24 C 318/2021-52 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku ve výši [částka] s příslušenstvím a náhradou nákladů řízení. Návrh odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále jen původní věřitel) uzavřel jako úvěrující s žalovaným jako úvěrovaným dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytl formou bankovního převodu žalovanému částku ve výši [částka]. Tuto měl včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši [částka] a úroku ve výši [částka] žalovaný uhradit nejpozději do 30 dnů od odeslání finančních prostředků, v případě, že by doba splatnosti byla z jeho strany překročena, činil poplatek částku [částka], úrok pak zůstal stejný. Smlouva byla uzavřena prostředky elektronické komunikace na dálku, když původní věřitel zaslal žalovanému jím verifikovaný email a formou SMS zprávy jedinečný autorizační kód. Žalovaný úvěr čerpal v plné výši, o čemž svědčí i výpis z bankovního účtu, ale do data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky včetně poplatku a úroku neuhradil. Součástí žalované částky byla dále smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky denně, na kterou původnímu věřiteli vzniklo právo v důsledku prodlení žalovaného dle čl. VIII. odst. 1, písm. d) smlouvy. Smluvní pokutu žalobkyně po revizním přepočtu požadovala ve výši [částka]. Žalobkyně dále požadovala úhradu účelně vynaložených nákladů mimosmluvního vymáhání spojených s uplatněním pohledávky v celkové výši [částka]. Předmětná pohledávka pak byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností ke dni [datum] postoupena na žalobkyni. Žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena přípisem ze dne [datum]. I přes předžalobní výzvu zástupce žalobkyně ze dne [datum] na předmětný dluh žalovaný dosud ničeho neuhradil. 2. Podáním ze dne [datum] vzala žalobkyně žalobu zpět co do částky kapitalizovaného úroku ve výši [částka] a částky smluvní pokuty ve výši [částka]. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] proto zdejší soud rozhodl o zastavení řízení v rozsahu výše naznačeného částečného zpětvzetí a předmětem řízení tak nadále byl toliko nárok žalobkyně na zaplacení částky ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky jdoucím od [datum] do zaplacení, dále kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši [částka] a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši [částka]. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. V daném případě postupoval soud dle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. V tomto případě žalobkyně, s tímto vyslovila svůj souhlas již v podané žalobě. Žalovaný se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřil, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Jelikož žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal, provedl soud ve věci k důkazu pouze listiny, které předložila žalobkyně. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Žalovaný dne [datum] uzavřel s původním věřitelem elektronicky smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které mu byla poskytnuta na účet částka [částka], a to dne [datum] (doloženo výpisem a potvrzeno bankou, že účet u ní vedený č. [bankovní účet] skutečně náleží žalovanému). Žalovaný se zavázal úvěr splatit společně s úrokem ve výši 36 % ročně a poplatkem za sjednání úvěru ve výši [částka], resp. [částka] v případě překročení doby splatnosti a to formou jednorázové splátky nejpozději ke dni [datum] (tj. do 30 dní od odeslání finančních prostředků na účet žalovaného). Smlouva o úvěru byla uzavřena prostřednictvím elektronické komunikace na dálku, když žalovanému byl na jím verifikovaný email zaslán návrh smlouvy a žalovaný tento odsouhlasil zadáním unikátního verifikačního kódu zaslaným formou SMS z telefonního čísla, který žalovaný uvedl. Pohledávka přešla z původního věřitele na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], což bylo žalovanému poprvé oznámeno dopisem ze dne [datum], který byl dle přiloženého podacího archu předán k doručení poskytovateli poštovních služeb dne [datum] (smlouva o postoupení pohledávek včetně přílohy, oznámení o postoupení pohledávek, poštovní podací arch). Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu naposledy předžalobní upomínkou ze dne [datum] (předžalobní výzva včetně poštovního podacího archu). Z tvrzení žalobkyně má soud za zjištěné, že žalovaný neuhradil na svůj dluh ničeho, bylo případně na něm, aby v řízení prokázal opak, ale nestalo se tak. Dlužná částka se tak skládá z jistiny ve výši [částka] a příslušenství je pak představováno kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši [částka] z částky [částka] od [datum] do [datum], zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] jdoucím od [datum] do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši [částka]. 8. Po zhodnocení shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, ale toliko z části, neboť shledal shora uvedenou smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou. Závěr o neplatnosti této smlouvy soud dovozuje z ujednání o výši úroků a s tím související výše RPSN, kdy žalovaný měl vedle poskytnuté jistiny ve výši [částka] a úroku v roční sazbě 36 % uhradit dále částku [částka], označenou jako poplatek za sjednání úvěru. Tento poplatek byl dále v případě prodlení se splácením ujednán ve výši [částka]. Označení za poplatek však nic nemění na tom, že právní předchůdce žalobkyně je osobou, která se v rámci svého podnikání zabývá poskytováním peněžitých zápůjček/spotřebitelských úvěrů a těžko by bez odpovídajícího úroku s žalovaným smlouvu uzavřela. Poplatek tak představuje skrytý úrok a nikoli platbu za služby, i když toto zdání se snažil právní předchůdce žalobkyně navodit, když ve smlouvě uvedl, že úroková sazba činí toliko 36 % ročně. Takto požadovaný nárok zastírá další úročení peněz a slouží toliko pouze ke generování zisku, neboť zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. S ohledem na shora uvedené skutečnosti tak soud považuje celý nárok z titulu poplatku jako ujednání o úrocích. Toto však ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinou představuje úrok ve výši 555,4 % ročně a jedná se tak dle ustanovení § 588 o. z. o ujednání neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Soud zjišťoval průměrnou výši úrokových sazeb korunových úvěrů se splatností do 1 roku poskytnutých bankami domácnostem v České republice v témže období, kdy bylo zjištěno, že tato sazba činila 19 % ročně. Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. Ujednání o úrocích pak nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, neboť právní předchůdce žalobkyně by zcela jistě úvěr bez ujednání o úrocích neposkytl, kdy se navíc jednalo o adhezní smlouvu (formulářovou), která neumožňuje, aby byla jakýmkoli způsobem měněna na základě dohody stran oproti již předvyplněnému formuláři. Vzhledem k výše uvedenému, kdy je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu jako celek. Ostatně ke stejnému závěru dospěl opakovaně i Krajský soud v Plzni (viz například rozsudek tohoto ze dne 8. 8. 2017 sp. zn. 25 Co 183/2017). 9. S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobkyně právo na vrácení poskytnuté jistiny, neboť bylo prokázáno, že tato byla žalovanému poskytnuta na bankovní účet. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 odst. 2 občansk