25 C 309/2021-42 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu částku 14 704 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné sazbě z této částky od 11. 12. 2016 do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], se žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl původním věřitelem poskytnut žalovanému dne 30. 9. 2016 úvěr ve výši 10 000 Kč, který se zavázal vrátit do 10. 12. 2016 Smlouva byla uzavřena distančně prostřednictvím webové stránky www.crediton.cz, kde se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, následně odsouhlasil znění rámcové úvěrové smlouvy a uvedl číslo svého bankovního účtu. Žalovaný zaslal původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Pro ověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy. Žalovaný návrh smlouvy akceptoval a původní věřitel mu úvěr vyplatil dne 30. 9. 2016 převedením na bankovní účet žalovaného číslo [bankovní účet] s variabilním symbolem [číslo]. Žalovaný se zavázal vedle jistiny úvěru zaplatit původnímu věřiteli i poplatek ve výši 3 246 Kč za poskytnutí úvěru a případný poplatek za prodloužení termínu splatnosti ve výši 1 458 Kč. Žalovaný, který úvěr v poskytnuté výši čerpal, svoji povinnost nesplnil a poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobci na základě smlouvy na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021 Ani přes opakované upomínky žalovaný svůj dluh vůči žalobci nevyrovnal. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Listiny mu byly doručovány v souladu s ust. § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) na adresu jeho pobytu zapsanou v Centrální evidenci obyvatel ČR. Vzhledem k tomu, že se účastníci k ústnímu jednání nedostavili, přičemž zástupce žalobce svoji neúčast omluvil a nežádal odročení tohoto jednání, žalovaný se neomluvil, soud postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti stran. 3. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti. Žalobce předložil smlouvu označenou jako smlouvu o zápůjčce včetně dodatku ke smlouvě o spotřebitelském úvěru, k jejímž uzavřením mělo dojít blíže neoznačeného dne mezi žalovaným a společností [právnická osoba] Dále předložil i formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru s datem vyhotovení 4. 1. 2017, jež se však pravděpodobně nevázal k poskytnutí úvěru v posuzované věci, dále pak formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, k němuž žádné datum ani podpisy stran nebyly připojeny. Jejich obsahem bylo poskytnutí úvěru ve výši 10 000 Kč se splatností 30 dnů (30. 10. 2016). Poplatek za poskytnutí úvěru činil 3 246 Kč, měsíční procentní sazba zápůjčky 32,91 %, RPSN 2 957,49 % Součástí smlouvy o zápůjčce v článku [číslo] bylo i ujednání o smluvní pokutě pro případ nesplnění povinnosti klienta řádně a včas splatit jednotlivé splátky, a to ve výši 25 % z výše poplatku za zápůjčku denně. Vedle toho byl klient povinen uhradit i účelně vynaložené náklady na úkony spojené s vymáháním pohledávky. K oběma listinám byly připojeny toliko podpisy původního věřitele, event. zcela bez podpisu, podpis žalovaného připojen nebyl. Žalobce soudu dále předložil i neúplnou listinu, z níž vyplývá, že dne 30. 9. 2016 byla zaslána na vrub účtu č. [bankovní účet] částka 10 000 Kč, označená jako půjčka [číslo]. Věřitelem pohledávky za žalovaným se stal na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021 žalobce (smlouva o postoupení pohledávek). O této skutečnosti byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne 16. 5. 2021 (dopis původního věřitele z uvedeného dne). Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu prostřednictvím zástupce žalobce (výzva k úhradě před podáním žaloby z 16. 5. 2021). Soud si dotazem u [právnická osoba] ověřil, že majitelem výše uvedeného čísla účtu je žalovaný. Na tento účet byla dne 30. 9. 2016 připsána částka 10 000 Kč, a to pod [variabilní symbol]. 4. Podle ustanovení § 1723 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ NOZ“) závazek vzniká ze smlouvy, z protiprávního činu, nebo jiné skutečnosti, která je k tomu podle právního řádu způsobilá. 5. