28 C 289/2023-20 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 12. 6. 2023 domáhala proti žalovanému vydání soudního rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 28 161,24 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], [IČO] smlouvu o úvěru [číslo] to dne 25. 8. 2021, na základě které původní věřitel poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli celkem částku 55 776 Kč - jistina 30 000 Kč, příslušenství úvěru 25 776 Kč, (kapitalizovaný smluvní úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek). Tu částku se žalovaný zavázal uhradit formou měsíčních splátek ve výši 3 984 Kč, přičemž splatnost poslední splátky a zároveň celková splatnost závazku připadla na 25. 10. 2022. Žalovaný však sjednanou částku řádně a včas neuhradil, kdy uhradil toliko částku 9 500 Kč odpovídající 2 řádně uhrazeným splátkám. Splatnost závazku nastala s ohledem na to, že nebyl zesplatněn, ke dni splatnosti poslední předepsané splátky, tj. ke dni 25. 10. 2022. Od tohoto dne se žalovaný ocitl v prodlení a v důsledku čehož vznikl věřiteli právo na zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny i právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Dne 4. 4. 2022 byla mezi původním věřitelem a žalobkyní uzavřena rámcová smlouva o postoupení pohledávek, kdy na základě této smlouvy došlo k postoupení pohledávky prostřednictví dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 2. 2023. V tomto řízení se žalobkyně domáhala uhrazení zaplacené jistiny ve výši 26 027,02 Kč, nesplaceného kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 2 162,82 Kč, nesplaceného poplatku za poskytování úvěru ve výši 11 549,99 Kč a neplaceného inkasního poplatku ve výši 4 345,71 Kč, dále smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků po revizním přepočtu za období po konečné splatnosti ve výši 877,07 Kč. Žalobkyně dále požadovala zákonný úrok z prodlení od 4. 2. 2023 do zaplacení z dlužné jistiny. Žalobkyně dále uvedla, že s ohledem na prodlení žalovaného vzniklo věřiteli právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky, přičemž žalobkyně uplatnila tuto smluvní pokutu za období od 26. 10. 2022 do 16. 1. 2023 ve výši 2 134,22 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalobkyně s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasila již v žalobě. Žalovaný se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřil, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu jeho konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. Jelikož žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal, vycházel soud pouze z důkazů, které předložila žalobkyně. 4. Na základě předložených listinných důkazů má soud v tomto sporu za zjištěné, že žalovaný podepsal dne 25. 8. 2021 s právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], [IČO] listinu s názvem smlouva o úvěru [číslo] na základě které původní věřitel poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy a zavázal se původnímu věřiteli zaplatit celkem částku 55 776 Kč představující jistinu ve výši 30 000 Kč, úroky ve výši 2 888 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 14 700 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 788 Kč a za inkaso plateb v hotovosti částku 5 400 Kč Celkem tuto částku se zavázal uhradit formou 14 měsíčních splátek po 3 984 Kč. Podle čl. nazvaného Splatnost úvěru a výše úroků byl mezi stranami sjednán úrok ve výši 15 % ročně, kdy RPSN byla uvedena ve výši 272,44 % (smlouva). Pohledávka za žalovaným byla původním věřitelem postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 2. 2023 (smlouva o postoupení pohledávek včetně přílohy). Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 9. 2. 2023 odeslaném dne 10. 2. 2023, kterým byl žalovaný současně vyzván k vrácení dlužné částky (oznámení o postoupení pohledávky, podací arch). Předžalobní upomínkou ze dne 24. 5. 2023 byl žalovaný zástupcem žalobkyně vyzýván k zaplacení dlužné částky. Z tvrzení žalobkyně vyplynulo, že žalovaný zaplatil v souvislosti s poskytnutím těchto peněžních prostředků toliko částku 9 500 Kč, kdy žalovaný netvrdil, tudíž ani neprokazoval opak. 5. