14 C 200/2022 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou domáhala proti žalované vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 8 461,35 Kč s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení. Žalobu odůvodnila tím, že dne 5. 12. 2019 právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřela se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru pod [číslo] jejíž nedílnou součástí byly také smluvní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně. Na základě této smlouvy byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila podpisem smlouvy. Před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobkyně řádně zkoumal schopnost žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, čímž splnil povinnost vyplývající pro něj ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Za poskytnutí peněžních prostředků se žalovaná zavázala uhradit částku 9 554 Kč, jež se skládala z kapitalizovaného úroku v částce 3 103 Kč (v sazbě 26,1 % ročně), dále částky za zpracování zápůjčky a za další péči o zákazníka 4 891 Kč, a pojistného. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku a pojistného se žalovaná zavázala uhradit v 52 týdenních splátkách po 377 Kč, přičemž poslední splátka měla být uhrazena k 3. 12. 2020. Žalovaná celkem uhradila částku 2 000 Kč. Aktivní legitimaci žalobkyně dovozuje ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022, přičemž postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno doporučeným dopisem. Ke dni postoupení pohledávky činila dlužná částka 23 441,26 Kč bez příslušenství, přičemž součástí této částky je i navýšení účtované původním věřitelem, které však žalobkyně vůči žalované v tomto řízení neuplatňovala. Žalobkyně tak požadovala zaplacení dlužné jistiny ve výši 8 461,35 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 2 582,62 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení v částce 1 795,69 Kč a dále úroku 26, 10 % ročně z částky 8 461,35 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení a úroku z prodlení z částky 8 461,35 Kč v sazbě 10 % ročně od 29. 1. 2022 do zaplacení. Ani přes výzvu žalovaná tuto dlužnou částku nezaplatila. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. Podle § 115a o.s.ř. nebylo třeba k projednání věci samé nařizovat jednání, jelikož věc bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, přičemž účastníci řízení na výzvu soudu nevyjádřili svůj nesouhlas s tímto postupem, pročež se jejich souhlas v souladu s § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal. 4. Z předložených důkazů soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne 5. 12. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (č.l. 10-11). Ve smlouvě si strany sjednaly výši úvěru částkou 10 000 Kč a současně se žalovaná zavázala uhradit spolu s touto částkou úrok 3 103 Kč, poplatek za zpracování úvěru, garanci celkové ceny a péči o zákazníka ve výši 4 851 Kč a pojistné 1 560 Kč. Celkovou dlužnou částku 19 554 Kč se žalovaná zavázala splatit formou 52 týdenních splátek, přičemž všechny splátky činily 377 Kč, pouze poslední splátka byla stanovena ve výši 327 Kč. Úroková sazba činila 56 % a byla sjednána jako pevná po celou dobu trvání smlouvy. RPSN činila 26 312 %. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 soud zjistil, že původní věřitel postoupil pohledávku na žalobkyni. Žalovaná byla dopisem ze dne 30. 1. 2022 informována původním věřitelem, společností [právnická osoba], o postoupení pohledávky na žalobkyni a vyzvána k úhradě dluhu nejpozději do 10 dnů od data doručení této výzvy. Dle podacího lístku byl tento dopis žalované odeslán dne 24. 2. 2022. Žalované byla následně odeslána předžalobní výzva dne 6. 6. 2022. 5. Podle § 2395 a násl. občanského zákoníku (dále také jen„ OZ“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 7. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a žalobkyní nevznikl závazek v podobě úročného úvěru podle § 2395 OZ na základě žalobkyní předložené úvěrové smlouvy. Smluvní strany zamýšlely uzavření takového druhu závazku, což je soudem dovozováno z obsahu smlouvy. Soud se však z úřední povinnosti zabýval platností uzavřené smlouvy a dospěl k závěru, že úvěrová smlouva [číslo] z 5. 12. 2019 je absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 588 OZ. Nemravnost soud shledává ve výši sjednané úplaty za poskytnutí peněžních prostředků, tj. v ujednání o úroku, který činil 79,9 % ročně z částky poskytnutého úvěru. Skutečnost, že částka 4 851 Kč Kč je ve smlouvě označena jako částka za poskytnutí úvěru, garanci celkové ceny a péče o zákazníka nemění nic na tom, že původní věřitel je osobou, která se v rámci svého podnikání zabývá poskytováním peněžitých půjček (spotřebitelských úvěrů) a bez odpovídajícího úroku by s největší pravděpodobností s žalovanou smlouvu vůbec neuzavřela. Tento poplatek 4 851 Kč tak ve skutečnosti představuje skrytý úrok a nikoli platbu za další služby, i když toto zdání se původní věřitel snažil ve smlouvě navodit. Takto požadovaný nárok však ve skutečnosti zastírá úročení peněz a slouží pouze ke generování dalšího zisku, neboť zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. Soud proto pohlíží na celý nárok z titulu poplatku 3 103 Kč a 4 851 Kč jako na ujednání o úrocích. Ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinou představují tyto poplatky úrok ve výši 79,9 % ročně a jedná se tak dle ustanovení § 588 občanského zákoníku o ujednání neplatné, neboť se příčí dobrým mravům. Pro zjednodušení odůvodnění těchto závěrů soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, v němž je formulován názor na rozpor určité výše úroků ujednaných ve smyslu § 658 odst. 1 tehdy platného občanského zákoníku v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejich sjednání, tj. s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Lze proto dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno v dané věci považovat ještě úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o úvěru. V prosinci 2019 (tj. v době uzavření předmětné smlouvy) činila průměrná úroková sazba za úvěry poskytované bankami domácnostem 18,88 % ročně (s úrokovou fixací do jednoho roku), jak soud zjistil z výpisu ČNB – systému časových řad [příjmení] dostupného na webových stránkách ČNB. V daném případě byla sjednána úroková sazba 79,9 % ročně, akceptovatelný by býval byl úrok v sazbě cca 56- 57 % ročně, a to právě v souladu se závěry ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR týkající se přiměřené výše úroku. Ze základních skutkových náležitostí smlouvy o úvěru je navíc zřejmé, že úročení je podstatnou náležitostí daného závazku, ujednání o úrocích proto nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, neboť jeho pojmovým znakem je ujednání o úrocích a nelze tak posuzovat, zda je alespoň část smlouvy platná. Z tohoto důvodu z této absolutně neplatné úvěrové smlouvy nemohla žalované vzniknout žádná jiná povinnost než vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu 10 000 Kč. Žalovaná uhradila částku 2 000 Kč, pročež na její straně vzniklo bezdůvodné obohacení dle § 2991 občanského zákoníku v částce 8 000 Kč. Žalobkyni vzniklo též právo na přiznání úroku z prodlení ve smyslu ust. § 1970 OZ ve výši určené dle § 2 vyhlášky č. 351/2013 Sb., neboť se žalovaná ocitla v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení. Jelikož žalobkyně při výpočtu částečné kapitalizace úroků z prodlení vycházela z nesprávné výše jistiny, nesprávného data počátku prodlení i nesprávné výše úrokové sazby, soud zamítl i celou kapitalizovanou částku příslušenství a žalobkyni přiznal nárok na úrok z prodlení v požadované nižší výši 10 % ročně ode dne 10. 3. 2022 (tj. ode dne následujícího po uplynutí lhůty k úhradě stanovené v první prokazatelné výzvě k úhradě dluhu žalované – oznámení o postoupení pohledávky, obsahující výzvu k úhradě dluhu, jež byla odesílána 24. 2. 2022 (to znamená 24. 2. 2022 plus 3 dny pro předpokládané doručení písemnosti plus 10 dnů lhůty stanovené k úhradě). 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byl v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 151,80 Kč, přičemž tato částka představuje 9 % z jejich celkové výše a rovná se rozdílu úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 54,5 % a úspěchu žalované v rozsahu 45,5 % Tyto náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, dále odměny advokáta za 3 úkony právní služby po 200 Kč, tomu odpovídající 3 r