14 C 301/2023 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 17 700 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že dne 25. 10. 2021 uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] to prostřednictvím prostředků komunikace na dálku přes webový portál žalobkyně www.creditstar.cz. Na základě této smlouvy byly žalovanému téhož dne poskytnuty na účet peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit nejpozději do 24. 11. 2021 spolu s úrokem ve výši 0,9 % denně z vypůjčené částky. Úrok tak činil částku 2 700 Kč. Dále byla mezi stranami sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení žalovaného s vrácením úvěrových prostředků, ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny, ohledně které je dlužník v prodlení. Smluvní pokutu žalobkyně vyčíslila ke dni vyhotovení předžalobní upomínky (6. 9. 2023) na částku 5 000 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani poté, kdy byl o úhradu dluhu písemně upomínán. 2. Žalovaný dne 10. 10. 2023 podal v zákonné lhůtě odpor proti elektronickému platebnímu rozkazu, který byl ve věci vydán dne 6. 10. 2023 pod č.j. EPR 239155/2023-14. Podaný odpor však žalovaný blíže neodůvodnil. 3. Ve věci soud konal jednání dne 18. 12. 2023. Žalobkyně se z účasti na jednání písemně omluvila. Žalovaný se k jednání dostavil a uvedl, že nesporuje, že si úvěr u žalobkyně vzal a tento nesplácel. Uvedl však, že se nachází v tíživé finanční situaci, aktuálně je čerstvě bez zaměstnání (dne 17. 12. 2023 dostal výpověď ze zaměstnání), a je proti němu vedena řada exekucí. Požádal o možnost hradit vzniklý dluh ve splátkách, přičemž sdělil, že je v jeho možnostech platit měsíčně částku cca 1 000 Kč. 4. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] soud zjistil, že na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem z vypůjčené částky ve výši 0,9 % denně (tj. 90 Kč za den a 2 700 Kč při splatnosti úvěru 30 dní) RPSN činila 0 % ročně. Úvěr byl sjednán na dobu 30 dnů ode dne čerpání úvěru. Celková částka, kterou měl žalovaný žalobkyni vrátit, tedy činila 12 700 Kč. Z potvrzení o platbě má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla dne 26. 10. 2021 částku 10 000 Kč na účet žalovaného uvedený ve smlouvě. Žalovaný se zavázala tento úvěr splatit do 24. 11. 2021. Z výzvy ze dne 6. 9. 2023 má soud za prokázané, že žalobkyně žalovaného upomínala o úhradu dlužné částky. Skutečnost, že žalovanému byly poskytnuty úvěrové prostředky ve výši 10 000 Kč ostatně ani nebyla mezi stranami sporná, stejně tak jako skutečnost, že žalovaný tento úvěr nesplácel dle ujednaných podmínek. 5. Podle ust. § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 6. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 7. Podle ust. § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. Po právním zhodnocení soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru mezi žalobkyní se žalovaným byla uzavřena neplatně. Podle ust. § 580 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, k neplatnosti takového právního jednání soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 o. z.). Soud nepřehlédl, že žalovaný měl kromě poskytnutých peněžních prostředků ve výši 10 000 Kč vrátit za 30 dnů rovněž i úrok v celkové výši 2 700 Kč, jenž při přepočtu činí 324 % ročně. Taková částka je v hrubém nepoměru k výši poskytnuté jistiny a době splácení. Mezi žalovaným a žalobkyní proto nevznikl závazek v podobě úročného úvěru podle § 2395 občanského zákoníku na základě žalobkyní předložené úvěrové smlouvy. Smluvní strany zamýšlely uzavření takového druhu závazku, což je soudem dovozováno z obsahu smlouvy. Z úřední povinnosti se soud zabýval platností samotné smlouvy a dospěl k závěru, že úvěrová smlouva [číslo] ze dne 25. 10. 