14 C 154/2022 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 62 118,84 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 29. 7. 2021 požádala žalovaná banku o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo] této žádosti bylo bankou vyhověno, a na základě akceptace došlo k uzavření smlouvy o úvěru [číslo] s úvěrovým rámcem 60 000 Kč, přičemž banka žalované otevřela úvěrový účet shodného čísla. Žalovaná požádala o sjednání specifických podmínek čerpání a splácení na základě citované úvěrové smlouvy, banka na základě tohoto ujednání převedla na účet žalované částku 60 345 Kč dne 29. 7. 2021 za účelem úhrady prodejní ceny zboží. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr v měsíčních splátkách, své povinnosti však neplnila, předchůdce žalobkyně tak prohlásila úvěr za splatný ke dni 31. 5. 2022. Pohledávka žalobkyně byla smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 20. 6. 2022 postoupena na žalobkyni a postoupení bylo žalované oznámeno. Vedle jistiny dluhu se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu domáhá zaplacení úroku ve výši 23,76 % částečně kapitalizovaného. Dluh žalované činil 60 345 Kč na jistině, poplatku ve výši 900 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 305,20 Kč a kapitalizovaného úroku 6 664,70 Kč. Žalovaná ničeho nezaplatila ani přes zaslanou předžalobní upomínku. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, v řízení zůstala zcela pasivní. 3. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. V tomto případě žalobkyně již v podané žalobě souhlasila s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalovaná se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřila, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. 4. Na základě předložených listinných důkazů má soud za prokázané následující skutečnosti. Předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřela se žalovanou dne 29. 7. 2021 smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] na základě které zřídil žalované účet, a umožnil žalované čerpat tzv. revolvingový úvěr až do maximální výše 60 000 Kč a žalovaná se zavázala skutečně čerpanou částku vrátit ve splátkách, jejichž výše činila minimálně 5% z dlužné částky k poslednímu pracovnímu dni kalendářního měsíce, nejméně ve výši 500 Kč vždy k 17. dni v měsíci. [ulice] úroková sazba byla sjednána ve výši 23,76 %, RPSN 29,50 %, poplatek za rezervaci zdrojů byl sjednán ve výši 50 Kč (viz smlouva o úvěru, úvodní dopis a VOP). Žalovaná ve smlouvě uvedla informace o svých osobních poměrech. Uvedla, že je vdaná, má dvě děti, je majitelkou domu/ bytu a výše jejího měsíčního příjmu činí 15 787 Kč. Celkové příjmy domácnosti žalovaná vyčíslila částkou 65 787 Kč a náklady domácnosti částkou 15 000 Kč. Úvěr byl veden na účtu [číslo] ke dni 20. 4. 2022 měla žalovaná dlužit 68 783,54 Kč, z toho dluh na poplatku činí 900 Kč (3 x 100 Kč za upomínku a 1x 600 Kč za náklady vymáhacího procesu), kapitalizovaný úrok k tomuto dni činil 6 664,70 Kč a smluvní pokuta 1 305,20 Kč. Žalovaná dluh řádně nesplácela. Předchůdce žalobkyně pohledávku za žalovanou postoupil smlouvou ze dne 15. 6. 2022 na žalobkyni, postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 24. 6. 2022, který byl téhož dne odeslán žalované prostřednictvím České pošty. Žalovaná byla vyzvána dopisem žalobkyně ze dne 8. 7. 2022 k zaplacení dluhu. Žádné další důkazy nebyly v řízení navrhovány, žalovaná zůstala v řízení zcela nečinná a neuvedla tak žádné skutečnosti ani důkazy na svoji obranu. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „občanský zákoník“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 1970 občanského zákoníku dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Podle § 1813 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 8. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Na smluvní vztah je třeba též aplikovat zákon č. 257/2016 Sb. ve znění účinném ke dni podpisu smlouvy o spotřebitelském úvěru, který zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli 11. Soud nejprve zkoumal, zda byla v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, splněna povinnost poskytovatele úvěru prověřit schopnost dlužníka (žalované) splácet poskytnutý úvěr. Z předložených listinných důkazů vyplývá, že poskytovatel úvěru zjistil základní informace od žalované prostřednictvím dotazníku včleněného přímo do žádosti o poskytnutí úvěru (výši měsíčního příjmu, celkové příjmy domácnosti, celkové náklady domácnosti). Prověřování takto sdělených informací sice nebylo nijak dále prokazováno, nicméně z předložených listin vyplývá, že poskytovatel úvěru taktéž nad rámec informací zjištěných od žalované prověřil příslušné databáze k ověření úvěruschopnosti žalované a za účelem takového prověření získal poskytovatel úvěru souhlas žalované. Poskytovatel úvěru taktéž učinil dotaz do tzv. negativního registru [příjmení], z něhož zjistil, že žalovaná není vedena jako osoba se závazky po splatnosti. Soud konstatuje, že výše sjednaného úroku odpovídá úroku ve smyslu ustanovení § 2392 občanského zákoníku, přičemž ve vztahu k výši úroku nespatřuje soud zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud tedy dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou došlo platně k uzavření úvěrové smlouvy, na základě které žalovaná čerpala poskytnuté finanční prostředky, které však nesplácel řádně dle sjednaných podmínek. Z tohoto důvodu se žalovaná dostala do prodlení se splněním závazku dle § 1970 OZ, následně došlo k zesplatnění předmětného úvěru a právnímu předchůdci žalobce vzniklo právo na úhradu celého úvěru včetně sjednaných poplatků a sankcí za prodlení žalované. Žalovaná na svou obranu nic netvrdila ani neprokazovala, v řízení zůstala nečinná. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl, a to včetně žalobcem požadovaného příslušenství. Výrokem I. tohoto rozsudku soud proto uložil žalované povinnost zaplatit celou žalovanou částku včetně úroku a úroku z prodlení a uložil žalované ke splnění této povinnosti obecnou třídenní lhůtu ve smyslu § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb, občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“). 12. Výrokem II. soud rozhodl o povinnosti žalované k náhradě nákladů řízení. Žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná a náleží jí proto náhrada nákladů v plné výši podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně soud však zjistil, že statutárním orgánem – předsedou představenstva je [anonymizováno] [jméno] [příjmení], členem dozorčí rady je pak [anonymizováno] [jméno] [příjmení], který je zástupcem žalobkyně v tomto řízení. [anonymizováno] [jméno] [příjmení] je společnicí advokátní kanceláře [právnická osoba], rovněž advokát [anonymizováno] [jméno] [příjmení] je advokátem, který působí ve stejné advokátní kanceláři. Nelze odhlédnout ani od té skutečnosti, že žalobkyně je inkasní agenturou, jež si má vymáhání pohledávek zajistit vlastním aparátem. Žalobkyni tedy nic nebránilo v tom, aby návrh na vydání elektronického platebního rozkazu podala sama, aniž by zbytečně docházelo k navyšován nákladů tohoto řízení. Soud v tomto směru vychází ze závěrů formulovaných Ústavním soudem ČR (srov. sp. zn. I. ÚS 988/12) i Nejvyšším soudem ČR (sp. zn. 28 Cdo 887/2016), v nichž je řešena nutnost zkoumat účelnost nákladů vy