25 C 185/2022-30 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit mu částku 3 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení v zákonné sazbě. Žalobu po doplnění odůvodnil tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě jí právní předchůdce žalobce poskytl peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč, jež byly žalované zaslány na její bankovní účet. Smlouva byla považována za uzavřenou okamžikem, kdy žalobce poskytl žalované zápůjčku. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronického formuláře, umístěného na webových stránkách původního věřitele, resp. formou textové zprávy SMS. Odesláním žádosti o půjčku žalovaná potvrdila, že se seznámila se smluvními podmínkami, jejich přílohami i s informacemi v nich uvedenými, jež tvořily nedílnou součást těchto podmínek a byly k dispozici na webových stránkách, dále že s nimi v plném rozsahu souhlasí. Žalovaná zde uvedla údaje o svém rodném čísle, dokladu totožnosti i bankovním účtu. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit společně s poplatkem za zpracování a poskytnutí půjčky do [datum]. Žalovaná své smluvní povinnosti nedostála, původnímu věřiteli ani žalobci ničeho nezaplatila. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek se dne [datum] se žalobce stal věřitelem uvedené pohledávky. Žalobce požadoval vrácení toliko jistiny půjčky, poplatek za poskytnutí půjčky v tomto řízení nepožadoval. Žalobce dále nárokoval zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši. Žalobce dodal, že nedisponuje informacemi a důkazy k tomu, jak byla prověřena úvěruschopnost žalované a pro případ, že soud shledá smlouvu o zápůjčce neplatnou, požaduje přiznání nároku z titulu bezdůvodného obohacení. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Listiny jí byly doručovány v souladu s ust. § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) na adresu zapsanou v Centrální evidenci obyvatel ČR. Podle § 115a o.s.ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů. 3. Z listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě se původní věřitel zavázat žalované poskytnout zápůjčku ve výši 3 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši 840 Kč (celkem 3 840 Kč) do [datum], RPSN činila 3575,07 % a roční úroková sazba 408,80 % (prohlášení [číslo] včetně standardních podmínek a standardních informací, kopie OP žalované s potvrzením o ověření shody s originálem). Z potvrzení o provedené platbě ze dne [datum] soud ověřil, že částka 3 000 Kč byla téhož dne zaslána na účet [bankovní účet], jenž žalovaná označila v prohlášení. Fakturou [číslo] ze dne [datum] žalobce vyúčtoval žalované částku 3 840 Kč, jež byla splatná dne [datum] (označená faktura). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] se žalobce stal věřitelem dané pohledávky, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne [datum] (smlouva o postoupení pohledávek z uvedeného dne a oznámení o postoupení pohledávky ze zmíněného dne). Ani přes výzvu ze dne [datum] nebylo zjištěno, že by žalovaná dlužnou částku žalobci zaplatila (výzva k úhradě dluhu, předžalobní upomínka z uvedeného dne). 4. Podle ust. § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 5. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 6. Podle ust. § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 7. Po právním zhodnocení soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce se žalovanou uzavřeli ve smyslu ust. § 2390 a násl. o.z. smlouvu o zápůjčce. Žalobce se stal v souladu s ust. § 1879 o.z. věřitelem pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Soud s ohledem na nově ustálenou judikaturu vyšších soudů přehodnotil své dosavadní stanovisko a při hodnocení platnosti této smlouvy přihlédl k výše citovaným zákonným ustanovením ve spojení se ustálenými judikaturními závěry. Podle ust. § 580 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, k neplatnosti takového právního jednání soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 o.z.). Pod sankcí absolutní neplatnosti je třeba posoudit i smlouvu, při jejímž uzavření někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany, když majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru. Takové jednání vykazuje znaky lichvy, jež nemůže požívat právní ochrany. Soud nepřehlédl, že žalovaná měla kromě poskytnutých peněžních prostředků ve výši 3 000 Kč vrátit za necelý 1 měsíc rovněž i úplatu za poskytnutí úvěru ve výši 840 Kč. Ve své podstatě se jedná o odměnu za půjčení peněz, tedy úrok, což koresponduje i ve smlouvě označenými náklady RPSN ve výši 3575,07 % a roční úrokovou sazbou ve výši 408,80 %. Tato částka je v hrubém nepoměru k výši poskytnuté jistiny a době splácení. 8. Krajský soud v Plzni opakovaně dospěl k závěru, že úvěrové smlouvy za obdobných podmínek, kdy je sjednán úrok v sazbách řádově 80 % či 90 % ročně, jsou absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Odvolací soud i v těchto případech vyhodnotil, že smlouva jako celek je absolutně neplatná, neboť smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele, přičemž za takovýchto podmínek je nerovnováha již tak významná, že ujednání smlouvy je obecně nespravedlivé a rozporné s dobrými mravy. Smlouva o úvěru nemůže být sjednána jako bezúročná, neboť závazek platit úroky patří k pojmovým znakům smlouvy o úrok, pokud si účastníci úrok sjednají, musí se jednat o úrok přiměřený, neboť dle judikatury vyšších soudů jedná v souladu s dobrými mravy ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou sazbou v době sjednání obvyklou, stanovenou s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám, uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů či půjček. Pokud úvěrová sazba takovou míru výrazně přesahuje, a to dokonce několikanásobně, nejedná se úrok sjednaný v souladu s dobrými mravy (viz např. rozsudek KS v [obec] č.j. 25 Co 255/2019-91, sp. zn. 25 Co 277/2019, č.j. 25 Co 325/2019-116). Krajský soud v Plzni setrval na hodnocení absolutní neplatnosti zkoumaných úvěrových smluv i ve svých dalších rozhodnutích (sp. zn. 64 Co 247/2018, 25 Co 240/2020, 25 Co 235/2020, 64 Co 221/2020 apod.). 9. Soud je rovněž povinen zkoumat, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, jinak zasáhne do základního práva spotřebitele na soudní ochranu (viz nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Žalobce sám uvedl, že nedisponuje informacemi a důkazy k tomu, jak byla prověřena úvěruschopnost žalované, i v tomto směru žalobce stíhá důkazní břemeno. 10. Z popsaných důvodů soud proto vyhodnotil, že smlouva o zápůjčce je neplatná pro rozpor s dobrými mravy a žalobci náleží toliko právo na vrácení peněžních prostředků, jež poskytl žalované jeho právní předchůdce, když se o tuto částku žalovaná bezdůvodně obohatila, neboť jí bylo poskytnuto plnění bez právního důvodu, jak předpokládá ust. § 2991 odst. 2 o.z. Soud proto žalobci přiznal právo na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 o.z., spočívajícím v nevrácené části poskytnutých peněžních prostředků ve výši 3 000 Kč (poskytnutá jistina), neboť žalovaná, která byla řádně vyzvána k vrácení peněžních prostředků, svoji povinnost nesplnila, čímž se dostala do prodlení. Žalobce má rovněž právo na přiznání úroku z prodlení ve smyslu ust. § 1970 o.z. ve spojení s prováděcím předpisem (§ 2 vyhlášky č. 351/2013 Sb.), neboť se žalovaná ocitla v prodlení s vydáním prospěchu, o který se bezdůvodně obohatila. Soud tedy žalobě v plném rozsahu vyhověl, neboť žalobce požadoval toliko vrácení zapůjčené jistiny. Žalované byla pro splnění této povinnosti určena běžná třídenní lhůta dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku). 11. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142a odst. 1 a ust. § 151 odst. 2 o.s.ř. Žalobci, který byl ve věci zcela úspěšný, náleží právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů ří