28 C 290/2023-21 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu Plzeň-město dne 15. 3. 2023 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalované bylo uloženo uhradit částku 13 468,98 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, sjednaným úrokem, smluvní pokutou, a náklady řízení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaná uzavřela dne 11. 10. 2021 s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byla žalované poskytnuta v hotovosti částka 20 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala uhradit spolu s částkou 12 888 Kč představující kapitalizovaný smluvní úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek.. Celkovou částku 27 888 Kč se žalovaná zavázala uhradit v 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč, splatnost poslední splátky připadala na den 11. 12. 2022. Žalovaná úvěr včas nevrátila, kdy do sjednané doby splatnosti uhradila toliko částku 4 000 Kč, proto jí vznikla povinnost zaplatit taktéž smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení (odst. 4 smlouvy). Právo vymáhat pohledávku přešlo na žalobkyni na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 4. 2022. Žalobou se žalobkyně domáhá nesplacené jistiny 13 013,51 Kč, nesplaceného kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 1 081,41 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru 6 284 Kč, nesplacených nákladů za vyhodnocení úvěru 1 194,79 Kč, nesplaceného inkasního poplatku 2 314,29 Kč a postoupeného úroku 187,18 Kč, nesplacené smluvní pokuty 455,47 Kč, zákonných úroků z prodlení v části kapitalizovaných a nákladů řízení. 2. Žalovaná se k věci nevyjádřila. 3. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaná se v rámci lhůty ve výzvě doručené jí do vlastních rukou se v tomto směru nevyjádřila, ačkoliv byla poučena o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z předložených listin bylo zjištěno, že žalobkyně disponuje smlouvou o úvěru [číslo] ve které se [právnická osoba] zavazuje poskytnout žalované (identifikována rodným číslem, číslem občanského průkazu, číslem mobilního telefonu, adresou trvalého pobytu, adresou pro výběr splátek) úvěr ve výši 15 000 Kč splatný v 14 měsíčních splátkách. Úrok byl sjednán na částku 1 444 Kč, úhrada za poskytnutí úvěru činila 7 350 Kč, náklady za vyhodnocení úvěrového případu 1 394 Kč a platba za hotovostí inkaso v místě bydliště 2 700 Kč (celkem 12 888 Kč). Splátky byly sjednány na 1 992 Kč měsíčně. Úroková sazba je uvedena 15% ročně, RPSN 272,44 %. Stejné informace byly uvedeny i ve formuláři pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila převzetí finančních prostředků v hotovosti. K otázce posouzení úvěruschopnosti byla předložena žádost žalované, kde uvedla, že pobírá starobní důchod ve výši 15 377 Kč, na bydlení vynakládá 4 100 Kč měsíčně,, na dopravu, jídlo a osobní náklady pak částku 3 100 Kč a srážky ze mzdy činí 2 530 Kč. Ohledně tvrzení o zaplacení částky 4 000 Kč soudu postačovala samotná tvrzení, důkazy požadovány nebyly, neboť se jednalo o tvrzení ve prospěch žalované, kdy bylo případně na žalované, aby tvrdila uhrazení částky vyšší, ale nestalo se tak. Dopisem ze dne 9. 2. 2023 oznámila společnost [právnická osoba] postoupení pohledávky žalobci, vyzvala žalovanou k zaplacení částky do 10 dnů od obdržení dopisu. Z podacího archu vyplynulo, že tento dopis byl odeslán dne 10.2.2023. Předžalobní upomínkou ze dne 24. 5. 2023 byla žalovaná opětovně vyzýván k úhradě dlužné částky. Postoupení pohledávky bylo doloženo rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek a smlouvou dílčí.. Z veřejně dostupných informací ČNB bylo zjištěno, že v prosinci 2020 byly běžné úvěry úročeny sazbou do 7,45% ročně, kartové úvěry do 14,95 % ročně. 5. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2399 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 7. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Podle § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 9. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že na uzavřenou smlouvu mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou je třeba nahlížet jako na neplatné právní jednání, ze kterého nevznikly zamýšlené důsledky v podobě vrácení finančních prostředků včetně dalších plateb ve smlouvě uvedených. Lze konstatovat, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku 15 000 Kč s tím, že vráceno má být 27 888 Kč. Poplatek za půjčení finančních prostředků na 14 měsíců představuje 12 888 Kč, tedy téměř stejně jako poskytnutá částka. Pokud by tuto částku soud posoudil jako úrok za půjčení peněž, jednalo by se o sazbu cca 73 % ročně. Není sporu o tom, že se jedná o sazbu skutečně nepřiměřenou ve smyslu § 658 odst. 1 obč. zák. – viz. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 21 Cdo 1484/2004. Ujednání o platbě za půjčení peněz v této výši v kontextu k době, na kterou byly finanční prostředky použity, je tedy třeba posoudit jako ujednání neplatné s odkazem na § 588 občanského zákoníku. 10. S ohledem na právní úpravu občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., který staví na tezi, že je třeba na právní jednání spíše hledět jako na platné než na neplatné, soud se dále zabýval otázkou, zda ujednání o úrocích, resp. v tomto případě o poplatku za uzavření smlouvy, je oddělitelné od ostatního obsahu smlouvy tak, aby se smlouva samotná dala označit za platné právní jednání. V tomto případě však nezbývá než konstatovat, že celé právní jednání bylo posouzeno jako neplatné, neboť ujednání o úrocích oddělit od ostatního obsahu smlouvy nelze. Je třeba položit si otázku, zda by v případě změny v obsahu smlouvy týkající se úroku z prodlení takováto smlouva byla uzavřena. Nicméně soud si tuto otázku vyhodnotil jako takovou, na níž je odpověď záporná, neboť smlouva je postavena tak, že nepřipouští žádných změn ve svém obsahu, jedná se o formulářovou smlouvu, do níž žalovaná jako spotřebitel neměla možnost žádným způsobem zasáhnout. Nepochybně, pokud by se žalovaná dožadovala jiné výše poplatku za půjčení peněz, smlouva by s ní uzavřena nebyla. Lze tedy konstatovat, že smlouva sama o sobě je neplatným právním jednáním. 11. S ohledem na tento závěr nezbývá než konstatovat, že žalované nevznikla povinnost vrátit veškeré sjednané finanční prostředky, ale pouze bezdůvodné obohacení, kterého se jí dostalo. Bylo prokázáno, že žalované byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, přičemž žalovaná zaplatila 4 000 Kč. Soud jí tedy uložil vrátit zbývajících 11 000 Kč jako bezdůvodné obohacení. Ohledně zbylých částek byla žaloba zamítnuta. 12. Co se týká úroku z prodlení, soud odkazuje na ustanovení § 1970 občanského zákoníku. Úrok z prodlení byl přiznán žalobkyní v požadované sazbě 15 % ročně, a to od 25. 2. 2023 do zaplacení. Žalovaná byla poprvé vyzvána k úhradě dlužné částky poprvé přípisem ze dne 9. 2. 2023. Výzva k úhradě se tak do dispozice žalované dostala dne 14. 2. 2023 (§ 573 obč. zák.), po uplynutí 10-ti dnů se dostala žalovaná do prodlení, tedy ode dne 25. 2. 2023. 13. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovaná jako převážně úspěšná (soud přihlédl i k požadovanému příslušenství kapitalizovanému ke dni vydání rozhodnutí) by měla právo na náhradu nákladů řízení, v řízení však nebylo prokázáno, že by žalované nějaké náklady přiznal, soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku. 14. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem občanského soudního řádu, žalované bylo uloženo splnit veškeré povinnosti dle tohoto rozsudku v běžné třídenní lhůtě.