2021 je absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku. Nemravnost soud shledává ve výši sjednané úplaty za poskytnutí peněžních prostředků, to jest v ujednání o úroku, který činil 324 % ročně z částky poskytnutého úvěru. Pro zjednodušení odůvodnění těchto závěrů soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, v němž je formulován názor na rozpor určité výše úroků ujednaných ve smyslu § 658 odst. 1 občanského zákoníku v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejich sjednání, tj. s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Lze proto dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno v dané věci považovat ještě úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o úvěru. V říjnu 2021, tj. v době uzavřené předmětné smlouvy, činila průměrná úroková sazba za úvěry poskytované bankami domácnostem necelých 8 % ročně (s úrokovou fixací na 1 rok až 5 let), jak soud zjistil z výpisu ČNB – systému časových řad [příjmení] dostupného na webových stránkách ČNB. V daném případě byla sjednána úroková sazba 324 % ročně, což je mnohonásobek sazby, která by ještě byla akceptovatelná v souladu se závěry konstantní judikatury Nejvyššího soudu ČR ohledně přiměřené výše úroku (přibližně kolem 25 % ročně). Ze základních skutkových náležitostí smlouvy o úvěru je navíc zřejmé, že úročení je podstatnou náležitostí daného závazku, ujednání o úrocích proto nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, neboť jeho pojmovým znakem je ujednání o úrocích a nelze tak posuzovat, zda je alespoň část smlouvy platná. Z tohoto důvodu z absolutně neplatné úvěrové smlouvy nemohla žalovanému vzniknout žádná další povinnost, než vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky (10 000 Kč). 9. Ačkoliv soud posoudil smlouvu jako neplatnou, náleží žalobkyni právo na vrácení peněžních prostředků, které poskytla žalovanému, neboť o tuto částku se žalovaný bezdůvodně obohatil, když mu bylo poskytnuto plnění bez právního důvodu tak, jak předpokládá ust. § 2991 odst. 2 o. z. Soud proto přiznal žalobkyni výrokem I. rozsudku právo na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 o. z. ve spojení s § 2993 o. z., spočívající v nevrácené části poskytnutých peněžních prostředků ve výši poskytnuté jistiny 10 000 Kč včetně příslušenství v podobě úroku z prodlení, neboť žalovaný byl řádně vyzván k vrácení peněžních prostředků, svoji povinnost však nesplnil a dostal se tak do prodlení. Žalobkyně má proto právo na přiznání úroku z prodlení ve smyslu ust. § 1970 o. z. ve spojení s ust. § 2 vyhlášky č. 351/2013 Sb. Žalovanému bylo umožněno v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. hradit takto vzniklý dluh ve splátkách po 1 000 Kč, když soud promítl do lhůty k plnění skutečnost, že žalovaný je bez zaměstnání a je zatížen řadou exekučních řízení. Tato skutečnost přitom pro soud vyplývá nejen z tvrzení žalovaného, ale je soudu známa také z úřední činnosti. Ve zbytku soud žalobu s ohledem na výše v odůvodnění uvedené závěry zamítl, jelikož všechny ostatní nároky uplatněné žalobou vycházely z absolutně neplatné smlouvy (výrok II.). 10. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož žalobkyni náleží náklady řízení podle poměru úspěchu k neúspěchu ve sporu. O odměně advokáta bylo rozhodnuto podle § 151 odst. 2 o.s.ř. věty prvé za středníkem, neboť zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb., která upravovala paušální odměnu advokátů, nálezem Ústavního soudu ke dni 7. 5. 2013, lze považovat za zvláštní okolnost, která užití vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu při stanovení odměny advokáta odůvodňuje. Náklady řízení by v případě plného úspěchu byly tvořeny odměnou advokáta za tři úkony právní služby po 300 Kč (příprava a převzetí věci, sepis žaloby, výzva k plnění) v souladu s § 14b odst. 1 advokátního tarifu (z tarifní hodnoty 17 700 Kč), náhradou hotových výdajů advokáta za tři zmíněné úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, DPH ve výši 21 % z obou zmíněných částek a zaplaceným soudním poplatkem 800 Kč. Jelikož ke dni rozhodnutí byla žalobkyně úspěšná pouze v částce 10 000 Kč s příslušenstvím (vyčísleným ke dni rozhodnutí soudu) a neúspěšná v částce 7 700 Kč, byla úspěšná v rozsahu 60,6 % a neúspěšná v rozsahu 39,4 %. Po odečtení těchto dvou hodnot má tak