21 C 399/2022-50 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky 7 924 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně dne [datum] uzavřela elektronickým způsobem s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na základě které mu poskytla úvěr až do výše 6 000 Kč s možností přečerpání. Žalovaný se zavázal čerpané finanční prostředky vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 620 Kč a veškerým příslušenstvím dle ujednání ve smlouvě, sazebníku a všeobecných podmínek, které byly nedílnou součástí smlouvy, to vše do [datum]. Žalovaný dne [datum] úvěr čerpal ve výši 6 000 Kč, a to převodem na bankovní účet. Žalovaný si při sjednání smlouvy zvolil doplňkové služby, konkrétně službu„ [anonymizována dvě slova]“ za poplatek ve výši 110 Kč, službu„ Presto“ za poplatek ve výši 165 Kč, informační SMS servis za poplatek ve výši 29 Kč. Žalovaný však ve lhůtě splatnosti neuhradil ničeho. Žalobkyně po žalovaném dále požadovala náhradu účelně vynaložených nákladů v celkové výši 1 050 Kč, které jsou tvořeny náklady na upomínání v paušální výši 35 Kč za každý z 30 úkonů. Součástí žalovaného příslušenství je rovněž smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky 7 924 Kč za období od [datum] do [datum] v částce 534 Kč, kterou žalobkyně požaduje v souladu s všeobecnými podmínkami za prodlení žalovaného s úhradou žalované částky. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci postupoval podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila v podání ze dne [datum], žalovaný se na výzvu soudu ohledně tohoto postupu nevyjádřil, přičemž soud jeho souhlas v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal, věc projednal a rozhodl na základě listinných důkazů a obsahu spisu. 4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním ze dne [datum], jejíž součástí byl Sazebník a Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně bylo zjištěno, že žalobkyně umožnila žalovanému čerpání finančních prostředků až do výše 6 000 Kč, za což se měl žalovaný zavázat uhradit žalobkyni poplatek ve výši 1 620 Kč a cenu za doplňkové služby, to vše do [datum]. Z Přehledu bankovních transakcí vyplacených věřitele a z potvrzení banky [právnická osoba] ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalovanému byla na jeho bankovní účet poskytnuta částka 6 000 Kč. Z Výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] a z podacího lístku z téhož dne má soud za prokázané, že žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzvala k dobrovolné úhradě dluhu, nicméně se tak nestalo. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 7. Podle § 2991 odst. 1 s 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Po zhodnocení dokazováním zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná toliko z části, neboť shledal shora uvedenou úvěrovou smlouvu za absolutně neplatnou pro ujednání o výši smluvního úroku v rozporu s dobrými mravy. Žalovaný měl vedle poskytnuté jistiny ve výši 6 000 Kč uhradit dále částku ve výši 1 620 Kč, označenou jako poplatek za sjednání úvěru. Soud nicméně považuje celý nárok z titulu tohoto poplatku jako ujednání o úrocích, neboť žalobkyně je osobou, která se v rámci svého podnikání zabývá poskytováním a zprostředkováním spotřebitelských úvěrů a těžko by bez odpovídajícího úroku se žalovaným smlouvu uzavřela. Poplatek tak představuje skrytý úrok a nikoli platbu za službu, i když toto zdání se žalobkyně snažila navodit, když ve smlouvě uvedla úrokovou sazbu ve výši 0 % ročně. Toto však ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinou představuje 328,5 % ročně a jedná se tak dle ustanovení § 588 o. z. o ujednání neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Soud zjišťoval průměrnou výši úrokových sazeb v korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice se splatností do 1 roku v témže období, kdy bylo zjištěno, že tato sazba v říjnu roku 2021 činila cca 15,07 % ročně. Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možné takto extrémně vysokou sazbu úroků akceptovat. Ujednání o úrocích pak nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, neboť žalobkyně by zcela jistě zápůjčku bez ujednání o úrocích neposkytla, kdy se navíc jednalo o adhezní smlouvu (formulářovou), která neumožňuje, aby byla jakýmkoli způsobem měněna na základě dohody stran oproti již předvyplněnému formuláři. Vzhledem k výše uvedenému, kdy je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu jako celek. Ostatně ke stejnému závěru dospěl opakovaně i Krajský soud v Plzni (viz například rozsudek tohoto ze dne 8. 8. 2017 sp. zn. 25 Co 183/2017). 10. S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobkyně právo na vrácení půjčené jistiny, neboť v řízení bylo prokázáno, že žalovanému byla částka 6 000 Kč poskytnuta na jeho bankovní účet. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2291 o. z. Žalovaný se tak poskytnutím peněžité hotovosti obohatil o částku 6 000 Kč a soud mu proto uložil, aby bezdůvodné obohacení ve výši 6 000 Kč žalobkyni uhradil. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud mu taktéž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z. s tím, že počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k předžalobní výzvě žalobkyně ze dne [datum], když z předloženého podacího archu bylo zjištěno, že tato listina byla podána k poštovní přepravě téhož dne. Dle § 573 o. z. se oznámení dostalo do sféry žalovaného dne [datum] a do 3 dnů od tohoto data měl žalovaný žalobkyni vrátit peněžní prostředky, tedy do [datum]. Jelikož tak neučinil, dostal se od [datum] do prodlení s plněním svého závazku. Co se týče výše tohoto úroku z prodlení, respektoval soud žalobní návrh. 11. Co do zbytku nezbylo soudu s ohledem na shora uvedené závěry než žalobu zamítnout, a to včetně uplatněné náhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky, neboť tyto nelze považovat za účelně vynaložené. V situaci, kdy se žalovaný dostal do prodlení s úhradou s vrácením poskytnutých peněžních prostředků, je sice logické, že žalobkyně na toto žalovaného upomene, nicméně z tvrzení žalobkyně vyplývá, že žalovaný byl vyzýván k úhradě dlužné částky opakovaně, a to i několikrát denně v období od listopadu 2021 do srpna 2022, na což žádným způsobem nereagoval. Žalobkyně tedy mohla předpokládat, že žalovaný svůj dluh nemá v úmyslu platit. Žalobkyně tak toliko neúčelně navyšovala výši žalované částky, když zjevně bezúspěšně žalovaného vyzývala k úhradě pohledávky. V tomto ohledu je nutno přihlédnout rovněž k faktu, že žalobkyně, coby profesionální poskytovatel nebankovních úvěrů, jistě disponuje zkušenostmi s platební morálkou žalovaných. Z dosavadního vývoje smluvního vztahu muselo být žalobkyni jasné, že žalovaný svoji povinnost dobrovolně plnit nebude. Závěrem soud dodává, že žalobkyně ani přes výzvu soudu nepředložila důkazy prokazující samotnou existenci těchto nákladů, resp. jednotlivých úkonů. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2