25 C 221/2022-22 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí shora uvedenou částku spolu s úrokem z prodlení v zákonné sazbě. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná dne [datum] v [obec] v ulici [ulice] venčila psa [anonymizována tři slova], jenž zaútočil na psa poškozené [příjmení], kterého se jmenovaná snažila chránit, přičemž pes žalované ji pokousal do ruky, čímž jí způsobil zranění, které si vyžádalo její lékařské ošetření. Žalobkyni v příčinné souvislosti s tímto poškozením zdraví vznikly náklady léčení poškozené v celkové výši 12 329 Kč. Žalobkyně poukázala na příkaz [stát. instituce] [anonymizováno], jenž nabyl právní moci dnem [datum], na jehož základě byla žalovaná uznána vinnou za přestupek proti občanskému soužití. Rozsah zranění a s tím související léčebnou péči přezkoumali revizní lékařky žalobkyně, které potvrdily příčinnou souvislost vykázané péče s úrazem poškozené. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Listiny jí byly doručovány v souladu s § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) na adresu zapsanou v registru obyvatel. V souladu s § 115a o.s.ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř. soud nenařizoval jednání a rozhodl na základě listinných důkazů předložených žalobkyní, ze kterých vyplývají skutečnosti tvrzené žalobkyní. 3. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Dne [datum] pes, jehož měla žalovaná svěřeného, zaútočil nejprve na psa poškozené [jméno] [příjmení], následně i na poškozenou, která se jej snažila ochránit a způsobil jí zranění na dorsu levé ruky v prvním meziprstí délky cca 8 cm, pro která musela být ošetřena ve [anonymizováno] nemocnici v [obec] (příkaz [územní celek], [anonymizováno] obvod [obec a číslo] ze dne 13. 1. 2021 č.j. UMO3/01421/21). Z vyúčtování zdravotní péče k náhradě za léčení ze dne [datum] vyplývá, že náklady na léčení [jméno] [příjmení] v souvislosti s poškozením jejího zdraví žalovanou činily částku 12 329 Kč (11 689,75 Kč + 639,39 Kč), kterou uhradila žalobkyně jako zdravotní pojišťovna poškozené. V řízení nebylo zjištěno, že by žalovaná svoji povinnost ani přes výzvu k zaplacení ze dne [datum], která byla žalované doručena dne [datum], splnila (výzva k zaplacení náhrady nákladů z uvedeného dne včetně dodejky). 4. Dle § 55 odst. 1 věty první zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, má příslušná zdravotní pojišťovna vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci. 5. Po právním zhodnocení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. V rámci řízení bylo prokázáno, že se žalovaná dopustila zaviněného protiprávního jednání vůči pojištěnci žalobkyně, když výše uvedeného dne napadl poškozenou pes, jehož žalovaná měla svěřeného, v důsledku čehož došlo ke zranění, jež si vyžádalo následné lékařské ošetření. Odpovědnost žalované za škodu, kterou způsobil pes, jehož bez náhubku a vodítka venčila, vyplývá z § 2933 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), dle něhož způsobí-li škodu zvíře, nahradí ji jeho vlastník. Osoba, které bylo zvíře svěřeno, nahradí škodu způsobenou zvířetem společně a nerozdílně s vlastníkem. Žalobkyně byla nucena zaplatit za poskytnutou lékařskou péči celkem částku 12 329 Kč. Dle výše citovaného § 55 odst. 1 věty první zákona o veřejném zdravotním pojištění má žalobkyně vůči žalované, jakožto osobě spoluodpovědné za následky jednání jí svěřeného zvířete, právo na náhradu shora konkretizovaných nákladů v souvislosti s hrazenými službami, neboť byla zjištěna příčinná souvislost mezi jednáním žalované, která porušila povinnosti při venčení jí svěřeného zvířete (především prevenční povinnost a zamezení škodnému následku) a vznikem těchto nákladů. Vzhledem k tomu, že v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná svoji povinnost zaplatit žalobkyni výše zmíněnou částku ani přes shora uvedenou upomínku splnila, byla jí určena ve výroku I. tohoto rozsudku. Protože se žalovaná dostala do prodlení s úhradou svého závazku, má žalobkyně v souladu s § 1970 o.z. právo vedle plnění i na přiznání úroku z prodlení, jehož výše je stanovena v souladu s prováděcím předpisem (§ 2 nařízení č. 351/2013 Sb.). Soud tedy žalobě v plném rozsahu vyhověl, přičemž lhůtu k plnění určil dle § 160 odst. 1 o.s.ř. jako běžnou třídenní. 6. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142a o. s. ř. Žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, náleží právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které se sestávají toliko ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a dále z náhrady hotových výdajů žalobkyně v paušální výši ve smyslu ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. za 3 úkony (příprava – studium dokumentace, výzva k plnění a sepis žaloby) po 300 Kč dle ust. § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a podle § 89a exekučního řádu Celkem tedy žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení ve výši 1 700 Kč. I tato uložená povinnost je splatná v zákonné třídenní lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř.