39 C 10/2022-40 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu Plzeň-město dne 8. 12. 2021 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalované bylo uloženo uhradit mu částku 24 975 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Žaloba byla odůvodněna tím, že předmětem řízení je dlužná mzda, kterou žalovaná nevyplatila žalobci za měsíc červenec 2019, kdy mezi nimi trval pracovní poměr. Žalobce pracoval u žalované od 2. 1. 2018 jako řidič za mzdu 30 000 Kč hrubého, splatnost mzdy byla sjednána nejpozději 18. den po uplynutí měsíce, v němž byla práce vykonána. Pracovní poměr skončil dohodu k 31. 7. 2019. Mzda však ve lhůtě splatnosti do 18. 8. 2019 za měsíc červenec vyplacena nebyla. Žalobce opakovaně vyzýval žalovanou k úhradě dlužné mzdy, a to dopisem z 9. 12. 2019, 17. 3. 2020, 6. 10. 2021, naposledy pak 1. 11. 2021. Žádnou reakci však neobdržel. 2. Ve věci byl dne 22. 12. 2021 vydán elektronický platební rozkaz, proti kterému podala žalovaná v zákonné lhůtě odpor. Ve svém stanovisku k žalobě uvedla, že činí nesporným, že mezi ní a žalobcem byl uzavřen pracovní poměr, ten zanikl dohodou o ukončení pracovního poměru k 31. 7. 2019. Nesporným učinila také to, že žalobce pracoval za 30 000 Kč hrubého, sporná není ani skutečnost, že termín výplaty byl do 18. dne v měsíci a mzda za měsíc červenec 2019 nebyla vyplacena. Žalovaná nicméně namítla, že k uzavření dohody o skončení pracovního poměru došlo pro neplnění základních pracovních povinností žalobce, který se jako řidič opakovaně dopouštěl přestupků, za které následně žalované hrozí případné zahájení správního řízení a pokuta. Navíc bylo zjištěno, že žalobce se řádně nestaral o svěřený majetek, tedy vozidlo žalované. V důsledku zanedbání péče, případně v důsledku nesprávného používání vozidla na tomto vznikla škoda, která byla zjištěna po skončení pracovního poměru a převzetí vozidla novým zaměstnancem panem [jméno] [příjmení] [jméno] byly sepsány dne 5. 8. 2019, jednalo se o škodu v řádech několika desítek tisíc korun. Když byl žalobce konfrontován s tímto stavem a upozorněn na povinnost žalované škodu vymáhat, žalobce svoji odpovědnost uznal. Strany se tedy dohodly, že žalobci nebude vyplacena mzda za měsíc červenec 2019, dojde k jejímu započtení proti požadavku na náhradu škody, tím bude věc vyřešena. 3. Na toto vyjádření reagoval žalobce replikou, kde tvrzení žalované odmítl. K otázce tvrzené dohody o započtení se vymezil tak, že dohoda nikdy nebyla uzavřena. Navíc odkázal na ustanovení o možném zápočtu pohledávek podle § 1987 občanského zákoníku, kdy podle jeho názoru pohledávka žalované společnosti není k započtení způsobilá. Navíc také odkázal na ustanovení § 144a odst. 4 zákoníku práce s tím, že i při případném započtení či dohodě o provádění srážek ze mzdy je třeba zvažovat základní nezabavitelnou částku. K otázce způsobené škody uvedl, že si žádné škody vědom není. Upozornil na povinnost žalované v případě požadavku na náhradu škody prokázat veškerá svá tvrzení, a to s odkazem na § 150 zákoníku práce. Zdůraznil, že žalovaná strana neprokazuje, že by v rozhodný okamžik, kdy mělo docházet k přestupkům, žalobce řídil vozidlo, nedokládá také žádnou škodu, která by v rámci správního řízení byla stanovena, vymezil se také proti tomu, aby vůbec žalovaná jako soukromoprávní subjekt uzavírala, že žalobce spáchal přestupek. Upozornil také na časový nesoulad, kdy pracovní poměr byl skončen k 31. 7. 2019, protokol o závadách na vozidle byl však sepsán až 5. 8. 2019, v žádném případě není tvrzeno ani prokazováno, kdy zjištěné závady vznikly, kdo je za jejich vznik odpovědný a podobně. Žalobce tedy setrval na podané žalobě. 