13 C 35/2023-70 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou podanou dne [datum] u [název soudu] se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutím, kterým by tím byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 18 592 Kč z příslušenstvím a náhradu nákldů řízení, a to z titulu nesplaceného spotřebitelského úvěru poskytnutého právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], žalovanému. [název soudu] bylo zjištěno, že se žalovaný nezdržuje na adrese uvedené ve smlouvě o spotřebitelském úvěru, a že adresou jeho trvalého pobytu je [obec], [ulice a číslo]. S ohledem na tuto skutečnost vyslovil [název soudu] usnesením ze dne 11. 10. 2022, č.j. [číslo jednací] svou místní nepříslušnost a věc postoupil zdejšímu soudu. 2. Nárok žalobkyně dle podané žaloby sestává jednak z jistiny úvěrů ve výši 16 000 Kč, dále smluvní pokuty ve výši celkem 2 592 Kč, neuhrazené paušální náhrady nákladů na upomínání žalovaného ve výši 150 Kč, náklady spojené s mimosoudním vymáhá dluhu žalovaného ve výši 473 Kč a zákonného úroku z prodlení. 3. Žalobkyně byla soudem vyzvána přípisem ze dne [datum], aby doložila soudu listiny prokazující ověření úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu § 86, z.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně v reakci na tento přípis vzala podanou žalobu částečně zpět, a to v částce 2 592 Kč coby smluvní pokuty a částce 150 Kč coby nákladů na upomínání žalovaného s úhradou dluhu. Zároveň sdělila žalobkyně soudu, že důkazy prokazující jím posuzování úvěruschopnosti žalovaného k dispozici nemá. 4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovanému byly listiny v tomto řízení řádně doručovány na základě tzv. fikce doručení v souladu s ustanovením § 45 a n. o. s. ř. na adresu místa pobytu uvedenou v centrální evidenci obyvatel. 5. Podle ustanovení § 115a o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů, ze kterých vyplývají skutečnosti, které jsou dostačující pro rozhodnutí ve věci. 6. Právní předchůdce žalobkyně jí postoupil svou pohledávku za žalovaným rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], což bylo žalovanému oznámeno právním předchůdcem žalobkyně dopisem ze dne [datum]. V řízení sice nebylo prokázáno, že by oznámení o postoupení pohledávky bylo reálně žalované doručeno, ale tato skutečnost nemá s ohledem na ustálenou judikaturu vliv na platnost či účinky postoupení pohledávky. Skutečnost, že dlužníku nebylo řádným způsobem oznámeno postupitelem, či prokázáno postupníkem postoupení pohledávky má vliv toliko na zachování možnosti dlužníka plnit dluh původnímu věřiteli. Ze skutečnosti uvedených v podané žalobě vyplývá, že dlužník v době po postoupení pohledávky neplnil ani právnímu předchůdci žalobkyně, takže skutečnost, zda se žalovaný reálně o postoupení pohledávky dozvěděl, nemá vliv na posouzení aktivní legitimace žalobkyně v tomto řízení. 7. Podle § 86, z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87, z.č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. V posuzovaném případě nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobkyně jako poskytovatel spotřebitelského úvěru splnil povinnost prověření úvěruschopnosti žalovaného podle § 86, z.č. 257/2016 Sb., a žalobkyně tyto skutečnosti ani jak prokázat neměla, což vyplývá z částečného zpětvzetí žaloby. Zároveň bylo prokázáno, čerpání spotřebitelského úvěru žalovaným výpisy z účtu právního předchůdce žalobkyně ve výši 16 000 Kč. Soud tedy dospěl na základě provedených listinných důkazů k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná podle § 87 odst. 1, z.č. 257/2016 Sb. S ohledem na skutečnost, že soud hodnotil smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou, posoudil vztah mezi účastníky řízení podle předpisů o bezdůvodném obohacení, konkrétně § 2991 a n. občanského zákoníku. V řízení pak bylo prokázáno, že ze strany žalobkyně byla žalované poskytnuta částka 16 000 Kč, přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalovaný na dluh cokoli uhradil. 9. Žalobkyně dále po částečném zpětvzetí žaloby uplatňovala nárok na zaplacení částky 473 Kč jako nákladů účelně vynaložených při vymáhání pohledávky za dvě osobní návštěvy pracovníka žalobkyně na kontaktní adrese dlužníka a jeden odchozí dopis. Náklady spojené s uplatněním pohledávky jsou sice podle § 513 občanského zákoníku jejím příslušenstvím, ale z předložených důkazů nevyplývá, že by žalobkyně vynaložila náklady v uplatněné výši. Předně nebylo prokázáno, že by se konaly žalobkyní tvrzené návštěvy žalovaného a nebyla prokázána ani skutečná výše nákladů na takové návštěvy. Jediné v řízení skutečně prokázané náklady spojené s vymáháním pohledávky jsou představovány platbou za odeslání výzvy k plnění ze dne [datum] ve výši 42,70 Kč. Další náklad žalobkyně ve výši 42,70 Kč za předžalobní výzvu adresovanou žalovanému právním zástupcem žalobkyně dne [datum] je zahrnut v nároku na náhradu nákladů řízení a nemůže tak být přiznán jako příslušenství pohledávky. 10. Za počátek prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení považuje soud den [datum], což byl prvý den následující po dni stanoveném jako datum splatnosti ve výzvě žalobkyně ze dne [datum], což byla jediná prokazatelně žalovanému doručená výzva k plnění. [příjmení] 603,62 Kč uplatněná v podané žalobě jako samostatný nárok, ve skutečnosti část příslušenství pohledávky za prodlení od [datum] do [datum] tak nebyla přiznána, protože v tomto období žalovaný s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení nebyl. 11. S ohledem na shora uvedené tak soud výrokem pod bodem I. žalobě vyhověl toliko ohledně jistiny úvěru coby bezdůvodného obohacení v částce 16 000 Kč a částky 42,70 Kč prokazatelně vynaložené na uplatnění pohledávky. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 Nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění pak byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. 12. V části, ve které byla žaloba vzata zpět, tedy pro zaplacení částky 2 742 Kč z titulu smluvní pokuty a částky 150 Kč z titulu paušální náhrady nákladů, celkem ve výši 2 592 Kč, soud řízení zastavil podle § 96 odst. 2, o.s.ř., neboť v této části vzal žalobce žalobu zpět. 13. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., ve spojení s § 142 odst. 3, o.s.ř. kdy žalobkyně byla v řízení neúspěšná jen v poměrně nepatrné části a má vůči žalované právo na plnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Náklady řízení žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, tří úkonů právní služby po 300 Kč (tj. 900 Kč) dle § 14b ve spojení s § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby, zaslání kvalifikované výzvy k plnění, tří režijních paušálů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21% DPH ve smyslu ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 252 Kč Celkem tak náklady řízení žalobce představuje částka 2 252 Kč Lhůta pro zaplacení náhrady nákladů řízení byla stanovena ve smyslu ustanovení § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.