25 C 4/2022-39 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 40 264 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné sazbě 8,5 % ročně z částky 42 234 Kč od 1. 10. 2021 do zaplacení a dále částku 2 580 Kč Vedle toho požadoval i přiznání nákladů spojených s uplatněním pohledávky (2 x 1 200 Kč). Žalobu odůvodnil tím, že účastníci uzavřeli dne 30. 4. 2021 smlouvu o spolupráci, jež upravovala práva a povinnosti smluvních stran při provozu pobočky sázkové kanceláře žalobkyně nacházející se na adrese [adresa]. Na základě této smlouvy žalovaný mj. odpovídal žalobkyni za veškeré škody, které jí vzniknou při obstarávání sázkové činnosti. Dne 16. 9. 2021 bylo provedenou kontrolou finanční hotovosti zjištěno manko (schodek finanční hotovosti) ve výši 40 234 Kč, k němuž byla dle smluvního ujednání připočtena smluvní pokuta ve výši 2 000 Kč (celkem 42 234 Kč). Žalovaný svůj dluh co do důvodu i výše dne 23. 9. 2021 uznal. Účastníci současně uzavřeli dne 1. 10. 2021 i dohodu o splátkovém kalendáři, v níž se žalovaný zavázal uhradit dlužnou částku v pravidelných měsíčních splátkách (první ve výši 5 000 Kč, následující ve výši 4 000 Kč, splatné k 15. dni příslušného měsíce). Vzhledem k tomu, že žalovaný svoji sjednanou povinnost nesplnil, stal se v souladu s ujednáním stran celý dluh splatný ke dni 30. 9. 2021. Žalovaný uhradil toliko dne 1. 10. 2021 formou zápočtu vzájemných pohledávek částku 1 467 Kč a částku 503 Kč. V dohodě o splátkovém kalendáři dále strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,2 % z dlužné částky za každý den prodlení, kterou žalobkyně vyčíslila za období od 1. 10. 2021 do 1. 11. 2021 částkou 2 580 Kč Ani přes písemnou výzvu žalovaný svůj závazek vůči žalobkyni nesplnil. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Listiny mu byly doručovány v souladu s ustanovením § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) na adresu jeho sídla zapsanou v živnostenském rejstříku. V souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 101 odst. 4 o.s.ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě listinných důkazů předložených žalobkyní. 3. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti. Dne 30. 4. 2021 účastníci uzavřeli smlouvu o spolupráci, kde si v článku [číslo] sjednali povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni neprodleně, nejpozději následující pracovní den po provedené kontrole, zjištěný schodek na finanční hotovosti včetně případné smluvní pokuty. Dle článku [číslo] téže smlouvy smluvní pokuta činila 0,2 % z dlužné (neodvedené) částky za každý den prodlení, minimálně 2 000 Kč. Dne 31. 5. 2021 žalovaný oznámil žalobkyni změnu údajů (citovaná smlouva včetně specifikace prostor, výpis z živnostenského rejstříku a oznámení o změně údajů). Dne 23. 9. 2021 žalovaný uznal svůj dluh co do důvodu i výše, vzniklý neprovedením odvodu 40 234 Kč s připočtením smluvní pokuty ve výši 2 000 Kč (celkem 42 234 Kč), který se zavázal zaplatit ve splátkách, první ve výši 5 000 Kč, splatné do 5 dnů od podpisu smlouvy a další v měsíční výši 4 000 Kč k 15. dni příslušného měsíce, počínaje dnem 15. 10. 2021. Pro případ prodlení s úhradou dohodnutých splátek nastávala dnem následujícím splatnost celé dosud neuhrazené dlužné částky a dále povinnost žalovaného uhradit smluvní pokutu ve výši 0,2 % z dlužné částky denně (uznání dluhu z 23. 9. 2021 a dohoda o splátkovém kalendáři podepsané žalobkyní dne 1. 10. 2021 a žalovaným dne 23. 9. 2021). Ani přes výzvu ze dne 14. 10. 2021, zaslanou žalovanému prostřednictvím zástupce žalobkyně (předžalobní upomínka z uvedeného dne včetně poštovního podacího archu), nebylo v řízení zjištěno, že by žalovaný svůj závazek vůči žalobkyni splnil, žalovaný rovněž žádným způsobem nerozporoval skutková tvrzení žalobkyně. 4. Podle § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. 5. Podle § 2053 o.z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 6. