17 C 426/2022-33 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 38 666,53 Kč s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku I., respektive II. tohoto rozsudku. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že její předchůdkyně, společnost [právnická osoba], uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě mu byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky společně s úrokem, úhradou za poskytnutí úvěru, úhradou za vyhodnocení úvěru ve výši a inkasním poplatkem v celkové výši 74 368 Kč, a to formou 14 měsíčních splátek po 5 312 Kč. Žalovaný ovšem přestal pravidelné měsíční splátky hradit, celkem uhradil pouze částku 25 823,99 Kč a po započtení uhrazených splátek dluží na jistině 26 889,10 Kč. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo předchůdkyni žalobkyně rovněž právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalobkyně požadovala zaplacení smluvní pokuty za období od [datum] do [datum] v částce 3 294,67 Kč. Dále žalobkyně uplatnila náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč, sestávající z částky 39 Kč za odeslaný dopis, částky 50 Kč za odeslaný doporučený dopis, částky 217 Kč za osobní návštěvu a částky 72 Kč za telefonický hovor, úrok z prodlení za období od [datum] do [datum] ve výši 2 662,02 Kč a za období od [datum] do [datum] a úrok ve výši 25 994,95 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, přičemž po postoupení pohledávky byla žalovaným uhrazena částka 500 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. soud rozhodl bez jednání. 3. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutečnosti. Žalovaný a předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které byla poskytnuta žalovanému částka 40 000 Kč, kterou se zavázal vrátit ve 14 měsíčních splátkách po 5 312 Kč spolu s úrokem ve výši 3 851 Kč v sazbě 15 % ročně, úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 19 600 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 3 717 Kč a inkasním poplatkem ve výši 7 200 Kč. Pohledávka za žalovaným byla původním věřitelem postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Podle statistických údajů [obec] národní banky dostupných na www.cnb.cz v červenci 2019 průměrné úrokové sazby při spotřebě domácností a fixaci nad jeden rok do pěti let činily průměrně 8,81 % ročně. 4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 580 OZ Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 6. Podle § [číslo] odst. 1 a 2, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 7. Soud po právním zhodnocení dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je jen částečně důvodný, a to pokud jde o částku 13 676,01 Kč, představující nesplacenou část jistiny, s příslušenstvím v podobě kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 598,27 Kč. Soud shledal úvěrovou smlouvu absolutně neplatnou podle § 580 OZ, jelikož tato smlouva je právním jednáním, které se příčí dobrým mravům. Žalovaný, který vystupoval jako spotřebitel, uzavřel smlouvu, u níž sjednaná výše úroku a utvrzení v podobě sjednaných smluvních pokut a dohodnuté poplatky v souhrnu tvoří zřejmou nerovnováhu k tíži žalovaného, který byl při uzavření smlouvy v objektivně slabším postavení. Soud vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci 21 Cdo 1484/2004, příp. 33 Odo 234/2005, a přihlédl k tomu, že sjednaný úrok více než sedmkrát převyšuje průměrné úrokové sazby v rozhodné době, což je již za hranou, kterou vymezil ve své judikatuře Nejvyšší soud. Navíc poskytovatel úvěru závazek zatížený nepřiměřeně vysokým úrokem ještě utvrdil ujednáním o smluvních pokutách. To vše v souhrnu lze považovat za jednání neplatné ve smyslu § 580 OZ, k němuž soud přihlíží z úřední povinnosti podle § 588 OZ. Nebyla-li smlouva uzavřena platně, nicméně žalobkyni se podařilo prokázat, že její předchůdkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky minimálně výši 40 000 Kč, a žalobkyně jej vyzvala předžalobní výzvou, aby dlužnou částku vrátil, bylo žalobě vyhověno v té části, která odpovídá nevrácené jistině. Na straně žalovaného totiž došlo k bezdůvodnému obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 OZ, jelikož obdržel plnění bez právního důvodu s ohledem na neplatnost smlouvy a v souladu s § 2991 odst. 1 OZ je tak povinen toto bezdůvodné obohacení vrátit, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení v souladu s § 1970 OZ ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Byť byla uzavřená smlouva neplatná, bylo z ní zřejmé, do kdy má žalovaný poskytnuté peněžní prostředky vrátit. Nebylo tak zapotřebí další výzvy k vyvolání splatnosti poskytnutého bezdůvodného obohacení, jelikož okamžik, do kdy má žalovaný peníze vrátit, mu byl znám již od jejich poskytnutí. Paušální částku 217 Kč za osobní návštěvu, kterou lze považovat za náklad spojený s uplatněním pohledávky, soud považoval za přiměřený a nepřetěžoval dokazování nutností prokázat přesně vynaložené náklady, jelikož v souladu s § 136 o. s. ř. lze i volnou úvahou dojít k závěru, že náklady, které je třeba vynaložit se zajištěním osoby, která se před podáním žaloby snažila osobně uplatnit nárok žalobkyně, může dosáhnout této částky, stejně tak usoudil o částce 39 Kč za odeslání dopisu, částce 50 Kč za odeslání doporučeného dopisu a částce 72 Kč za telefonický hovor. Lhůta ke splnění povinnosti uložené tímto rozsudkem byla stanovena v délce 3 dnů v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. 8. Ve zbytku tak soudu nezbylo nežli žalobu zamítnout, ať už se jedná o požadovaný úrok ve výši 25 994,95 Kč, smluvní pokutu ve výši 11 777,43 Kč, či úrok z prodlení a kapitalizovaný úrok z prodlení z nepřiznané části jistiny v částce 1 428,41 Kč. 9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., jelikož neúspěch žalobkyně převyšoval její úspěch, přičemž žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly.