39 C 261/2022-21 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu Plzeň-město 21. 9. 2022 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalované bylo uloženo uhradit část 25 207,20 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, sjednaným úrokem, smluvní pokutou, náklady spojené s uplatněním pohledávky a náklady řízení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně 19. 10. 2021 smlouvu o úvěru [číslo] právním předchůdcem žalobce byla společnost [právnická osoba]. Na základě uzavřené smlouvy bylo žalované poskytnuto 22 600 Kč jako úvěr, žalovaná se zavázala do 18. 11. 2021 zaplatit 27 896 Kč Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě, žalovaná svoji vůli smlouvu uzavřít projevila verifikační platbou, kdy na účet právního předchůdce žalobce převedla 0,1 Kč. Úvěr byl čerpán bezhotovostně, na účet žalované. Právní předchůdce žalobce prověřil dostupné registry, jako například insolvenční rejstřík, bankovní registr klientských informací, nebankovní registr klientských informací, prověřil bonitu žalované. Žalovaná úvěr včas nevrátila, vznikla jí tedy povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení (čtvrtý odstavec strana 3 uzavřené smlouvy). Právo vymáhat pohledávku přešlo na žalobce na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek z 8. 12. 2021. Žalobou se žalobce domáhá nesplacené jistiny 21 600 Kč, nesplaceného úroku 5 296 Kč, nesplacené smluvní pokuty 3 688 Kč a neuhrazené paušální náhrady nákladů na upomínání 150 Kč. Také je požadován kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení za období od 19. 11. 2021 do 5. 5. 2022 v částce 840,03 Kč Smluvní pokuta byla vyčíslena částkou 3 607,20 Kč za období od 19. 11. 2021 do 5. 5. 2022. Po zrušení platebního rozkazu žalobce podáním doručeným soudu 26. 10. 2022 žalobní tvrzení upřesnil a vzal také žalobu do části zpět. Bylo vysvětleno, že právní předchůdce žalobce uzavřel se žalobkyní 2 smlouvy, nejprve o poskytnutí úvěru pro 17 000 Kč (19. 10. 2021 – smlouva [číslo]), v průběhu téhož dne pak byly uzavřeny formální dodatky ke smlouvě, kdy nejprve byla jistina navýšena o další 4 000 Kč, podruhé pak o 1 000 Kč, celkem tedy 19. 10. 2021 byla poskytnuta jistina 22 000 Kč 29. 10. 2021 byl uzavřen další dodatek, na základě kterého bylo poskytnuto dalších 600 Kč Tyto finanční prostředky byly žalované zasílány na její účet číslo [bankovní účet], za což mělo být zaplaceno celkem 27 896 Kč, a to do 18. 11. 2021. Splatnost poskytnuté částky byla skutečně sjednána 30 dnů, ovšem od 19. 10. 2021, nikoliv od uzavření dalších dodatků. Žalobce doplnil,, že nedisponuje důkazy o tom, jak byla posouzena schopnost žalované úvěr splácet. Proto upravuje žalobní návrh tak, že bere žalobu zpět co do zaplacení smluvní pokuty a kapitalizovaného úroku, celkem tedy co do částky 9 053,20 Kč. Nadále požaduje, aby žalované bylo uloženo uhradit pouze jistinu dlužné částky 21 600 Kč, zákonný úrok z prodlení z této jistiny, kapitalizovaný úrok z prodlení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ale nevyjádřila se ani k částečnému zpětvzetí žaloby. 2. Protože žalobce předložil spolu se žalobou dostatek listinných důkazů, které mohly být podkladem pro rozhodnutí soudu ve věci bez nařízení jednání podle § 115a o.s.ř., dotázal se soud účastníků, zda s tímto postupem souhlasí. Žádný z účastníků se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, soud tedy souhlas předpokládal podle § 101 odst. 4 o.s.ř. a jednání ve věci nenařizoval. 3. Z předložených listin bylo zjištěno, že žalobce disponuje smlouvou o úvěru [číslo] ve které se [právnická osoba] zavazují poskytnout žalované (identifikována rodným číslem, číslem občanského průkazu, číslem mobilního telefonu, adresou trvalého pobytu a e-mailovou adresou) úvěr ve výši 17 000 Kč splatný 18. 11. 2021 s tím, že poplatek za poskytnutí úvěru na 30 dnů činí 3 910 Kč. Zápůjční úroková sazba je stanovena 279,83 % ročně (soud poznamenává, že poplatek představuje téměř čtvrtinu poskytnuté finanční částky). Smlouva o úvěru byla dále doplněna s tím, že celková poskytnutá jistina činí 22 600 Kč, splatnost zůstává shodná, za půjčení finančních prostředků má být zaplacen poplatek 5 296 Kč. Právní předchůdce žalobce zaslal žalované několik upomínek o uhrazení dlužné částky, a to dne 2. 