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 NOZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bezprávního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 6. Po právním zhodnocení soud dospěl k závěru, že nárok žalobce je dán pouze z části. V řízení bylo na žalobci, aby prokázal, že jím tvrzená písemně uzavřená smlouva, kterou soud posuzoval jako smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. NOZ, byla řádně a platně uzavřena tak, aby závazek platně dle shora citovaného ust. § 1723 odst. 1 NOZ vznikl. K této smlouvě včetně jejího dodatku (rovněž i k formuláři pro standardní informace) nebyly připojeny podpisy žalovaného, nebylo možné ověřit, zda měl žalovaný vůli být touto smlouvou vázán, zda k ní v tomto znění přistoupil. Žalobce k prokázání této skutečnosti neoznačil žádné další důkazy, nařízeného ústního jednání, u něhož by mu bylo poskytnuto poučení, se nezúčastnil. Žalobce přitom řádně tvrdil, že smlouva byla uzavřena distančně, avšak svá tvrzení nikterak neprokázal. Je třeba zdůraznit, že žalobce stíhá důkazní břemeno, v případě jeho neunesení nemůže být ve věci úspěšný. Soud má za to, že i uzavření smlouvy prostředky komunikace na dálku lze řádným způsobem prokázat, což se však v dané věci nestalo. Z provedeného dokazování soud má za prokázané, že žalobce žalovanému zaslal na jeho účet částku 10 000 Kč, jež hodnotí dle ust. § 2991 a násl. NOZ jako bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobce bez spravedlivého důvodu. Tyto skutečnosti vyplývají především z blíže neoznačené listiny, z níž je patrno, že došlo k zaplacení dané částky na účet, jehož disponentem byl žalovaný, což soud uvěřil u [právnická osoba] Soud proto s přihlédnutím k ust. § 2991 odst. 1 NOZ a § 2993 NOZ uložil žalovanému povinnost, aby zaplatil žalobci částku 10 000 Kč, o níž se bez spravedlivého důvodu obohatil (výrok I.). Žalobce má rovněž právo i na přiznání úroku z prodlení ve smyslu ust. § 1970 NOZ ve spojení s prováděcím předpisem (§ 2 vyhlášky 351/2013 Sb.), neboť ani přes výzvu žalovaný nevydal, oč se bezdůvodně obohatil. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl (výrok II. tohoto rozsudku), neboť se žalobci nepodařilo prokázat uzavření smlouvy o úvěru, dohodu o poplatku za poskytnutí úvěru a rovněž ani ujednání o smluvní pokutě. Ovšem i za situace, že by žalobce řádně prokázal řádné uzavření smlouvy mezi účastníky distančním způsobem, soud by z úřední povinnosti musel zkoumat, zda smlouva byla uzavřena platně a není v rozporu především s kogentními ustanoveními občanského zákoníku. Dle ust. § 580 NOZ je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, k neplatnosti takového právního jednání soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 NOZ). Soud v daném případě nepřehlédl, že úroky fakticky sjednány nebyly, ovšem je nepochybné, že úroky byly skryty pod dohodnutým poplatkem za poskytnutí úvěru. Protože úvěr měl být poskytnut toliko na dobu 30 dnů, jistina úvěru měla činit 10 000 Kč a poplatek za poskytnutí úvěru (tj. fakticky úroky) 3 246 Kč, pak je zřejmé, že měsíční úroková sazba činí 32,46 %, roční 389,52 %. S tímto závěrem koresponduje i ve smlouvě uvedená RPSN 2 957,49 %. Dané částky jsou v hrubém nepoměru k výši poskytnuté jistiny a doby splácení, přičemž i při respektování zásady smluvní volnosti a autonomie vůle, na níž je soukromé právo postaveno, nelze akceptovat takový obsah spotřebitelské smlouvy, který je v rozporu s obecnou představou spravedlivého uspořádání vzájemných práv a povinností a vytváří jejich zřejmou nerovnováhu k tíži strany, která je při uzavírání smlouvy v objektivně slabším postavení a které i soukromé právo poskytuje zvýšenou právní ochranu (viz § 1810 a násl. NOZ) Smlouvu s takovým obsahem by tedy bylo nutné považovat za absolutně neplatnou, příčící se dobrým mravům, a to včetně ujednání o smluvní pokutě. 7. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 142a odst. 1 o.s.ř. a ustanovením § 151 odst. 2 o.s.ř. Vzhledem k částečnému zamítnutí žaloby úspěch žalobce spočíval v 68 % (neúspěch 32 %), proto má s přihlédnutím k ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. právo na přiznání účelně vynaložených nákladů řízení v celkové výši 36 %. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměna za zastoupení účastníka advokátem za dva a půl úkony právní služby (převzetí zastoupení, sepis žaloby a prostá výzva k plnění) á 300 Kč dle ustanovení § 14b odst. 1, bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ AT“) a náhrada hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby po 100 Kč dle ustanovení § 14b