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 7. Podle § 2913 odst. 1 o.z. poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit. 8. Podle § 2952 o.z. hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu. 9. Soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla platně uzavřena v souladu s ust. § 1746 odst. 2 o.z. tzv. inominátní smlouva. V rámci této smlouvy si účastníci ujednali práva i povinnosti, přičemž dle článku [číslo] této smlouvy byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni neprodleně, nejpozději následující pracovní den po provedené kontrole, zjištěný schodek na finanční hotovosti včetně případné smluvní pokuty. Dle článku [číslo] téže smlouvy smluvní pokuta činila 0,2 % z dlužné (neodvedené) částky za každý den prodlení, minimálně 2 000 Kč. Žalovaný uznal co do důvodu i výše dluh, který vznikl neprovedením odvodu ve výši 40 234 Kč (schodek na finanční hotovosti), k němuž byla připočtena smluvní pokuta 2 000 Kč, celkem 42 234 Kč, jenž se zavázal uhradit ve sjednaných splátkách, a to se ztrátou výhody splátek při nezaplacení jakékoli splátky, čímž vznikla v souladu s § 2053 o.z. vyvratitelná právní domněnka existence dluhu v uznané výši. Protože žalovaný nehradil sjednané splátky, došlo v souladu s ujednáním stran ke dni 30. 9. 2021 k zesplatnění celého zůstatku dluhu. Nárok žalobkyně na zaplacení zmíněného schodku na finanční hotovosti soud posoudil dle § 2913 a násl. o.z. jako právo na náhradu škody. Právo na zaplacení smluvní pokuty vyplývá z § 2048 o.z. V dohodě o splátkovém kalendáři si strany ujednaly další smluvní pokutu ve výši 0,2 % z dlužné částky za každý den prodlení, kterou žalobkyně kapitalizovala za období od 1. 10. 2021 do 1. 11. 2021 částkou 2 580 Kč (0,2 % z částky 42 234 Kč za 31 dnů). Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 42 844 Kč, neboť z tvrzení žalobkyně vyplynulo, že žalovaný z původní dlužné částky 44 814 Kč (40 234 Kč + 2 000 Kč + 2 580 Kč) zaplatil formou zápočtu vzájemných pohledávek částku 1 970 Kč (1 467 Kč + 503 Kč). Protože se žalovaný dostal do prodlení s úhradou svého závazku, má žalobkyně v souladu s ust. § 1970 o.z. právo vedle plnění i na přiznání úroku z prodlení, jehož výše je stanovena v souladu s prováděcím předpisem (ust. § 2 nařízení č. 351/2013 Sb.). Žalobkyni byl proto přiznán i úrok z prodlení v zákonné sazbě ode dne následujícího po zesplatnění dluhu žalovaného tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalovanému byla ke splnění uložené povinnosti v souladu s ust. § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř. určená běžná třídenní lhůta. 10. Žalobkyně dále požadovala přiznání nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 400 Kč (2 x 1 200 Kč). Soud při zkoumání oprávněnosti tohoto nároku vyšel z ustanovení § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dle něhož v rámci závazkového vztahu mezi podnikateli činí minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky 1 200 Kč. V posuzovaném případě soud vycházel z toho, že předmětem řízení byly dva dílčí nároky vycházející ze smlouvy o spolupráci, uzavřené dle ustanovení § 1746 odst. 1 o.z. (konkrétně z ujednání o náhradě škody a o smluvní pokutě). Soud vyhodnotil, že je na místě přiznat žalobkyni toliko částku 1 200 Kč, když oba nároky vyplývají ze shodného základu a lze oprávněně předpokládat, že je žalobkyně vymáhala po žalovaném současně. Soud proto výrokem II. tohoto rozsudku zamítl požadavek žalobkyně na zaplacení částky 1 200 Kč, ve výroku I. tohoto rozsudku právo na zaplacení shodné částky žalobkyni přiznal. 11. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 142a odst. 1 o.s.ř. a s § 151 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyni, která byla ve věci z převážné části úspěšná (její neúspěch spočíval toliko v zamítnutí nároku na zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výše 1 200 Kč), soud přiznal dle výše citovaného § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 2 143 Kč, odměna za zastoupení účastníka advokátem za dva a půl úkonu právní služby (převzetí zastoupení, sepis žaloby a prostá výzva k plnění) á 2 820 Kč dle ustanovení § 6 odst. 1, § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ AT“) a náhrada hotových výdajů advokáta tři úkony právní služby po 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 4 AT. Podle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř.