14 C 126/2022 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou domáhala proti žalovanému vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 214 970,80 Kč s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení. Žalobu odůvodnila tím, že dne 24. 3. 2022 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o poskytnutí úvěru [číslo] na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 60 000 Kč. Úvěr byl sjednán na dobu 72 měsíců, přičemž celkem měl žalovaný vrátit žalobkyni částku 186 840 Kč (jistinu 60 000 Kč a sjednané úroky 126 840 Kč) v 72 pravidelných měsíčních splátkách po 2 595 Kč vždy k 15. dni příslušného kalendářního měsíce Úroková sazba byla sjednána ve výši 49 % ročně, RPSN činila 78,13 % ročně. Žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného v souladu s příslušnými ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb. Žalovaný zaplatil toliko první splátku úvěru ve výši 2 595 Kč, s další splátkou splatnou ke dni 15. 5. 2022 již nezaplatil a dostal se do prodlení se splácením. Žalobkyně proto přistoupila dne 21. 6.2022 k zesplatnění celého úvěru dle ustanovení článku V. 5.5 smlouvy o úvěru a vyzvala žalovaného k zaplacení celkové dlužné částky 215 094,99 Kč sestávající ze zbývající dlužné jistiny ve výši 59 854,53 Kč, nesplacených úroků ve výši 124 390 Kč, nákladů na upomínání ve výši 800 Kč, smluvních úroků z prodlení ve výši 123,20 Kč a smluvní pokuty ve výši 29 927,27 Kč. Dopis s informací o zesplatnění úvěru byl žalovanému odeslán dne 21. 6. 2022 a byl vyzván k úhradě dluhu nejpozději do 4. 8. 2022. Žalobkyně se pokoušela žalovaného opakovaně kontaktovat za účelem mimosoudního vyřešení sporu a uzavření smíru, avšak bezúspěšně. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Podle § 115a o.s.ř. nebylo třeba k projednání věci samé nařizovat jednání, jelikož věc bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, přičemž účastníci řízení na výzvu soudu nevyjádřili svůj nesouhlas s tímto postupem, pročež se jejich souhlas v souladu s § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal. 4. Z předložených důkazů soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 24. 3. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (č.l. 12). Ve smlouvě si strany sjednaly v článku IV. bodu 4.3., že žalovanému bude poskytnuto 60 000 Kč tím způsobem, že částka 19 702 Kč bude vyplacena na účet žalovaného č. [bankovní účet], do 5 dnů od nabytí účinnosti smlouvy, částka 31 298 Kč bude vyplacena za účelem úplné úhrady předchozího závazku žalovaného vůči žalobkyni vyplývající z úvěrové smlouvy ze dne 17. 3. 2022 a částka 9 000 Kč bude započtena na náklady žalobkyně specifikované v bodu 4.8. téže smlouvy (náklady na lustrum 400 Kč, náklady na expresní vyplacení úvěru 100 Kč, ostatní administrativní náklady žalobkyně ve výši 3 700 Kč, odměna obchodnímu zástupci ve výši 3 600 Kč a náklady na ověření úvěrového případu ve výši 1 200 Kč) Žalovaný se zavázal částku v celkové výši 186 840 Kč vrátit v měsíčních splátkách po 2 595 Kč nejpozději do 15. 3. 2028. Úroková sazba byla sjednána ve výši 49 % ročně. Z výpisu internetového bankovnictví (č.l. 20) má soud za zjištěné, že dne 24. 3. 2022 byla žalovanému z čísla účtu [bankovní účet] poskytnuta na účet č. [bankovní účet] částka 19 702 Kč. Ze smlouvy o poskytnutí úvěru [číslo] ze dne 17. 3. 2022 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému na základě této smlouvy částku 30 000 Kč a to tak, že částky 24 000 Kč bude vyplacena na účet žalovaného č. ú. [bankovní účet] a částka 6 000 Kč bude započtena na náklady poskytovatele dle čl. 4 této smlouvy (400 Kč na lustrum v registrech, 100 Kč na náklady na expresní vyplacení úvěru, 3 100 Kč na administrativní náklady poskytovatele úvěru a 1 800 Kč na odměnu obchodního zástupce za jeho činnost a 600 Kč na náklady na ověření úvěrového případu). Ze zprávy Air bank ze dne 29. 9. 2022 bylo zjištěno, že účet č. [bankovní účet] je vedený na jméno žalovaného. Z výpisu internetového bankovnictví na č.l. 19 soud zjistil, že dne 24. 3. 2022 byla z čísla účtu [bankovní účet] poskytnuta částka 31 298 Kč na účet č. [bankovní účet] vedený na společnost [právnická osoba] Žalovaný byl dopisem ze dne 21. 