25 C 135/2023-62 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit mu částku 13 111,01 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši. Žalobu po doplnění odůvodnil tím, že se žalovanou dne 30. 9. 2015 uzavřel nájemní smlouvu na pronájem bytu [číslo] v [anonymizováno] ul. [číslo] v [obec]. Žalovaná měla povinnost hradit nájem a inkaso (obsahující mj. fond oprav, teplo a služby) na účet správce domu [právnická osoba]. Doba trvání smlouvy byla na vyžádání žalované opakovaně prodlužována, skončila uplynutím doby k 30. 6. 2020. K předání bytu došlo dne 3. 7. 2020. Žalovaná byt předala ve špatném stavu, vyžadoval řadu oprav. Dluh na nájemném činil 9 000 Kč. K tomuto datu existoval i dluh na inkasu. Žalovaná dlužila částku 5 541 Kč za vyúčtování služeb roku 2019, rovněž několik měsíčních plateb ve výši 4 254 Kč. [příjmení] zaplacená při uzavření nájemní smlouvy ve výši 10 000 Kč byla použita na uhrazení dlužného nájemného ve výši 9 000 Kč a zbylá část v částce 1 000 Kč byla použita na částečnou úhradu nákladů na opravu bytu. Ke dni předání bytu nebylo známo kompletní saldo nedoplatků žalované splatné u správce [anonymizováno]. Dne 20. 7. 2020 žalobce zjišťoval nedoplatky u tohoto správce, které následně správci [anonymizováno] uhradil. Po skončení roku 2020 a obdržení vyúčtování od správce žalobce vyhotovil rozúčtování roku 2020 podle spotřeb dle předávacího protokolu. Byt byl po odstěhování žalované prázdný, bez spotřeby energií a probíhaly v něm nutné opravy. Rozúčtování žalované na její přání zaslal emailem dne 19. 4. 2021. [příjmení] doručovací adresu mu nesdělila. Součástí byla i upomínka o dlužné platby. Dne 10. 1. 2023 žalobce zaslal žalované předžalobní upomínku. Na tento email žalovaná reagovala a žalobci se podařilo identifikovat ještě jednu platbu žalované, která byla připsána u správce později. Žalovaná dosud neuhradila vyúčtování služeb ve výši 5 541 Kč za rok 2019, splatné 31. 8. 2020, zálohu na služby a energie ve výši 4 254 Kč za březen roku 2020, splatnou 31. 3. 2020 a zálohu na služby a energie ve výši 4 254 Kč za květen 2020, splatnou dne 31. 5. 2020. Po vyúčtování roku 2020 a zohlednění skutečně zaplacených záloh na služby žalovaná žalobci dluží za neuhrazené vyúčtování za rok 2019 částku 5 541 Kč, splatnou 31. 8. 2020, dále dluh z vyúčtování roku 2020 ve výši 5 498,01 Kč, splatný 31. 8. 2021, nedoplatek měsíčních plateb za březen a květen roku 2020 v jednotkové výši 1 036 Kč, přičemž jde o stálé platby, které nejsou ve vyúčtování, celkem částku 13 111,01 Kč. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Listiny jí byly doručovány v souladu s ustanovením § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) na adresu uvedenou v Centrální evidenci obyvatel ČR. K nařízenému ústnímu jednání se žalovaná bez omluvy nedostavila, soud proto postupoval v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované. 3. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Žalobce, jakožto pronajímatel, uzavřel se žalovanou dne 30. 9. 2015 nájemní smlouvu, kterou pronajal žalované, jakožto nájemkyni, byt č . 21 s příslušenstvím v 7. patře budovy na adrese [adresa] [číslo] u [stát. instituce], Katastrální pracoviště Plzeň-město, k.ú. a obec Plzeň (nájemní smlouva z uvedeného dne včetně výpisu z katastru nemovitostí [list vlastnictví]). Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu určitou od 1. 10. 2015 do 30. 9. 2016 s možností automatické prolongace. Žalovaná se zavázala platit měsíčně nájemné ve výši 6 000 Kč do 15. dne v měsíci, počínaje dnem 15. 10. 2015, a proplácet výši inkasa, jež obsahovala mj. fond oprav, teplo a služby, do 7. dne od zaplacení, přičemž výše inkasa ke dni podpisu smlouvy činila částku 3 204 Kč měsíčně. Žalovaná byla povinna ke dni zahájení nájmu na sebe převést odběr energií (elektřiny a plynu) a po skončení nájmu je převést na pronajímatele, náklady za ně byla povinna hradit samostatně. Žalobce se zavázal nejpozději do 31. 5. následujícího roku provést vyúčtování uhrazených záloh na energie a služby dle skutečnosti. Žalovaná se zavázala zaplatit žalobci vratnou kauci ve výši 10 000 Kč, která byla určena na uhrazení případných nedoplatků a škod, které by nájemce svou činností mohl způsobit. Nájemní doba byla opakovaně prodlužována (dohoda o prodloužení smlouvy z 30. 9. 2016, 30. 9. 2017, 30. 9. 2018, 30. 9. 2019, 30. 12. 2019 a 30. 3. 2020). Nájem skončil ke dni 30. 6. 2020 uplynutím nájemní doby (oznámení o ukončení nájemného z 29. 