17 C 98/2023-66 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 61 282,93 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 28 153 Kč od 2. 2. 2023 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že se žalovaným uzavřela dne 28. 6. 2019 smlouvu o zápůjčce, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 40 000 Kč, kterou se zavázal vrátit spolu s úrokem v částce 61 105 Kč a administrativním poplatkem 30 000 Kč v 60 měsíčních splátkách. Celkem tak měl zaplatit 131 105 Kč. Žalovaný uhradil pouze 72 138 Kč, které poměrně žalobkyně započetla na jednotlivé části pohledávky. Na jistině tak dluží 28 153 Kč, na obchodním úroku dluží 7 790 Kč, na správu půjčky dluží 4 000 Kč, dále dluží na úroku z prodlení 1 682,28 Kč, na smluvní pokutě 9 050 Kč do zesplatnění a 3 657,65 Kč po zesplatnění. Dále dluží na upomínečném a poštovném 6 950 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že s žalobkyní skutečně uzavřel smlouvu, na jejímž základě mu byla poskytnuta částka 40 000 Kč, nicméně přestože již uhradil částku 72 138 Kč a jistina z dlužné částky stále nebyla ani zdaleka splacena, požadoval, aby soud posoudil, zda výše dlužné částky požadovaná žalobkyní je adekvátní a v souladu s dobrými mravy. 3. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutečnosti. Žalovaný a žalobkyně podepsali dne 28. 6. 2019 smlouvu o zápůjčce s částkou zápůjčky 40 000 Kč, smluveným úrokem 45 % ročně, měsíčním administrativním poplatkem 500 Kč, RPSN při zohlednění úroku a administrativního poplatku tak činila 83,8 %. Žalovaný tak měl zaplatit žalobkyni v 60 splátkách včetně poskytnuté jistiny celkem 131 105 Kč. 4. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 OZ při peněžité zápůjčce lze sjednat úroky. 5. Podle § 576 OZ týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. 6. Podle § 580 odst. 1 OZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 7. Podle § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 8. Soud po právním zhodnocení dospěl k závěru, že nárok žalobkyně není důvodný. Žalovaný totiž neuzavřel s žalobkyní platně smlouvu o zápůjčce v souladu s § 2390 a násl. OZ, jelikož ujednání o administrativním poplatku a úroku je třeba vnímat jako ujednání o odměně za poskytnuté peněžní prostředky, a takovéto ujednání tak plní formu úroku a úrok v celkové výši 45,55 % ročně je třeba vnímat jako úrok nemravný a tím pádem i neplatný ve smyslu § 580 OZ, k němuž soud přihlíží z úřední povinnosti podle § 588 OZ, jelikož takovýto úrok podstatně převyšuje průměrné úrokové sazby pro domácnosti zjištěné ze statistických údajů České národní banky za červen roku 2019, které činily 8,27 %. Ujednání o úroku je totiž esenciální náležitostí smlouvy o zápůjčce, bez níž nemůže být úplatná zápůjční smlouva shledána platnou ve smyslu § 576 OZ a contrario. Nad rámec shora uvedeného soud podotýká, že se žalobkyni rovněž nepodařilo prokázat, že řádně a dostatečně posoudila úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 9. S ohledem na neplatnost smlouvy o zápůjčce dospěl soud k závěru, že na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 a násl. OZ, neboť obdržel plnění ve výši 40 000 Kč bez právního důvodu, čímž mu vznikla povinnost toto plnění žalobkyni vrátit. Jelikož žalovaný uhradil částku 72 138 Kč, bylo bezdůvodné obohacení již vráceno, a soudu nezbylo, než žalobu v plném rozsahu zamítnout. 10. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř., a to tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu. Procesní neúspěch žalobkyně převyšoval její úspěch, a ačkoliv by měl žalovaný nárok na 1 úkon nezastoupeného účastníka, soud přihlédl k okolnosti případu a rozhodl tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náklady řízení.