21 C 29/2023-57 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne [datum] domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 25 381,15 Kč s příslušenstvím. Návrh byl odůvodněna tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], (dříve [příjmení], [právnická osoba]) (dále jen právní předchůdce žalobkyně), a žalovanou došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaná čerpala úvěr v konečné výši 25 381,15 Kč, přičemž úvěr měl být splacen nejpozději dne [datum] Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webových stránek právního předchůdce žalobkyně, kde se žalovaná nejprve zaregistrovala a následně zaslala žádost o konkrétní úvěr. Po prověření schopnosti žalované úvěr splácet jí byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní smlouvy. Úvěr byl poskytován na bankovní účet žalované. Žalovaná ovšem úvěr řádně nesplácela, a to aniž přes opakované upomínky ze strany poskytovatele úvěru. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalovaná byla k úhradě svého dluhu vyzvána předžalobní upomínkou ze dne [datum]. 2. Vzhledem k pochybnostem o oprávněnosti nároku soud elektronický platební rozkaz nevydal a věc byla převedena do sporného řízení. 3. Podáním ze dne [datum] žalobkyně na výzvu soudu doplnila žalobu tak, že uvedla, že smlouvy byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku zadáním unikátního identifikačního sms kódu ze strany žalované. Totožnost žalované byla v rámci procesu uzavření smlouvy ověřena fotokopií občanského průkazu, který spolu s žádostí o úvěr žalovaná předložila. Žalobkyně dále upravila žalobní tvrzení, když uvedla, že platby byly žalované na bankovní účet zasílány pod [variabilní symbol]. Žaloba byla dále doplněna podáním ze dne [datum], ve kterém žalobkyně uvedla, že schopnost žalované úvěr splácet byla ověřena zejména lustrací z veřejně dostupných databází. Odesláním žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru žalovaná prohlásila, že má pravidelný měsíční příjem a potvrdila, že je schopna zápůjčku splatit a že řádně zvážila své možnosti. V případě, že měla pochybnosti o svých možnostech zápůjčku splatit, byla povinna kontaktovat původního věřitele, aby společně posoudili její schopnost zápůjčku splatit. Na základě této lustrace a prohlášení žalované původní věřitel nepojal důvodné podezření o neschopnosti žalované zápůjčku splatit. 4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 5. Soud ve věci postupoval podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v podané žalobě, žalovaná se na výzvu soudu ohledně tohoto postupu nevyjádřila, a soud proto její souhlas předpokládal v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř., věc projednal a rozhodl na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a obsahu spisu. 6. Soud dokazováním zjistil následující skutkový stav: Z úvěrové smlouvy vztahující se na klienty s trvalým bydlištěm v České republice a z formuláře Standardní informace o spotřebitelském úvěru se podává, že mezi stranami měla být uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, kdy výše maximální úvěrový limit činil 15 000 Kč, a částka prvního čerpání činila 4 000 Kč. Výpůjční úroková sazba je uvedena v denní sazbě 0,3452 %, v roční pak 125,998 %, RPS činí 23,39 % Smlouva není datována ani podepsána žádnou smluvní stranou a nenese ani jiné znaky podepsání na dálku. Žalobkyně dále předložila nepodepsanou listinu označenou jako„ [jméno] application info“, která je jednak v anglickém jazyce, navíc obsahuje řadu znaků a čísel, ze kterých jsou seznatelné některé kontaktní údaje žalované jako telefonní číslo, emailová adresa a adresa trvalého bydliště. K důkazu byla dále předložena faktura vystavená právním předchůdcem žalobkyně na jméno žalované, znějící na částku 9 094,46 Kč, se splatností ke dni [datum], ve kterém je uvedena i celková dlužná částka ve výši 25 381,15 Kč. Z potvrzení o provedené platbě [právnická osoba], s. r.o. bylo zjištěno, že dne [datum] byla na účet č. [bankovní účet] převedena částka ve výši 3 000 Kč, dne [datum] částka 10 000 Kč, dne [datum] částka 4 000 Kč a dne [datum] částka 8 000 Kč. Čerpání těchto částek pak vyplývá i z interního výpisu právního předchůdce žalobkyně a rovněž ze zprávy banky [právnická osoba], ze dne [datum], ze které bylo navíc prokázáno, že vlastníkem výše uvedeného bankovního účtu je žalovaná. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum], včetně podacího archu z téhož dne, soud zjistil, že žalované byla změna v osobě věřitele řádně oznámena, z předžalobní výzvy z téhož dne a z podacího archu vyplývá, že žalovaná byla prostřednictvím právního zástupce žalobkyně vyzvána k dobrovolné úhradě dlužné částky. Aktivní legitimace žalobkyně byla prokázána smlouvou o opakovaném postoupení pohledávek ze dne [datum], včetně seznamu postoupených pohledávek. 7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Dle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 10. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Po zhodnocení shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná toliko z části, neboť předmětnou smlouvu o úvěru shledal jako absolutně neplatnou pro zcela zjevný rozpor s dobrými mravy. Závěr o neplatnosti této smlouvy soud dovozuje z ujednání o výši úroků, které byly sjednány v sazbě 125,998 % ročně a jedná se tak dle ustanovení § 588 o. z. o ujednání neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možné takto extrémně vysokou sazbu úroků akceptovat. Ujednání o úrocích pak nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, neboť žalobkyně by zcela jistě úvěr bez ujednání o úrocích neposkytla, kdy se navíc jednalo o adhezní smlouvu (formulářovou), která neumožňuje, aby byla jakýmkoli způsobem měněna na základě dohody stran oproti již předvyplněnému formuláři. Vzhledem k výše uvedenému, kdy je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu jako celek. Ostatně ke stejnému závěru dospěl opakovaně i Krajský soud v Plzni (viz například rozsudek tohoto ze dne 8. 8. 2017 sp. zn. 25 Co 183/2017). Závěr o neplatnosti smlouvy je navíc umocněn i tím, že právní předchůdce žalobkyně nedostál své povinnosti uvedené v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když dle názoru soudu nedostatečně ověřil schopnost žalované úvěr řádně splatit. V souvislosti s tímto soud odkazuje na bohatou judikaturu soudů vyšších stupňů a Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C [číslo] OPR-Finance). 12. S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobkyně právo na vrácení poskytnuté jistiny s přihlédnutím k již uhrazeným platbám. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., když dle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. V řízení bylo prokázáno, že na bankovní účet žalované byly připsány platby v celkové výši 25 000 Kč, žalovaná se tak poskytnutím těchto finančních prostředků oboh