30 C 12/2022-139 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 12. 1. 2022 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku. Návrh odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] jako úvěrující a žalovanou jako úvěrovanou byla dne 5. 12. 2018 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] 2018 [číslo], na základě které byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 2 512 773 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit spolu se smluvním úrokem ve výši 18 % ročně ve 12 měsíčních splátkách ve výši 18 846 Kč a následným jednorázovým doplatkem zbylé části smluvního úroku za každý měsíc trvání úvěru, kdy výše doplatku každé měsíční splátky činí 18 846 Kč, a dlužné jistiny ve výši 2 512 773 Kč se splatností ke dni 5. 12. 2019. Žalovaná úvěr nehradila řádně a včas. Po splatnosti úvěru pak byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 8. 2020 pohledávka z předmětné smlouvy postoupena na žalobkyni se všemi právy a povinnostmi s nimi spojenými. Pohledávka žalobkyně sestávala z neuhrazeného zůstatku jistiny úvěru ve výši 2 512 773 Kč, neuhrazené měsíční splátky úroku ve výši 18 846 Kč splatné dne 5. 12. 2019, jednorázové splátky doplatku smluveného úroku ve výši 226 152 Kč (12x 18 846 Kč) opětovně se splatností dne 5. 12. 2019, dále smluvní pokuty za prodlení s úhradou měsíčních splátek části smluvního úroku ve výši 7x 6 282 Kč dle článku 9 Všeobecných obchodních podmínek, které jsou nedílnou součástí shora uvedené smlouvy o úvěru, dále smluvní pokuty za nezajištění výmazu veškerých záznamů týkajících se exekučních řízení ze zastavených nemovitostí z katastru nemovitostí ve výši 251 277 Kč vyúčtované v souladu s ustanovením článku I. odst. 7 smlouvy o úvěru splatné dne 4. 4. 2019 a pohledávky z titulu nároku na zaplacení smluvní pokuty za nepřistoupení k notářskému zápisu z doložkou, resp. dohodou o přímé vykonatelnosti ve výši 251 277 Kč vyúčtované v souladu s ustanovením článku I. odst. 8 smlouvy o úvěru splatné ke dni 2. 4. 2019. Dále postoupená pohledávka žalobkyně sestávala ze smluvní pokuty ve výši 10 % z celkové dlužné nesplacené části splatného úvěru vyúčtované dle článku 15 písm. a) Všeobecných obchodních podmínek, dále smluvní pokuty dle článku 15 písm. b) Všeobecných obchodních podmínek, které jsou nedílnou součástí smlouvy o úvěru ve výši 0,15 % denně z celkové dlužné splacené části splatného úvěru za období od 6. 12. 2019 do zaplacení, kdy na tuto smluvní pokutu se započítávají platby dlužníka v celkové výši 188 460 Kč, a pohledávky na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z celkové dlužné částky od 6. 12. 2019 do zaplacení. Žalobkyně se v rámci uplatněné žaloby domáhá toliko nesplacené jistiny, smluvního úroku ve výši 18 % ročně a zákonného úroku z prodlení. Žalovaná i přes předžalobní výzvu zástupce žalobkyně na předmětný dluh dále ničeho neuhradila. 2. Žalovaná k nároku uplatněného žalobou uvedla, že závazky vyplývající ze shora specifikované smlouvy o úvěru řádně splácela do listopadu 2021 a nadále splácí od dubna 2022, když toto doložila výpisy z transakční historie od 1. 1. 2019 do 31. 5. 2021. V době blížící se splatnosti smlouvy o úvěru se pokoušela opakovaně kontaktovat právního předchůdce žalobkyně s žádostí o prodloužení splatnosti smlouvy, případně přeúvěrování s tím, že ze strany právního předchůdce žalobkyně byl požadavek zaregistrován a slíbeno následné řešení situace, k čemuž však již nedošlo. Po postoupení pohledávky byla kontaktována odpovědným pracovníkem žalobkyně, přičemž tímto byla vyrozuměna o postoupení pohledávky. Následně od prosince 2021 začala splátky úvěru splácet přímo žalobkyni. K nároku samému pak žalovaná uvedla, že doposud plně nesplatila jistinu úvěru ve výši 2 512 773 Kč, nicméně není pravdou, že by neuhradila příslušenství pohledávky. Jak smluvený roční úrok ve výši 18 % ročně, který měla hradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 18 846 Kč, tak jednorázovou splátku doplatku ve výši 18 846 Kč žalovaná uhradila. Toto vyplývá z potvrzení o provedení jednotlivých bezhotovostních plateb. Žalovaná pak zejména odkázala na skutečnost, že smlouva o úvěru byla uzavřena v rozporu s dobrými mravy, a z tohoto důvodu je absolutně neplatná, když tento závěr plyne z ujednání o smluvních pokutách, které jsou nepřiměřeně vysoké a zcela v nepoměru k utvrzované povinnosti. O uzavřené smlouvě nelze v žádném případě hovořit jako o vyvážené, ale jako s předem daným úmyslem právního předchůdce žalobkyně se co