28 C 21/2023-23 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 14. 12. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 4 140 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce [číslo] na základě které byla žalované poskytnuta dne 22. 12. 2021 bezúročná zápůjčka, která měla být splacena nejpozději do 21. 1. 2022 spolu s poplatkem za zpracování žádosti a poskytnutí zápůjčky. Původní věřitel poskytuje zápůjčky prostřednictvím webové stránky [webová adresa], kdy v souladu s pokyny na této stránce žalovaná ve smlouvě o zápůjčce výslovně potvrdila, že je schopna zápůjčku řádně a včas splatit, kdy smlouva byla sjednána elektronicky a její text včetně všeobecných podmínek žalovaná na svém uživatelském účtu ve webové službě věřitele odsouhlasila. K uživatelskému účtu měla pomocí vlastního hesla přístup jen žalovaná. Zápůjčka byla převedena na účet žalované č. [bankovní účet]. Žalobkyně se tak domáhala jistiny zápůjčky ve výši 3 000 Kč, poplatku za zpracování žádosti a poskytnutí zápůjčky ve výši 1 140 Kč. Žalovaná neuhradila ničeho. 2. Žalovaná se k věci nevyjádřila. 3. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaná, resp. v rámci lhůty ve výzvě doručené jí do vlastních rukou se v tomto směru nevyjádřila, ačkoliv byla poučena o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z předložených listin má soud za zjištěné, že mezi společností [právnická osoba] a žalovanou byla uzavřena dne 22. 12. 2021 distančním způsobem smlouva o zápůjčce. Na základě této smlouvy se zavázal právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] poskytnout žalované částku 3 000 Kč a žalovaná se za poskytnutí těchto peněžních prostředků zavázala uhradit poplatek ve výši 1 140 Kč a vrátit zápůjčku společně s tímto poplatkem nejpozději do 21. 1. 2022, úroková sazba 0 %, RPSN 4993%. Z výpisu z účtu žalované a z potvrzení o provedené platbě soud zjistil, že předmětná částka byla dne 22. 12. 2021 na účet žalované připsána. Aktivní legitimace žalobkyně byla osvědčena rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek a smlouvou o postoupení pohledávek včetně přílohy a dále pak oznámením o postoupení pohledávky ze dne 15.9.2022, kdy z podacího lístku ČP, s.p. vyplynulo, že téhož dne bylo oznámení zasláno žalované. Soud vyzýval žalobkyni k dotvrzení skutečnosti a označení důkazů k tomu, že právní předchůdce žalobkyně řádně prověřil úvěruschopnost žalované. Žalobkyně k tomuto žádné důkazy neoznačila ani žádná tvrzení nedoplnila. 5. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník (dále jen OZ) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 6. Podle § 2991 OZ, kdo se na úkor bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 7. Po právním zhodnocení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze zčásti. Aktivní věcná legitimace žalobkyně vyplývá z ustanovení § 1879 an. OZ. Mezi původními účastníky byla uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu ustanovení § 2390 Občanského zákoníku, kdy na vztah mezi původními účastníky dále dopadal zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Podle § 86 odst. 1 věty druhé tohoto zákona, věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle ustanovení § 87 odst. 1 tohoto zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. S ohledem na to, že žalobkyně ani k výzvě soudu neprokázala, že by právní předchůdce žalobkyně řádně úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru zkoumal, je nutné dojít k závěru, že předmětná smlouva je absolutně neplatná a požadavek žalobkyně je nutné posoudit dle ustanovení o bezdůvodném obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 Občanského zákoníku. Z předložených listin vyplývá, že právní předchůdce žalobkyně žalované částku 3 000 Kč poskytl, a to převodem na její účet tím, že soud vychází z tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaná v souvislosti se zapůjčením těchto peněžních prostředků dosud neuhradila ničeho. Bylo případně na žalované, aby prokázala opak, ale nestalo se tak. Soud tedy požadavku žalobkyně vyhověl co do částky 3 000 Kč s tím, že žalovaná se nezaplacením této částky dostala do prodlení, proto žalobkyni vznikl nárok na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 Občanského zákoníku, jehož výše je přiznána v zákonné sazbě ode dne 24. 9. 2022, tedy ode dne následujícího po doručení (§ 573 OZ) a uplynutí třídenní lhůty k plnění uvedené ve výzvě. V tomto rozsahu soud žalobě vyhověl, co do zbytku byla žaloba zamítnuta. 8. O nákladech řízení soud rozhodoval dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. a s přihlédnutá poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci soud přiznal žalobkyni právo na náhradu 36,88 % účelně vynaložených nákladů řízení (nutno zohlednit i požadované a přiznané příslušenství kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku). V případě plného úspěchu by náklady spočívaly v soudním poplatku 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 200 Kč za tři úkony právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Celková částka nákladů by tak představovala částku 1 489 Kč, při zohlednění toho, že žalobkyně byla ve věci úspěšná pouze z části, náleží žalobkyni částka 549,14 Kč. Ustanovením § 14b a.t. se soud řídil neboť má za to, že projednávaná věc není právně složitá nebo náročná a v daném případě žaloba znaky stanovené v § 14b odst. 1 advokátního tarifu jednoznačně naplňuje. Žalobkyně napříč republikou opakovaně vymáhá pohledávky z určitého typu smluv, tedy smluv, které se liší jen individuálními údaji, jestliže i vývoj smluvního vztahu mezi uzavřením smlouvy a žalobou je v různých případech obdobný, pak jsou i obdobné listinné důkazy a je logické, že stejnou povahu musí mít i žaloby a jim předcházející jednání. Není důvod je koncipovat pokaždé jinak. Jestliže tedy žalobkyně vede více obdobných sporů, řízení jsou zahajována návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, podmínky pro užití ust. § 14b a.t. jsou tak kumulativně splněny. 9. O veškerých lhůtách k plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.