6. 2022 informován zástupcem žalobkyně o zesplatnění úvěru dle smluvních ujednání a byl vyzván k zaplacení částky 215 094,99 Kč nejpozději do 3. 8. 2022 (na účet č. [bankovní účet]). 5. Podle § 2395 a násl. občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 7. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a žalobkyní nevznikl závazek v podobě úročného úvěru podle § 2395 občanského zákoníku na základě žalobkyní předložené úvěrové smlouvy. Smluvní strany zamýšlely uzavření takového druhu závazku, což je soudem dovozováno z obsahu smlouvy. Soud se však z úřední povinnosti zabýval platností samotné smlouvy a dospěl k závěru, že úvěrová smlouva [číslo] z 24. 3. 2022 je absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku. Nemravnost soud shledává ve výši sjednané úplaty za poskytnutí peněžních prostředků, to jest v ujednání o úroku, který jednak celkově činil 126 840 Kč dle čl. 4 smlouvy, zároveň však soud hodnotil jako úrok i poplatek 9 000 Kč z celkové částky 60 000 Kč, která měla být žalovanému poskytnuta, a která byla započtena na náklady poskytovatele úvěru. Celkem tak úrok činil 135 840 Kč, což při době 6 let, během níž měl žalovaný částku splácet, vychází na 22 640 Kč za rok za poskytnutí peněžních prostředků ve výši 51 000 Kč. Z částky 51 000 Kč, která žalovanému měla být poskytnuta, však žalovaný fakticky obdržel na svůj účet 19 702 Kč, zbylá částka 31 298 Kč byla vyplacena na účet [právnická osoba], a to za účelem splacení předchozího závazku žalovaného z úvěrové smlouvy [číslo] ze dne 17. 3. 2022. I tuto smlouvu ze 17. 3. 2022 soud shledal jako absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 588 občanského zákoníku, neboť i v případě této úvěrové smlouvy byl sjednán nepřiměřeně vysoký úrok za poskytnutí finančních prostředků. Na základě smlouvy [číslo] měla být žalovanému vyplacena částka 30 000 Kč, avšak na účet žalovanému byly poukázány pouze prostředky ve výši 24 000 Kč, zbylá část 6 000 Kč byla započtena jako poplatek na náklady poskytovatele úvěru shodně jako v případě úvěrové smlouvy z 24. 3. 2022. I v tomto případě soud zhodnotil ujednání o poplatku 6 000 Kč jako ujednání o úroku a vzal za prokázanou toliko skutečnost, že ze smlouvy ze dne 17. 3. 2022 obdržel žalovaný na účet částku 24 000 Kč. Pro zjednodušení odůvodnění závěrů o nemravnosti nepřiměřeně vysokého úroku soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, v němž je formulován názor na rozpor určité výše úroků ujednaných ve smyslu. § 658 odst. 1 občanského zákoníku v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejich sjednání, tj. s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Za přiměřený úrok by bylo možné v dané věci považovat ještě úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o úvěru. V březnu 2022, tj. v době uzavření obou úvěrových smluv, činila průměrná úroková sazba za úvěry poskytované bankami domácnostem 7,17 % ročně (s úrokovou fixací nad 5 let), což soud zjistil z výpisu ČNB – systému časových řad [příjmení] dostupného na webových stránkách ČNB. V daném případě byla však sjednána úroková sazba 49 % ročně, což je téměř sedminásobek úrokové sazby, jež by byla ještě akceptovatelná v souladu se závěry konstantní judikatury Nejvyššího soudu ČR ohledně přiměřené výše úroku. Ze základních skutkových náležitostí smlouvy o úvěru je navíc zřejmé, že úročení je podstatnou náležitostí daného závazku, ujednání o úrocích proto nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, neboť jeho pojmovým znakem je ujednání o úrocích a nelze tak posuzovat, zda je alespoň část smlouvy platná. Z tohoto důvodu z absolutně neplatné úvěrové smlouvy nemohla žalovanému vzniknout žádná jiná povinnost, než vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky. Ze smlouvy z 24. 3. 2022 byla žalovanému poskytnuta toliko částka 19 702 Kč (vyplacená mu na účet), a jde-li o částku 31 298 Kč poskytnutou žalobkyní žalovanému za účelem splacení předchozího závazku z (rovněž absolutně neplatné) smlouvy ze 17. 3. 2022, dospěl soud k závěru, že ani z tohoto předchozího závazku nemohla žalovanému vzniknout jiná povinnost, než povinnost vrátit peněžní prostředky ve výši 24 000 Kč vyplacené mu na účet, a to z