nejvíce obohatit na úkor žalované. V této souvislosti žalovaná zároveň odkázala i na zřízené zástavní právo na základě uzavřené zástavní smlouvy, zajišťovací blankosměnku a notářský zápis s přímou vykonatelností. Dále doplnila, že ač je v úvěrové smlouvě uvedeno, že tuto uzavřela v postavení podnikatele, ve skutečnosti bylo identifikační číslo žalované do smlouvy vtěleno pouze z důvodu, aby bylo vyloučeno užití spotřebitelských práv žalované. Poskytnuté finanční prostředky na základě úvěrové smlouvy nebyly na závazky z podnikání žalované použity. Především však byla smlouva o úvěru a zástavní smlouva uzavřena za situace, kdy žalovaná včas nehradila již dříve poskytnutý úvěr ze dne 11. 12. 2017. Takové jednání pak považuje za nepoctivé naplňující znaky lichvy ve smyslu ustanovení § 1796 občanského zákoníku, kdy žalovaná zároveň namítla, že smlouvy podepsala v tísni, rozrušení a lehkomyslnosti, když přislíbila poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je vzájemně v hrubém nepoměru k plnění poskytnutému. Pro případ, že by soud dospěl k závěru, že je na místě žalobě vyhovět, požádala o povolení hrazení jistiny v měsíčních splátkách ve výši 16 000 Kč. Zároveň pro tento případ navrhla ohledně nákladů řízení postup ve smyslu ustanovení § 150 o. s. ř., když nepřiznání náhrady nákladů řízení se žalobkyně jako silné inkasní společnosti žádným způsobem nedotkne. 3. V replice ze dne 12. 5. 2022 žalobkyně zejména uvedla, že se neztotožňuje s tvrzením žalované o neplatnosti smlouvy, kdy pokud žalovaná uvedla v omyl původního úvěrující společnost [právnická osoba] při sdělování podmínek úvěru, pak takové jednání musí být přičítáno k tíži žalované, přičemž ona sama se neplatnosti, kterou způsobila svým jednáním, nemůže dovolat. Zároveň odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Odo 843/2005 či sp. zn. 23 Cdo 1129/2008, ze kterého jednoznačně vyplývá, že podnikatel, který ve smlouvě uvede své identifikační číslo osoby, dává zřetelně najevo, že smlouva se týká jeho podnikatelské činnosti. Na podnikatele jsou pak kladeny zvýšené nároky i z hlediska kontraktačního procesu. Žalovaná velmi dobře zná prostředí finanční sféry, což vyplývá i z živnostenského rejstříku a výpisu z registru Českého statistického úřadu, kdy žalovaná je profesionálkou mimo jiné v oborech poskytování nebo zprostředkovávání spotřebitelského úvěru, účetnické a auditorské činnosti a daňového poradenství. Ze shora uvedeného lze tedy dovozovat, že uzavírala podnikatelský úvěr s jednoznačným vědomím toho, že se jedná o podnikatelský úvěr a nikoliv o úvěr spotřebitelský. V této souvislosti se pak jeví tvrzení žalované o neplatnosti a druhu úvěru jako zjevně účelová a nepravdivá. Stejně pak je třeba nahlížet i na tvrzení žalované o tom, že nevěděla o postoupení pohledávky. Žalobkyně nepopírá existenci a výši plateb, když zároveň o smírné vyřešení sporu s žalobkyní neprojevila žádný zájem. Na podzim roku 2021 proběhlo v rámci řízení vedeného u zdejšího soudu ve věci projednání žaloby na soudní prodej zástavy ústní jednání, po jehož skončení bylo mezi žalobkyní a žalovanou dohodnuto, že žalovaná zašle žalobkyni návrh smírného vyřešení sporu do konce roku 2021, k čemuž však nedošlo. Zároveň pak žalobkyně doplnila pro případ, že by soud žalobě v plném rozsahu vyhověl, že neshledává žádný důvod pro žalovanou navrhovaný postup ve smyslu ustanovení § 150 o. s. ř. 4. Žalobkyně během ústního jednání konaného u zdejšího soudu dne 21. 7. 2022 učinila nesporným, že žalovaná zaplatila na předmětný úvěr celkem částku 621 918 Kč (33 měsíčních plateb po 18 846 Kč). Při tomto jednání bylo zároveň žalobkyni dáno poučení ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o nutnosti doplnit a upřesnit skutková tvrzení ohledně účelu (důvodu) a okolností uzavření úvěrové smlouvy [číslo] [rok] [číslo] [anonymizováno] dne 5. 12. 2018, úvěrové smlouvy [číslo] ze dne 11. 12. 2017, a dále označit důkazy prokazující tvrzení žalobkyně, že žalovaná uzavřela úvěrovou smlouvu [číslo] [rok] [číslo] ze dne 5. 12. 2018 v postavení fyzické osoby podnikatele, a to v rámci své podnikatelské činnosti. Žalobkyně byla zároveň poučena o následcích nesplnění této výzvy spočívající v riziku byť i částečného neúspěchu ve sporu. S ohledem na nepřítomnost žalované pak této pak nebylo možné dát poučení ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Řízení bylo zároveň během shora uvedeného ústního jednání zkoncentrováno. 5. Žalobkyně reagovala na poučení soudu shora podáním ze dne 2. 9. 202