14 C 215/2023 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 19 361,65 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 1. 8. 2021 požádal žalovaný banku o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo] této žádosti bylo bankou vyhověno, a na základě akceptace došlo k uzavření smlouvy o úvěru [číslo] s úvěrovým rámcem 50 000 Kč, přičemž banka žalovanému otevřela úvěrový účet shodného čísla a vydala mu platební kartu. Právní předchůdce žalobkyně splnil svou povinnost a na účet zprostředkovatele zaslal dne 2. 8. 2021 částku požadovaného úvěru ve výši 17 990 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr v měsíčních splátkách, své povinnosti však neplnil, předchůdce žalobkyně tak prohlásila úvěr za splatný ke dni 31. 1 2022. Pohledávka žalobkyně byla smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 21. 2. 2022 postoupena na žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno. Vedle jistiny dluhu se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu domáhá zaplacení úroku ve výši 22,68 % částečně kapitalizovaného. Dluh žalovaného ve výši 19 361,65 Kč se skládá z částky 18 390 Kč na jistině, poplatku ve výši 600 Kč, poplatků 400 Kč (za naúčtované měsíční poplatky á 50 Kč za měsíce srpen až listopad 2021), smluvní pokuty ve výši 92 Kč, pojistného 279,56 Kč a dále z kapitalizovaného úroku 1 386,54 Kč. Žalovaný ničeho nezaplatil ani přes zaslanou předžalobní upomínku. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal zcela pasivní. 3. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. V tomto případě žalobkyně již v podané žalobě souhlasila s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalovaný se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřil, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu jeho konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. 4. Na základě předložených listinných důkazů má soud za prokázané následující skutečnosti. Předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřela se žalovaným dne 1. 8. 2021 smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] na základě které zřídil žalovanému účet, a umožnil žalovanému čerpat tzv. revolvingový úvěr až do maximální výše 50 000 Kč a žalovaný se zavázal skutečně čerpanou částku vrátit ve splátkách, jejichž výše činila minimálně 5% z dlužné částky k poslednímu pracovnímu dni kalendářního měsíce, nejméně ve výši 500 Kč vždy k 17. dni v měsíci. [ulice] úroková sazba byla sjednána ve výši 22,68 %, RPSN 28,74 %, pojištění činilo 7,99 % ze splátky úvěru (viz smlouva o úvěru, úvodní dopis a VOP). Žalovaný ve smlouvě uvedl informace o svých osobních poměrech. Uvedl, že je svobodný, nemá vyživovací povinnost k dětem, bydlí v nájmu, je zaměstnán s čistým měsíčním příjmem 17 000 Kč a jeho měsíční náklady na domácnost činí 9 000 Kč. Úvěr byl veden na účtu [číslo] ke dni 30. 12. 2021 měl žalovaný dlužit 20 748,19 Kč, z toho dluh na poplatku činí 600 Kč (za náklady vymáhacího procesu), kapitalizovaný úrok k tomuto dni činil 1 386,54 Kč a smluvní pokuta 92 Kč. Žalovaný dluh řádně nesplácel. Právní předchůdce žalobkyně, [právnická osoba] [anonymizována tři slova] pohledávku za žalovaným postoupil smlouvou ze dne 21. 2. 2022 na žalobkyni, postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 25. 2. 2022 (oznámení o postoupení pohledávek – pozn. v dopise pravděpodobně chybně uvedeno datum 25. 2. 2021, byť z kontextu oznámení je zřejmé, že postoupení i oznámení této skutečnosti žalovanému došlo v roce 2022). Žalovaný byl vyzván dopisem ze dne 3. 3. 2022 k zaplacení dluhu (předžalobní výzva). Žádné další důkazy nebyly v řízení navrhovány, žalovaný zůstal v řízení zcela nečinný a neuvedl žádné skutečnosti ani důkazy na svou obranu. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „občanský zákoník“ nebo pouze„ o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 1970 o. z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Podle § 1813 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 8. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Na smluvní vztah je třeba též aplikovat zákon č. 257/2016 Sb. ve znění účinném ke dni podpisu smlouvy o spotřebitelském úvěru, který zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 11. Soud nejprve zkoumal, zda byla v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, splněna povinnost poskytovatele úvěru prověřit schopnost dlužníka (žalované) splácet poskytnutý úvěr. Z předložených listinných důkazů vyplývá, že poskytovatel úvěru zjistil základní informace od žalovaného prostřednictvím dotazníku včleněného přímo do žádosti o poskytnutí úvěru (výši měsíčního příjmu, celkové příjmy domácnosti, celkové náklady domácnosti). Prověřování takto sdělených informací sice nebylo nijak dále prokazováno, nicméně z předložených listin vyplývá, že poskytovatel úvěru taktéž nad rámec informací zjištěných od žalovaného prověřil příslušné databáze k ověření jeho úvěruschopnosti a za účelem takového prověření získal poskytovatel úvěru souhlas žalovaného. Poskytovatel úvěru taktéž učinil dotaz do tzv. negativního registru [příjmení], z něhož zjistil, že žalovaný není veden jako osoba se závazky po splatnosti. Soud konstatuje, že výše sjednaného úroku odpovídá úroku ve smyslu ustanovení § 2392 občanského zákoníku, přičemž ve vztahu k výši úroku nespatřuje soud zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud tedy dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným došlo platně k uzavření úvěrové smlouvy, na základě které žalovaný čerpal poskytnuté finanční prostředky, které však nesplácel řádně dle sjednaných podmínek. Z tohoto důvodu se žalovaný dostal do prodlení se splněním závazku dle § 1970 o. z., následně došlo k zesplatnění předmětného úvěru a právnímu předchůdci žalobce vzniklo právo na úhradu celého úvěru včetně sjednaných poplatků a sankcí za prodlení žalovaného. Žalovaný na svou obranu nic netvrdil ani neprokazoval, v řízení zůstala nečinný. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl, a to včetně žalobcem požadovaného příslušenství. Výrokem I. tohoto rozsudku soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit celou žalovanou částku včetně úroku a úroku z prodlení a ke splnění této povinnosti stanovil žalovanému obecnou třídenní lhůtu ve smyslu § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb, občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“). 12. Výrokem II. soud rozhodl o povinnosti žalovaného k náhradě nákladů řízení. Žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná a náleží jí proto náhrada nákladů v plné výši podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně soud však zjistil, že statutárním orgánem – předsedou představenstva je [anonymizováno] [jméno] [příjmení], členem dozorčí rady je pak [anonymizováno] [jméno] [příjmení], který je zástupcem žalobkyně v tomto řízení. [anonymizováno] [jméno] [příjmení] je společnicí advokátní kanceláře [právnická osoba], rovněž advokát [anonymizováno] [jméno] [příjmení] je advokátem, který působí ve stejné advokátní kanceláři. Nelze odhlédnout ani od té skutečnosti, že žalobkyně je inkasní agenturou, jež si má vymáhání pohledávek zajistit vlastním aparátem. Žalobkyni tedy nic nebránilo v tom, aby návrh na vydání elektronického platebního rozkazu podala sama, aniž by zbytečně docházelo k navyšován nákladů tohoto řízen