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění, dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], [IČO] nevznikl uzavřením shora uvedené smlouvy o úvěru závazek v podobě úročného úvěru podle ust. § 2395 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014, byť strany uvedené smlouvy zjevně uzavření tohoto druhu závazku zamýšlely, což soud dovozuje ze zřejmého obsahu smlouvy, a dále z odkazu na ustanovení občanského zákoníku v úvodních ustanoveních smlouvy. 6. Soud dospěl k závěru o neplatnosti závazku – smlouvy o úvěru, kterou dovozuje z ujednání o výši úroků a poplatků, které měl žalovaný z půjčených peněz předchůdci žalobkyně zaplatit. Soud totiž dospěl k závěru, že částka z titulu smlouvy o úvěru ve výši 25 776 Kč, kterou měl žalovaný vedle jistiny ve výši 30 000 Kč zaplatit navíc, byť je ve smlouvě rozčleněna na různé poplatky a úrok, by v případě platné smlouvy nemohla představovat nic jiného, než zmíněné úroky ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku, tedy formu úplaty za poskytnuté finanční prostředky. Předchůdce žalobkyně je společností, která se zabývá v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých zápůjček a úvěrů, resp. spotřebitelských úvěrů, a zmíněné položky (úrok, úhrada za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek) by za předpokladu platnosti závazku nemohly být z hlediska právní kvalifikace tohoto ujednání ničím jiným, než zmíněným úrokem (a to i s ohledem na jejich výši). Na tomto závěru nemůže bez dalšího nic změnit ani fakt, že jednotlivé částky byly ve smlouvě o úvěru rozděleny na více částí. Je tomu tak proto, že podle názoru soudu se jedná pouze o formální rozčlenění nákladů tak, aby vypadal příznivěji, aniž by však toto rozdělení reflektovalo skutečné rozdělení žalobkyní (resp. jejím právním předchůdcem) poskytovaných služeb). Je zřejmé, že za zjištěného skutkového stavu nebylo možno učinit jakýkoliv jiný závěr, než že celé rozčlenění nákladů je ryze formální a že celá částka nákladů nemůže představovat nic jiného než právě úroky, tedy úplatu za poskytnutí peněz, což se odráží i do výše RPSN. Takto požadovaný nárok tedy zastírá další úročení peněz vedle již sjednaných úroků, slouží toliko ke generování dalšího zisku, neboť zcela zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. V tomto kontextu soud dodává, že vedle úroků lze nepochybně sjednat i poplatky, které kryjí různé služby související s poskytnutím finančních prostředků, nicméně soud s ohledem na shora uvedené skutečnosti považuje celý nárok z titulu poplatků a úroku jako ujednání o úrocích, které ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinou představuje úrok ve výši 73,64 % ročně je tedy ujednáním neplatným dle § 588 obč. zák. pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Jelikož je v daném případě již na první pohled ve smlouvách vyjádřen úrok, zjišťoval soud průměrnou výši úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice v témže období, kdy bylo zjištěno, že tato sazba v srpnu 2021 činila 18,67 % ročně v průměru- kontokorentní úvěry (www.cnb.cz). Soud v daném případě nezjistil ani žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možno takto vysokou sazbu úroků v daném případě akceptovat. Naopak z dostupných zjištění vyplývá, že se jednalo o standardní nabídku úvěru. Soud dále zdůrazňuje, že pojmovým znakem úvěru je ujednání o úrocích a nelze tak oddělit ujednání o nákladech a úrocích od ostatního obsahu smlouvy. 7. Žalovanému tudíž nevznikla jiná povinnost než žalobkyni vrátit zapůjčenou jistinu ve výši 30 000 Kč. Soud současně zohlednil tvrzení žalobkyně, že bylo žalovaným zaplaceno 9 500 Kč. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru jako celku představovalo všechno plnění předchůdce žalobkyně žalovanému plnění z neplatného právního jednání, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil. Z hlediska právního posouzení se tu jedná o bezdůvodné obohacení dle § 2991 odst. 2 obč. zák. Podle § 2991 odst. 1 obč. zák. přitom platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaný se bezdůvodně obohatil o částku 20 500 Kč. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, uložil mu s