení uhrazeno). Jelikož se ale žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení (část ho byla uhrazena dokonce až po podání žaloby), soud tomuto uložil uhradit žalobkyni zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve