34 C 307/2021-27 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 20 000 Kč s příslušenstvím rozepsaným ve výroku. Žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně [právnická osoba] s. r. o. uzavřela se žalovanou dne 21. 7. 2017 smlouvu o úvěru č. 7 2017, na základě které jí [právnická osoba] s. r. o. poskytla úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr vrátit s náklady spotřebitelského úvěru, to je celkem 34 600 Kč ve 13 splátkách, přičemž poslední splátka připadla na 21. 8. 2018 [právnická osoba] peníze poskytla dne 21. 7. 2017, což žalovaná potvrdila podpisem smlouvy. Neuhradila ničeho, a proto se žalobkyně domáhá zaplacení toliko částky 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z dlužné jistiny od 22. 8. 2018 do zaplacení a smluvního úroku ve výši 25,85 % ročně z dlužné jistiny od 22. 7. 2017 do zaplacení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud vzal za prokázané, že [právnická osoba] s. r. o. a žalovaná uzavřely dne 21. 7. 2017 smlouvu o úvěru č. 7 2017, v níž se [právnická osoba] s. r. o. zavázala přenechat žalované při podpisu smlouvy částku 20 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit společně s úrokem ve výši 25,85 % ročně, poplatkem za uzavření smlouvy ve výši 800 Kč, poplatkem za správu úvěru ve výši 4 400 Kč a poplatkem za hotovostní výběr splátek ve výši 3 800 Kč ve 13 pravidelných měsíčních splátkách po 2 600 Kč splatných 21. dne v měsíci. Žalovaná dne 21. 7. 2017 převzala od [právnická osoba] s. r. o. částku 20 000 Kč. Dne 6. 9. 2018 [právnická osoba] s. r. o. a společnost [právnická osoba] uzavřely smlouvu o prodeji části závodu, v níž se [právnická osoba] s. r. o. zavázala převést společnosti [právnická osoba] vlastnické právo k části svého závodu označované jako divize spotřebitelských úvěrů a společnost [právnická osoba] se zavázala za to zaplatit kupní cenu; součástí závodu byly též veškeré úvěrové smlouvy přiložené ke smlouvě, včetně úvěrové smlouvy, o níž jde v této věci. Dne 11. 12. 2019 se společnost [právnická osoba] a žalobkyně dohodly na postoupení souboru pohledávek, mezi něž byla zařazena též pohledávka vůči žalované oproti zaplacení postupní ceny. Dne 26. 2. 2020 vyzvala žalobkyně žalovanou k zaplacení žalované pohledávky a upozornila ji, že nebude-li uhrazeno dobrovolně, obrátí se na soud se žalobou. 4. Uvedené skutečnosti jsou prokázány smlouvou o úvěru č. 7 2017 ze dne 21. 7. 2017, viz zejména čl. 1, v němž je sjednán závazek k poskytnutí částky 20 000 Kč [právnická osoba] s. r. o. žalované a povinnost žalované poskytnuté peníze vrátit společně s dohodnutým úrokem a sjednanými poplatky včetně kvitance žalované o převzetí peněz a čl. 2, v němž je sjednána výše úrokové sazby a shora uvedené poplatky, a též čl. III odst. 2, v němž je sjednán počet a výše splátek a jejich splatnost. 5. Uzavření smlouvy o převodu části závodu je prokázán smlouvou z 6. 9. 2018, viz zejména čl. 1 odst. 1 definici části závodu, čl. II odst. 2.1 obsahující povinnost převést část zmíněného závodu a zaplatit kupní cenu zejména čl. III odst. 3.2 písm. a) obsahující odkaz na veškeré úvěrové smlouvy. Postoupení pohledávky na žalobkyni je prokázáno smlouvou ze dne 11. 12. 2019, skutečnost, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení žalované pohledávky je prokázáno dopisem z 26. 2. 2020 a jeho odeslání podacím lístkem ze stejného dne. 6. Po právní stránce soud posoudil věc podle §§ 2390 a 2392 odst. 1 věty první o. z. ve spojení s §§ 580 a 588 o. z., neboť projevy vůle žalobkyně a žalované směřovaly k tomu, aby se právní předchůdce žalobkyně zavázal přenechat žalované peníze, aby je užila podle libosti, a žalovaná se chtěla zavázat peníze po dohodnutém čase vrátit, zaplatit úroky a vedle toho zaplatit též další poplatky označené výše. Žalovaná se chtěla zavázat zaplatit úroky, což § 2392 odst. 1 věta první o. z. výslovně umožňuje, ovšem v souzeném případě se jedná o úrok nepřiměřený, tedy příčící se dobrým mravům podle § 580 o. z., a proto je smlouva neplatná. Porušení dobrých mravů je důvodem neplatnosti, k němuž soud podle § 588 o. z. přihlíží i bez návrhu. Co se týká nepřiměřené výše úroků, je třeba uvést, že soud na rozdíl od žalobkyně za úrok nepovažuje pouze úrok ve výši 25,85 % ročně, jak je výslovně označen ve smlouvě. Materiálně (obsahově) vzato je úrokem odměna zapůjčitele za poskytnutí zápůjčky vydlužiteli. Co se týká položky administrativního poplatku, lze vyloučit, že by se jednalo