39 C 5/2022-27 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu Plzeň-sever dne 19. 11. 2021, která byla následně postoupena soudu zdejšímu, se žalobce domáhal původně vydání rozhodnutí, kterým by žalované bylo uloženo uhradit mu částku 6 900 Kč s příslušenstvím, kdy částka 4 600 Kč představovala dlužnou jistinu, částka 2 300 Kč sjednanou smluvní pokutu. Příslušenství pohledávky bylo specifikováno zákonným úrokem z prodlení, který byl v části kapitalizován, dále pak také kapitalizovaným sjednaným úrokem částkou 7 541,25 Kč. Součástí nároku byly také náklady spojené s uplatněním pohledávky 690 Kč. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaná 30. 12. 2019 uzavřela se společností [právnická osoba] smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy jí byly poskytnuty finanční prostředky 4 600 Kč. Ona se zavázala tuto částku vrátit společně s poplatkem 4688,78 Kč a smluvním úrokem, který byl sjednán na 40 % ročně za dobu trvání úvěru. Splatnost úvěru byla stanovena do 24. 1. 2020 Smlouva byla uzavřena distančním způsobem, když žalovaná na internetových stránkách [webová adresa] požádala o poskytnutí úvěru hotovostní formou, stanovila si i počet dnů, do kdy je schopna poskytnutou částku splatit. Po zadání příslušných údajů se zobrazilo, jaký bude poplatek za poskytnutí úvěru a jaká bude celková částka určená ke splacení. Žalovaná klikla na políčko„ Chce půjčit“. Následně vyplnila registrační formulář a potvrdila, že se seznámila i s obchodními podmínkami stejně jako s obsahem smlouvy o spotřebitelském úvěru. Proces odsouhlasením proběhl přes mobilní telefon prostřednictvím unikátního kódu, který byl žalované vygenerován, ona jej následně opsala do příslušného pole internetového formuláře. Úvěr si vyzvedla na čerpací stanici [anonymizována dvě slova]. Žalovaná po celou dobu trvání smlouvy neuhradila ničeho. Aktivní legitimaci dovozuje žalobce ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021. Celý nárok se původně sestával z nesplacené jistiny 4 600 Kč, z nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru 4 688,78 Kč, smluvních úroků za poskytnutí úvěru 2 510,47 Kč, smluvní pokuty ve výši 2 300 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 723,56 Kč a nákladů na vymožení pohledávky 342 Kč. Pokud žalobce vyčíslil v rámci žalobního návrhu kapitalizovaný úrok ve výši 7 541,25 Kč, jedná se o součet nezaplaceného poplatku 4 688,78 Kč, smluvního úroku 2 510,47 Kč a nákladů na vymožení pohledávky 342 Kč. Úroky z prodlení v kapitalizované v částce 723,56 Kč jsou počítány za období od 25. 1. 2020 do 23. 5. 2021. Co se týká uplatněných nákladů na mimosoudní vymáhání pohledávky, jedná se o částku 690 Kč, kdy je účtováno odeslání obyčejného dopisu částkou 39 Kč a dále pak tři osobní návštěvy po 217 Kč Smluvní pokutu 2 300 Kč požaduje žalobce na základě článku VIII odst. 1 smlouvy o úvěru, a to za období od 25. 1. 2020 do 28. 9. 2020. Ve věci nebyl vydán platební rozkaz. Po výzvě soudu k doplnění důkazů učinil žalobce dne 18. 1. 2022 částečné zpětvzetí žaloby, kdy dospěl k závěru, že nemůže doložit důkazy o tom, že byla posouzena schopnost žalované úvěr splácet. Požaduje tedy pouze vrácení poskytnuté částky 4 600 Kč, zákonný úrok z prodlení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení a náklady spojené s uplatněním pohledávky. 2. Žalovaná převzala žalobu do vlastních rukou 20. 1. 2022, k žalobě se však nevyjádřila, stejně tak se nevyjádřila k částečnému zpětvzetí. S ohledem na skutečnost, že ve věci nebylo jednáno a k částečnému zpětvzetí žaloby došlo před vyhlášením rozhodnutí, soud ve výroku I o uvedené částky řízení zastavil s odkazem na ustanovení § 92 odst. 1,2 o. s. ř. 3. Podle ustanovení § 115a o.s.ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobce s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasil, žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, soud tedy její souhlas předpokládal. 4. Z předložených listinných důkazů bylo seznatelné, že žalobce disponuje smlouvou o úvěru [číslo] která byla distančním způsobem uzavřena 28. 11. 2019, za stranu žalovanou jako dlužníka je podepsána elektronickým kódem [anonymizováno]. Strany sjednaly poskytnutí úvěru 4 600 Kč v hotovosti, když úvěrovaný si tyto peníze vyzvedne v některé čerpací stanici sítě [anonymizováno]. Bylo sjednáno, že dlužná částka bude vrácena do 27. 12. 2019. Byl také sjednán celkový poplatek za poskytnutí úvěru před slevou 5 013,72 Kč, po slevě 1 977,72 Kč. Žalovaná měla uhradit celkem 9 759,91 Kč před slevou, v tomto případě je RPSN 11 785,40 %. Stejné údaje plynou z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Následně byla uzavřena smlouva [číslo] – [anonymizováno], a to 30. 12. 2019 označená jako refinancování půjčky. Strany sjednaly prodloužení termínu splatnosti do 24. 1. 2020. Celková částka, která měla být uhrazena, činila 9 424,89 Kč před slevou. Tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaná ničeho neuhradila, nebyla žalovanou žádným způsobem sporována. Aktivní legitimaci doložil žalobce smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 1. 7. 2021, kde figuruje i pohledávka za žalovanou. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno právním předchůdcem žalobkyně 27. 7. 2021, přípis odeslán 29. 7. 2021. Tímto dopisem byla žalovaná vyzvána, aby do 10 od doručení přípisu dlužnou částku uhradila. Následně pak byla na postoupení pohledávky upozorněna také žalobcem. Dopisem ze dne 6. 9. 2021 a následně 1. 11. 2021 byla žalovaná upozorněna na to, že pohledávka bude vymáhána soudní cestou. Žalobce také doložil výpis činností, které byly provedeny v souvislosti s vymáháním pohledávky, kdy se uvádí, že terénní pracovník navštívil žalovanou na uvedené adrese ve dnech 13. 8. 2021, 30. 8. 2021, 6. 9. 2021 a 17. 9. 2021, když 6. 9. 2021 byl zasílán ještě obyčejný dopis. Další důkazy navrhovány ani prováděny nebyly. 5. Podle ustanovení § 2390 občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 6. Podle § 2392 odst. 1 občanského zákoníku lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. 7. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním správního důvodu, který odpadl, proti právním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. Z předložených listinných důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Posoudil totiž uzavřenou smlouvu jako neplatné právní jednání s odkazem na ustanovení § 580 občanského zákoníku s přihlédnutím k § 6 a 8 téhož předpisu. Soud dospěl k závěru, že ačkoliv je ve smlouvě uváděno, že úročení je 40%, jedná se o ujednání, které neodpovídá vůli stran, jednoznačně také vůbec neodráží faktickou úrokovou sazbu. Za poskytnutí finančních prostředků byl sjednán totiž ještě jednorázový poplatek ve výši 4 688,78 Kč, který dokonce převyšuje půjčenou částku. Z pohledu soudu se pouze jedná o skryté ujednání o dalším úroku, neboť nebylo žádným způsobem specifikováno, za jaké konkrétní úkony by poplatek měl být vybírán. Soudu je z úřední činnosti známa činnost žalobkyně, která poskytuje finanční prostředky za účelem generování zisku, jakýkoliv další poplatek, který přirůstá k placené jistině, je tedy třeba chápat jako úrok, platbu za půjčení finančních prostředků. V tomto případě tedy soud vyhodnotil částku 4 688,78 Kč jako úrok požadovaný za půjčení peněz. Finanční prostředky byly půjčeny na 30 dní, při přepočtu na měsíční úrokovou sazbu by se jednalo o více než 100%. Už při pouhém pohledu na tuto sazbu je zcela zřejmé, že se nejedná o úrok běžný, byť by soud i uvažoval o úroku, který je poskytován nikoliv bankovními společnostmi, ale společnostmi nebankovními, případně by uvažoval o úroku na kreditních kartách, který jak je z úřední činnosti známo, úrokem nejvyšším, aktuálně však nepřesahuje u žádné z institucí 20% ročně, nebylo tomu tak jinak ani v roce 2019 (cca 18% ročně – časové řady ARAD). Takto použitý úrok, byť je označen jako poplatek, soud považuje za takový, kterému nelze poskytnout právní ochranu, a protože se jedná o ujednání, které není ze smlouvy oddělitelné, bylo třeba posoudit celou uzavřenou smlouvu jako neplatnou. Nárok tedy soud posoudil pouze jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, když ve výsledku tedy přiznal žalobci částku 4 600 Kč, zcela v souladu s částečným zpětvzetím žaloby, byť z titulu bezdůvodného obohacení, když žalovaná nezaplatila ničeho. Právní hodnocení má však význam pro otázku počátku prodlení. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení počíná plynout od výzvy k vrácení finančních prostředků. Ta byla žalované odeslána 29. 7. 2021 s poskytnutou dodatečnou lhůtou k plnění 10 dnů. Pokud mohla žalovaná listinu převzít nejdří