4. Před nařízením jednání byly strany vyzvány k doplnění skutkových tvrzení, kdy žalované bylo uloženo předložit důkazy k uzavření dohody o započtení a dále pak důkazy o tom, že v případě, že tato dohoda uzavřena byla, splňuje i podmínky § 144a odst. 4 zákoníku práce. Žalovaná nedoložila ničeho. 5. Při jednání soudu dne 24. 3. 2022 strany učinily nespornými shora uvedená tvrzení ohledně trvání a skončení pracovního poměru, výplatního termínu, nevyplacení mzdy a výši čisté mzdy. Soud poučil žalovanou stranu v tom smyslu, že pokud chce být úspěšná ve své obraně a setrvává na tvrzení, že došlo k zápočtu pohledávek, je povinna prokázat svá tvrzení. K tomu zástupce žalované uvedl, že nenavrhuje žádné důkazy k prokázání těchto tvrzení, neboť jsou si vědomi toho, že dohoda byla učiněna pouze v ústní podobě a není možné tedy ničím tuto prokázat. Jeho klient tedy nic dalšího navrhovat nebude, ovšem s vědomím, že zahájí samostatné řízení pro vymáhání nároku na náhradu škody. S ohledem na shodná skutková tvrzení, která strany učinily nespornými, soud neprováděl žádné dokazování (§ 120 odst. 3 občanského soudního řádu). 6. Podle § 109 odst. 1 zákoníku práce za vykonanou práci přísluší zaměstnanci mzda, plat nebo odměna z dohody za podmínek stanovených tímto zákonem, nestanoví-li tento zákon nebo zvláštní právní předpis jinak. 7. Podle § 113 odst. 1 zákoníku práce se mzda sjednává ve smlouvě nebo ji zaměstnavatel stanoví vnitřním předpisem anebo určuje mzdovým výměrem, není-li v odstavci 2 stanoveno jinak. 8. Podle § 141 odst. 1 zákoníku práce, mzda nebo plat jsou splatné po vykonání práce, a to nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu nebo plat nebo některou její složku. Podle § 141 odst. 5 zákoníku práce při skončení pracovního poměru je zaměstnavatel povinen vyplatit zaměstnanci na jeho žádost mzdu, nebo plat za měsíční období, na které mu vzniklo právo v den skončení pracovního poměru. 9. V daném řízení bylo postaveno na jisto, že nárok žalobce na vyplacení mzdy za měsíc červenec 2019 je důvodný. Strany se shodly na tom, že žalobce byl zaměstnán u žalované na pozici řidič v době od 2. 1. 2018 do 31. 7. 2019 za hrubou mzdu 30 000 Kč měsíčně. Strany také neměly sporu o tom, že mzda měla být vyplácena nejpozději do osmnáctého dne následujícího měsíce. Strany se shodly i na tom, že mzda za měsíc červenec 2019 v tvrzené výši skutečně vyplacena nebyla. Z tohoto pohledu je tedy nárok žalobce zcela důvodný. Soud nadále neměl důvodu zabývat se obranou žalované společnosti v podobě tvrzení o zápočtu, když žalovaná společnost k těmto svým tvrzením nenavrhla žádné důkazy. Soud proto posoudil tuto obranu jako neúspěšnou a nároku žalobce v plném rozsahu vyhověl, a to včetně úroku z prodlení s odkazem na § 1970 občanského zákoníku. 10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Žalobce byl ve věci plně úspěšný, má tedy právo na plnou náhradu tohoto řízení ve výši 10 600 Kč. Tato částka je tvořena čtyřmi úkony právní služby po 2 100 Kč (převzetí a příprava věci, výzva k plnění, podání žaloby, účast u jednání soudu 24. 3. 2022), čtyřmi paušálními náhradami po 300 Kč, to vše dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Dále je třeba zohlednit také zaplacený soudní poplatek 1 000 Kč. S ohledem na právní zastoupení bylo platebním místem stanoveno sídlo advokáta. 11. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem občanského soudního řádu, kdy žalované společnosti bylo uloženo splnit veškeré povinnosti dle tohoto rozsudku v běžné třídenní lhůtě.