o odměnu za sjednání závazku. S pravidelným sjednáním takové odměny nový o. z. ke smlouvě o zápůjčce, např. na rozdíl od obch. zák., který ve svém § 499 odměnu za sjednání závazku výslovně připouštěl u smlouvy o úvěru, nepočítá. Taková úprava u smlouvy o úvěru je odůvodněna tím, že se jedná o poplatek za udržování zdroje prostředků, které budou v budoucnu úvěrem poskytnuty. U smlouvy o zápůjčce k zapůjčení peněžních prostředků nedochází na požádání vydlužitele, proto povinnost udržovat volné prostředky zapůjčiteli nevzniká. Ničeho na tom nemění ani to, že smlouva byla označena jako úvěrová, neboť i zákon o spotřebitelském úvěru za spotřebitelský úvěr považuje i smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi spotřebitelem a obchodníkem (§ 2 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru). Výše uvedené poplatky tak nejsou ekonomicky vzato ničím jiným, než odměnou žalobkyně za poskytnutí zápůjčky, a proto je třeba na ně hledět jako na součást úroku. V dané věci byla předmětem zápůjčky částka 20 000 Kč na dobu 13 měsíců, k níž byl sjednán úrok ve výši 34 600 Kč, tj. přibližně 100 % ročně (při anuitním splácení). Roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem na spotřebu činila v červenci 2017 9,46 % ročně. Sjednaný úrok tedy daleko přesahuje úrokovou sazbu úvěrů poskytovaných peněžními ústavy. Z toho důvodu jej soud považuje za rozporný s dobrými mravy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Jelikož dle názoru soudu nelze předpokládat ani z ničeho dovozovat, že by žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu i bez vedlejších ujednání týkajících se obchodního úroku a administrativního poplatku, nelze tato ujednání oddělit od zbytku smlouvy ve smyslu § 576 o. z. 7. Pro úplnost soud uvádí, že jednou z povinností poskytovatele úvěru je posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Podle § 84 odst. 2 věty druhé a třetí zákona o spotřebitelském úvěru může poskytovatel vyzvat spotřebitele k vysvětlení nebo doplnění jím poskytnutých údajů a dále je povinen jím poskytnuté údaje ověřit způsobem přiměřeným dané situaci. Podle § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V souzené věci [právnická osoba] s. r. o. vyšla z toho, že žalovaná vydělává něco málo přes 21 000 Kč, žije v podnájmu se svým přítelem za 10 000 Kč, přičemž na podnájem přispívá částkou 5 000 Kč a její celkové výdaje na živobytí činí 6 100 Kč měsíčně, kdy do této částky započítala též zmíněné výdaje na bydlení. To by znamenalo, že všechny potřeby žalované, vyjma bydlení, jsou pokryty z částky 1 100 Kč, což je na první pohled krajně nerealistický předpoklad. Je proto možné, že jsou souběžně dány důvody pro vyslovení neplatnosti smlouvy též podle § 87 odst. 1 z důvodu uvedeného v § 86 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru, kdy nehledě na dikci druhé věty § 87 odst. 1 zmíněného zákona je třeba splnění povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele zkoumat z úřední povinnosti (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 OPR-Finance). Jelikož však soud má úvěrovou smlouvu za neplatnou pro nemravně vysoký úrok, posuzováním úvěruschopnosti se zvlášť nezabýval. 8. Smlouvu o prodeji části závodu soud posoudil podle § 2175 odst. 1 o. z., bylo ujednáno, že společnost [právnická osoba] koupí část závodu, včetně pohledávek z úvěrových smluv podle § 2177 odst. 1 věty první o. z., a proto se tato společnost stala jejich věřitelem. Žalovaná pohledávka byla poté postoupena ze společnosti [právnická osoba] na žalobkyni smlouvou podle § 1879 o. z. ve spojení s § 1887 o. z., kdy žalovaná pohledávka je součástí postupovaného souboru. Omyl stran smlouvy ohledně právní kvalifikace postupované pohledávky není významný (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2021, sp. zn. 31 Cdo 678/2009 Sb.). 9. Jelikož je smlouva neplatná, má žalobkyně právo na vrácení toho, co žalované plnila podle § 2993 věty první o. z. Žalobkyně poskytla 20 000 Kč, žalovaná jí nic nevrátila a proto má žalobkyně právo na zaplacení částky 20 000 Kč. K vydání bezdůvodného obohacení vyzvala žalovanou dopisem ze dne 26. 2. 2020, který podle pravidla stanoveného v § 573 o. z. došel do dispoziční sféry žalované v pondělí 2. 3. 2020. Žalovaná byla proto povinna podle § 1958 odst. 2 o. z. zaplatit ve lhůtě do 3. 2. 2020, nestalo-li se tak, ocitla se od 4. 2. 2020 v prodlení podle § 1968 o. z. a žalobkyni proto vzniklo právo na zaplacení zákonného úroku z p