7. 2020). Byt žalovaná předala zpět žalobci dne 3. 7. 2020 přičemž do předávacího protokolu strany zapsaly i zjištěné stavy energií, rovněž popsaly zjištěné závady. Součástí tohoto předávacího protokolu byla též dohoda, že dlužný nájem 9 000 Kč bude uhrazen z kauce, škoda ve výši 1 000 Kč bude uhrazena ze zbylé části kauce. Zůstatek kauce činí 0 Kč (předávací protokol k ukončení smlouvy o pronájmu z 3. 7. 2020). Žalované byly vyúčtovány služby za rok 2019 částkou 5 541 Kč, splatnou dne 31. 8. 2020, za rok 2020 (od ledna do června) byla žalované vyúčtována částka 5 498,01 Kč, splatná do 31. 8. 2021. [jméno] částku žalobce vypočetl v návaznosti na zaslané vyúčtování služeb a dobu ukončení nájemního vztahu, když od podílu na nákladech odečetl žalovanou zaplacené zálohy (vyúčtování služeb za rok 2019, za rok 2020, rozúčtování služeb a energií za období 1 až 6/20). Do tohoto rozúčtování žalobce neuvedl stálé platby (fond oprav v částce 906 Kč a správní poplatek v částce 130 Kč, celkem 1 036 Kč), jež žalovaná žalobci za měsíc březen a květen roku 2020 nezaplatila. Tyto pak požadoval zvlášť. Od 1. 7. 2019 byla žalovaná povinna hradit služby spojené s užíváním bytu částku 4 124 Kč (změna předpisu úhrad platná od 1. 7. 2019). Danou informaci žalobce žalované zaslal prostřednictvím emailu dne 24. 7. 2019 (emailová korespondence). Vyúčtování za rok 2020 žalobce žalované zaslal prostřednictvím emailu spolu s výpočty a výzvou k úhradě (emailová korespondence). Z evidence předpisů a plateb ke dni 31. 8. 2020 je patrné, že žalovaná neuhradila vyúčtování služeb za rok 2019 v částce 5 541 Kč, stejně tak za rok 2020 nezaplatila zálohy za měsíc březen, květen a červen v celkové výši 4 254 Kč. Účastníci si dále emailem ze dne 31. 1. 2023 vyměnili zprávy, kdy žalobce žalované zaslal opravené vyúčtování za rok 2020 a opravné vyúčtování úroků, žalovaná sdělovala nechť jí to zasílá na email, neboť nemá nové bydlení. Žalobce žalovanou vyzval k úhradě dluhu rovněž upomínkou ze dne 9. 1. 2022 (označená upomínka včetně podacího lístku). Upomínku žalované zaslal i prostřednictvím emailu (emailová korespondence z 11. 1. 2023). V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná svoji povinnost splnila. 4. Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o.z.“) nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. 5. Podle § 2251 odst. 1 o.z. nájemce platí nájemné předem na každý měsíc nebo na jiné ujednané platební období, nejpozději do 5. dne příslušného platebního období, nebyl-li ujednán den pozdější. Společně s nájemným platí nájemce zálohy nebo náklady na služby, které zajišťuje pronajímatel; o těchto zálohách a nákladech platí ustanovení § 2253 obdobně. 6. Po právním zhodnocení soud dospěl k závěru, že mezi žalobcem a žalovanou byla platně uzavřena v souladu s ustanovením § 2201 a násl. o.z., především § 2235 a násl. o.z. nájemní smlouva, na jejímž základě žalované vzniklo právo nájmu k předmětné bytové jednotce. Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu určitou, vztah se obnovoval, a to až do 30. 6. 2020, kdy se nájem neobnovil a zanikl z důvodu uplynutí sjednané doby. O tom byla žalovaná ze strany žalobce zpravena. Žalovaná byt žalobci odevzdala ke dni 3. 7. 2020. V předávacím protokole strany doplnily i konečné stavy měřidel, z nichž bylo vycházeno při stanovení vyúčtování za rok 2020. Žalovaná byla v souladu s ust. § 2251 odst. 1 o.z. povinna hradit do skončení nájemní smlouvy nájemné i zálohy na služby spojené s užíváním předmětného bytu, rovněž vyrovnat případné nedoplatky na vyúčtování těchto služeb. Žalovaná však svoji povinnost porušila, když nezaplatila doplatek na vyúčtování služeb za rok 2019 v částce 5 541 Kč, za rok 2020 v částce 5 498,01 Kč a dále nedoplatila stálé platby do fondu oprav a poplatků správci za měsíc březen a květen roku 2020 v částce 2x 1 036 Kč. Dluh žalované tak celkem činí částku 13 111,01 Kč (5 541 Kč + 5 498,01 Kč + 1 036 Kč + 1 036 Kč). Protože se žalovaná dostala do prodlení s úhradou svého závazku, má žalobce v souladu s § 1970 o.z. ve spojení s § 2 nařízení č. 351/2013 Sb. právo i na přiznání úroků z prodlení. Soud zde vyšel ze splatnosti jednotlivých částek, přičemž vzhledem k tomu, že i částky 1 036 Kč by měly být součástí vyúčtování, upravil výši zákonných úroků z prodlení tak, aby odpovídala skutečnosti a vycházela z výše citovaných ustanovení. Soud tedy žalobě po malé korekci v plném rozsahu vyhověl, přičemž lhůt