12. 2021, 11. 12. 2021, 19. 12. 2021. Dopisem z 10. 5. 2022 bylo žalované oznámeno postoupení pohledávky, a to jednak původním věřitelem, dále pak samotným žalobcem jako postupníkem. Žalovaná byla vyzvána k zaplacení částky celkem 30 754,12 Kč s dodatečným termínem plnění 27. 5. 2022. Dopisem ze 14. 6. 2022 byla žalovaná právním zástupcem žalobce upozorněna na to, že může proti ní být zahájeno soudní řízení, naposledy pak byla vyzvána k zaplacení před podáním žaloby právním zástupcem žalobce 1. 9. 2022. Výpisem z bankovního účtu právního předchůdce žalobce bylo ověřeno, že 19. 10. 2021 bylo na účet č. [bankovní účet] odesláno 17 000 Kč, téhož dne na stejný účet byla zaslána ještě částka 4 000 Kč a 1 000 Kč, 29. 10. 2021 byla na tentýž účet zaslána tzv. dodatečná platba 600 Kč. Účet byl označen jménem [jméno] [příjmení], pro úplnost soud konstatuje, že stejné číslo účtu je vedeno u žalované, pokud jsou jí poskytovány dávky státní sociální podpory. Soud tedy dále neměl potřebu ověřovat, zda příjemcem finančních prostředků byla skutečně žalovaná, má to za prokázané. Verifikační platba, o které žalobce hovoří v rámci skutkových tvrzení, je dokládána výpisem z účtu právního předchůdce žalobce z 24. 5. 2021. Co se týče nákladů spojených s vymáháním pohledávky, žalobce předložil přehled úkonů, podle kterého, v souvislosti s uzavřenou smlouvu o úvěru, byl 14. 6. 2022 zasílán doporučený dopis žalované, dále ji pak kontaktoval terénní pracovník věřitele ve dnech 16. 6. 2022 a 27. 6. 2022. Aktivní legitimace žalobce byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek a dále pak rámcovou smlouvou s přehledem jednotlivých pohledávek, včetně pohledávky za žalovanou. Další důkazy navrhovány ani prováděny nebyly. 4. Soud nejprve řízení ve výroku I částečně zastavil co do částky 9 053,20 Kč s ohledem na zpětvzetí ze dne 26. 10. 2022 dle § 91 o. s. ř.. 5. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2399 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 7. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Podle § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 9. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že na uzavřenou smlouvu mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou je třeba nahlížet jako na neplatné právní jednání, ze kterého nevznikly zamýšlené důsledky v podobě vrácení finančních prostředků včetně dalších plateb ve smlouvě uvedených. Lze konstatovat, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku 22 600 Kč s tím, že vráceno má být 27 896 Kč. Poplatek za půjčení finančních prostředků na 30 dnů představuje 5 296 Kč, tedy téměř čtvrtinu půjčené částky. Pokud by tuto částku soud posoudil jako úrok za půjčení peněž, jednalo by se o sazbu 24% měsíčně, tedy cca 294% ročně. Není sporu o tom, že se jedná o sazbu skutečně nepřiměřenou ve smyslu § 658 odst. 1 obč. zák. – viz. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 21 Cdo 1484/2004. Ujednání o platbě za půjčení peněz v této výši v kontextu k době, na kterou byly finanční prostředky použity, je tedy třeba posoudit jako ujednání neplatné s odkazem na § 588 občanského zákoníku. 10. S ohledem na právní úpravu občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., který staví na tezi, že je třeba na právní jednání spíše hledět jako na platné než na neplatné, soud se dále zabýval otázkou, zda ujednání o úrocích, resp. v tomto případě o poplatku za uzavření smlouvy, je oddělitelné od ostatního obsahu smlouvy tak, aby se smlouva samotná dala označit za platné právní jednání. V tomto případě však nezbývá než konstatovat, že celé právní jednání bylo posouzeno jako neplatné, neboť ujednání o úrocích oddělit od ostatního obsahu smlouvy nelze. Je třeba položit si otázku, zda by v případě změny v obsahu smlouvy týkající se úroku z prodlení takováto smlouva byla uzavřena. Nicméně soud si tuto otázku vyhodnotil jako takovou, na níž je odpověď záporná, neboť smlouva je postave