17 C 132/2023-48 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 10 761,23 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřela se žalovanou dne 31. 12. 2020 smlouvu o úvěru, na základě které jí byla poskytnuta částka 9 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 5 704,33 Kč a smluvním úrokem z jistiny ve výši 534,87 Kč, a to formou 12 měsíčních splátek po 1 269,93 Kč. Strany si ve smlouvě sjednaly pro případ prodlení smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaná poskytnuté peněžní prostředky ve sjednané lhůtě žalobkyni nevrátila, a to ani přes upomínky ze strany právního předchůdce žalobkyně. Na svůj dluh žalovaná uhradila částku 2 735,01 Kč. Pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena smlouvou ze dne 26. 9. 2022. Žalobkyně požadovala mimo úhradu jistiny 7 535,33 Kč také úhradu smluvních úroků ve výši 6 111,81 Kč, úroku z prodlení ve výši 468,53 Kč, smluvní pokuty ve výši 3 225,90 Kč, nákladů na vymožení pohledávky ve výši 39 Kč a dále pak úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 7 535,33 Kč od 30. 9. 2022 do zaplacení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, listiny jí byly doručovány v souladu s § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) na adresu jejího pobytu na Slovensku. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. soud rozhodl bez jednání. 3. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutečnosti. Žalovaná dne 31. 12. 2020 uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu, na jejímž základě jí byla poskytnuta částka 9 000 Kč, jež jí byla téhož dne zaslána na bankovní účet. Žalovaná se zavázala vyplacené peníze vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 5 704,33 Kč, který odpovídá úroku ve výši 63,4 % ročně a dále úrokem v sazbě 12 % ročně. Podle statistických údajů České národní banky dostupných na www.cnb.cz v prosinci 2020 činila úroková sazba při spotřebě domácností a fixaci v rozmezí do jednoho roku průměrně 9,58 % ročně. V čl. VII.1. smlouvy se strany pro případ prodlení žalované dohodly na smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení. Smlouvou ze dne 26. 9. 2022 byla pohledávka za žalovanou postoupena žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 6. 10. 2022. 4. Soud po právním zhodnocení dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný pouze zčásti, a to pokud jde o částku 6 264,99 Kč, představující dlužnou jistinu úvěru, spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši, protože mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou nebyla platně uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. OZ, jelikož smluvený úrok ve výši 75,4 % ročně (blíže ke srovnání rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004 publikované v časopise Soudní judikatura pod číslem 13/2005) jako esenciální složka úvěrové smlouvy je ujednáním příčícím se dobrým mravům podle § 580 odst. 1 OZ, k němuž soud přihlíží podle § 588 OZ z úřední povinnosti. Bez platnosti takového ujednání o odměně za poskytnutí peněz nemůže být platná ani samotná smlouva o úvěru ve smyslu § 576 OZ a contrario. 5. Strany si ve smlouvě sice dohodly úrok ve výši 12 % ročně, nicméně žalovaná byla zavázána ve smlouvě poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 5 704,33 Kč. Ke generování zisku u úvěru slouží cena peněz, tedy smluvený úrok. V odůvodněných případech lze nad rámec úroku dohodnout i další platby za poskytnutí plnění spojená s úvěrem, u nichž již není spravedlivé, aby byla hrazena výlučně ze smluveného úroku. V posuzovaném případě však kromě výslovně vyjádřeného úroku je součástí ceny úvěru i další úplata, aniž by dohoda o tomto plnění vedle úroku byla ve smlouvě nějak zdůvodněna. Neodůvodněné řetězení poplatků vedle smluveného úroku se soudu jeví jako snaha o zastření skutečné ceny poskytnutých peněz a umělé navyšování reálného úroku, který tak není 12 % ročně, jak deklaruje smlouva, ale ve skutečnosti odpovídá 75,4 % ročně, což by odpovídalo téměř osmi násobku průměrných sazeb korunových úvěrů uzavíraných v téže době. Soud při posuzování platnosti sjednaného úroku přihlédl i k tomu, že poskytovatel prostředků se snažil utvrdit své postavení i ujednáním o smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně z dlužné částky v případě prodlení. 6. Jelikož smlouva mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla soudem shledána jako neplatná, nedostalo se žalované poskytnutého plnění 9 000 Kč z titulu smlouvy, ale bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 OZ, které je povinna v souladu s § 2991 odst. 1 OZ žalobkyni vydat, jak bylo uloženo ve výroku I. tohoto rozsudku, včetně úroku z prodlení dle ustanovení § 1970 OZ ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ve standardní třídenní lhůtě v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. 7. Vzhledem k neplatnosti smlouvy nevznikly žalobkyni ze smlouvy ani nároky na smluvní plnění v podobě požadovaného úroku ve výši 6 111,81 Kč, poměrné části kapitalizovaného úroku z prodlení po započtení splacené části jistiny ve výši 77,53 Kč, smluvních poplatků za vymožení pohledávky ve výši 39 Kč či smluvní pokuty ve výši 3 225,90 Kč, a proto byla žaloba ohledně těchto nároků zamítnuta výrokem II. 8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., a to tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, jelikož neúspěch žalobkyně byl vyšší než její úspěch a žalované žádné náklady v tomto řízení nevznikly