24 C 321/2021-54 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhala vydání soudního rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku ve výši 9 472 Kč s příslušenstvím a náhradou nákladů řízení s odůvodněním, že je oprávněným poskytovatelem spotřebitelského úvěru a žalovanému poskytla dne [datum] na jeho žádost ze dne [datum] spotřebitelský úvěr ve výši 4 000 Kč splatný dne [datum]. Totožnost žalovaného byla žalobkyní vícekrokově ověřena, mimo jiné pomocí ověřovací platby ve výši 1 Kč, kterou žalovaný zaslal ze svého bankovního účtu. Jelikož žalovaný porušil své povinnosti ze smlouvy, když nevrátil poskytnuté peněžní plnění včas, odeslala žalobkyně žalovanému doporučeně 2 upomínky k úhradě, s nimiž vznikly prokazatelné náklady za jejich odeslání a v souladu se smlouvou tak byla žalovanému naúčtována náhrada vynaložených nákladů spojených s odeslání upomínek v paušální částce 450 Kč a 650 Kč. Dále byla žalobkyně nucena předat pohledávku k inkasnímu řízení, za což žalovanému naúčtovala v souladu se smlouvou náklady na toto pověření ve výši 1 500 Kč. Žalovaný nedostál své povinnosti ze smlouvy, a proto mu byla naúčtována smluvní pokuta v souladu s článkem 7. 2 smlouvy ve výši 2 x 600 Kč a dále smluvní poplatek z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky dlužné listiny ode dne splatnosti až do zaplacení. Žalovaný se podpisem smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku zavázal úvěr vrátit společně s poplatkem za poskytnutí ve výši 4 272 Kč. Před poskytnutím úvěru byla ze strany žalobkyně důkladně posouzena schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Žalovaný na úvěr nezaplatil dosud ničeho. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v podané žalobě, žalovaný na výzvu soudu nereagoval a soud proto předpokládal jeho konkludentní souhlas v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř. 4. Z provedených listinných důkazů předložených žalobkyni soud zjistil následující skutkový stav věci. Z předsmluvních informací, smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], potvrzení o provedené platbě má soud za prokázané, že žalovaný požádal dne [datum] o poskytnutí úvěru ve výši 4 000 Kč a žalobkyně této žádosti dne [datum] vyhověla, čímž došlo k uzavření smlouvy o úvěru. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 39 % ročně a poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 4 272 Kč do 30 dnů. Celkem se tedy žalovaný zavázal vrátit částku 8 272 Kč. Totožnost žalovaného byla ověřena jednak kopií občanského průkazu, jednak verifikační platbou, kterou žalovaný zaslal na bankovní účet žalobkyně. Soud má z potvrzení o platbě za prokázané, že žalobkyně následně dne [datum] poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 4 000 Kč, což na dotaz soudu potvrdila i příslušná banka. Z předložených upomínek včetně podacích lístků vzal soud za prokázané, že žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu vyzývala, naposledy tak učinila předžalobní výzvou ze dne [datum]. Za situace, kdy žalovaný nikterak nesporoval skutková tvrzení žalobkyně, má soud za prokázané, že na úhradu svého dluhu neuhradil ničeho 5. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen o. z.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 6. Dle ust. § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 7. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Po zhodnocení shora uvedeného skutkového stavu, soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru. Na základě této se žalovaný zavázal vrátit zpět poskytnuté peněžní prostředky s tím, že se dále zavázal uhradit poplatek za poskytnutí úvěru, přičemž výše tohoto poplatku byla sjednána ve výši 4 272 Kč za situace, kdy předmětem úvěru byla částka 4 000 Kč. Byť je tato platba označena jako poplatek za poskytnutí úvěru, soud dospěl k závěru, že představuje úroky podle § 2392 o. z., tedy formu platby za poskytnuté prostředky. Výše úroku však byla v daném případě sjednána nemravně za situace, kdy jeho výše činila 1299,4 % ročně. Soud dospěl k závěru, že ujednání o poplatku za úvěr od ostatního obsahu smlouvy nelze oddělit, neboť žalobce bez jakýchkoliv pochybností peněžní prostředky jako úvěr poskytl žalovanému právě za účelem získání souhrnného poplatku (úroku). Na věci nic nemění ani argumentace žalobkyně, že sjednaný poplatek byl jednorázový a pevný a má krýt především fixní náklady žalobkyně na posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poplatek sjednaný ve výši přesahující jistinu úvěru pak nelze považovat za přiměřený, zvlášť při splatnosti stanovené na 30 dní. Pokud je nemravná převážná část ujednání smlouvy tak jako v tomto případě, pak toto nemravné a tudíž neplatné ujednání způsobuje neplatnost celého právního úkonu. Je zřejmé, že pokud by žalovaný smlouvu za podmínek stanovených právním předchůdcem žalobce neuzavřel, k poskytnutí úvěru v podobě bezúročné půjčky či úvěru s výrazně nižším úrokem by nedošlo, neboť se jednalo o adhezní smlouvu nepřipouštějící vyjednávání o jejím obsahu, již žalovaný mohl pouze uzavřít či odmítnout. 9. Z hlediska právního posouzení se tedy jedná o bezdůvodné obohacení na straně žalovaného ve výši poskytnuté částky, tedy ve výši 4 000 Kč dle výše uvedených zákonných ustanovení. S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobkyně právo na vrácení poskytnuté jistiny, neboť bylo prokázáno, že tato byla žalovanému poskytnuta na bankovní účet. Žalovaný se poskytnutím peněžité hotovosti obohatil o částku 4 000 Kč. Po provedeném dokazování vyplynulo, že žalovaný ničeho nevrátil. Ze shora uvedených důvodů soud uložil žalovanému, aby bezdůvodného obohacení ve výši 4 000 Kč vrátil žalobkyni, Žalobkyně prokazatelně žalovaného vyzvala k úhradě dluhu písemnou upomínkou ze dne [datum], která byla dle podacího lístku téhož dne podána k poštovní přepravě. Žalovaný měl svůj dluh uhradit nejpozději do dne [datum], jelikož tak neučinil, dostal se dne [datum] do prodlení a soud mu proto uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z. ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Ve zbytku soudu nezbylo než žalobu zamítnout včetně požadavku na úroky a na úhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 600 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 200 Kč a smluvního poplatku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky jistiny od [datum] do zaplacení, neboť všechna tato ujednání soud shledal rovněž absolutně neplatnými. Ostatně ke stejnému závěru dospěl opakovaně i Krajský soud v Plzni (viz například rozsudek tohoto ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka]). Lhůtu k plnění uložil soud žalovanému dle ustanovení § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako běžnou třídenní. 10. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., na základě něhož by měl právo na poměrnou náhradu nákladů řízení žalovaný jako převážně úspěšnější účastník sporu, avšak tomuto v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly, neboť byl zcela nečinný a soud tak rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo.