21 C 240/2023-53 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku ve výši 21 413,69 Kč s příslušenstvím a částku 79 651,25 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] (dále jen právní předchůdkyně žalobkyně), a žalovaným došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen první smlouva), na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně i částku ve výši 31 435 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků a částky za zpracování zápůjčky a za službu komfortního a flexibilního splácení, to vše formou 30 pravidelných měsíčních splátek po 1 782 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den [datum]. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Žalovaný na svůj dluh uhradil toliko částku 3 828,56 Kč. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaný mělo dále dne [datum] dojít k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen druhá smlouva), na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 90 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně i poplatek ve výši 106 209 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků a částky za zpracování zápůjčky a za další péči o zákazníka to vše formou 30 pravidelných měsíčních splátek po 6 541 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den [datum]. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Žalovaný na svůj dluh uhradil toliko částku 33 871,44 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byly pohledávky z obou výše uvedených smluv postoupeny na žalobkyni. Žalovaný byl před podáním žaloby právní zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě celkové dlužné částky, avšak na svůj dluh neuhradil ničeho. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud v dané věci postupoval v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila již v žalobě a žalovaný se k tomuto postupu na výzvu soudu nevyjádřil, ačkoliv byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). 4. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr a smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] [číslo] soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní hotovost ve výši 22 000 Kč, kterou převzal žalovaný v den uzavření smlouvy a zavázal se tuto částku vrátit včetně platby označené jako poplatek ve výši 31 435 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky uvedené na zadní straně formuláře. Ve smlouvě byla sjednána výpůjční úroková sazba ve výši 69 % ročně a stanovena RPSN ve výši 102,29 %. Z tvrzení žalobkyně, když žalovaný netvrdil, tudíž ani neprokazoval opak, má soud za prokázané, že žalovaný neuhradil jak na poskytnutou jistinu, tak na sjednaný poplatek ničeho vyjma částky 3 828,56 Kč. 5. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr a smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] [číslo] soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní hotovost ve výši 90 000 Kč, kterou převzal žalovaný v den uzavření smlouvy a zavázal se tuto částku vrátit včetně platby označené jako poplatek ve výši 102 339 Kč a uhradit pojistné v celkové výši 3 870 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky uvedené na zadní straně formuláře. Ve smlouvě byla sjednána výpůjční úroková sazba ve výši 42 % ročně a stanovena RPSN ve výši 97,12 %. Z tvrzení žalobkyně, když žalovaný netvrdil, tudíž ani neprokazoval opak, má soud za prokázané, že žalovaný neuhradil jak na poskytnutou jistinu, tak na sjednaný poplatek ničeho vyjma částky 33 871,44 Kč. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a z její přílohy [číslo] – seznamu postoupených pohledávek má soud za prokázané, že pohledávky za žalovaným byly převedeny na žalobkyni. Oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum] a podací lístek k tomuto prokazuje, že žalovaný byl o změně v osobě věřitele informován 7. Z předžalobní upomínky ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný byl prostřednictvím právního zástupce žalobkyně vyzýván k úhradě dlužné částky, a to nejpozději do [datum]. Faktické odeslání předžalobní upomínky pak prokazuje podací lístek ze dne [datum]. 8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 2991 odst. 1 s 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Po zhodnocení shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, ale toliko z části, neboť shledal obě shora uvedené smlouvy o úvěru za absolutně neplatné. Závěr o neplatnosti smluv přitom soud dovozuje z ujednání o výši úroků, kdy žalovaný měl v případě prvé smlouvy vedle poskytnuté jistiny ve výši 22 000 Kč uhradit dále částku ve výši 31 435 Kč, označenou jako poplatek, v případě druhé smlouvy, kde poskytnutá částka činila 90 000 Kč, měl žalovaný uhradit poplatek ve výši 102 209 Kč. V případě obou smluv je tento poplatek rozdělen na více částí (úrok, částka za zpracování úvěru, částka za doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení), nic to ale nemění na tom, že právní předchůdce žalobce je osobou, která se v rámci svého podnikání zabývá poskytováním spotřebitelských úvěrů a těžko by bez odpovídajícího úroku se žalovaným smlouvu uzavřel. Poplatek tak představuje skrytý úrok a nikoli platbu za služby, i když toto zdání se snažil ve smlouvě navodit právní předchůdce žalobce. V případě první smlouvy byla zápůjční úroková sazba sjednána jako 69 % ročně, v případě druhé smlouvy pak 42 % a jedná se tak dle ustanovení § 588 o. z. o ujednání neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o úvěru. Soud zjišťoval průměrnou výši úrokových sazeb v korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice se splatností od 1 roku do 5 let včetně v témže období, kdy bylo zjištěno, že tato sazba v roce 2020 činila cca 9,58 % ročně. Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. Ujednání o úrocích pak nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, neboť právní předchůdce žalobce by zcela jistě úvěr bez ujednání o úrocích neposkytl, kdy se navíc jednalo o adhezní smlouvu (formulářovou), která neumožňuje, aby byla jakýmkoli způsobem měněna na základě dohody stran oproti již předvyplněnému formuláři. Vzhledem k výše uvedenému, kdy je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu jako celek. Ostatně ke stejnému závěru dospěl opakovaně i Krajský soud v Plzni (viz například rozsudek tohoto ze dne 8. 8. 2017 sp. zn. 25 Co 183/2017). 12. S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobkyně právo na vrácení půjčené jistiny s přihlédnutím k již uhrazeným platbám. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2291 o. z. Po provedeném dokazování vyplynulo, že žalovaný dosud na své bezdůvodné obohacení ve výši 22 000 Kč vrátil částku 3 828,56 Kč a na bezdůvodné obohacení ve výši 90 000 Kč vrátil částku 33 871,44 Kč. Ze s