28 C 61/2021-84 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 11. 12. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 31 388 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] došlo dne 9. 7. 2018 k uzavření Smlouvy o úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč v hotovosti. Za sjednanou dobu poskytnutí úvěru se žalovaná zavázala zaplatit úrok v pevné výši 1 444 Kč. Dále se zavázala uhradit paušální ceny za plnění a za služby související s poskytnutím úvěru a to úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 394 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 2 700 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 27 888 Kč se zavázala uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč, přičemž poslední splátku byla povinna uhradit nejpozději do 9. 9. 2019. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas. Poslední splátku žalovaná uhradila dne 20. 12. 2018, dnem následujícím po marném uplynutí lhůty pro úhradu další řádné splátky vzniklo právnímu předchůdci žalobkyně právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činila na jistině částku 12 497,40 Kč, na úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru částku 998,44 Kč, na úhradě za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy částku 6 032,22 Kč, na úhradě za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 144,01 Kč a na úhradě za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 2 215,93 Kč. Dále se žalobkyně domáhala úroku vyčísleného od 10. 9. 2019 do postoupení pohledávky z dlužné jistiny ve výši 2 152,24 Kč a dále zákonného úroku z prodlení vyčísleného od prodlení do 20. 5. 2020 ve výši 1 499,44 Kč. Žalobkyně dále žádala úroky z úvěru ve výši 15 % z dlužné jistiny úvěru ve výši 12 497,40 Kč jdoucím od 21. 5. 2020 do zaplacení a zákonné úroky z prodlení z částky 13 495,84 Kč (dlužná jistina plus úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru) od 21. 5. 2020 do zaplacení. 2. Usnesením zdejšího soudu ze dne 21. 10. 2022 č. j. 28 C 61/2021 – 61 byl žalované jako osobě neznámého pobytu ustanoven opatrovník. Opatrovník žalované k věci uvedl, že s ohledem na neznámý pobyt žalované není schopen sdělit, jak vysokou jistinu žalovaná skutečně obdržela, nicméně nemá žádné zprávy ani o opaku. K sjednaným poplatkům uvedl, že tyto jsou patrně důvodné jakkoliv v konečné výši zásadním způsobem navyšují roční procentní sazbu RPSN poskytovaného úvěru a to až k úrovni, kterou lze považovat za hraničící s etikou k podnikání. Ve vztahu ke smluvním pokutám upozornil na ustanovení § 122 zákona č. 257/2016 Sb., kdy zdůraznil, že žalovaná byla ve vztahu spotřebitele. 3. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů a žalobce i opatrovník žalované s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, resp. v rámci lhůty ve výzvě doručené jim do vlastních rukou se v tomto směru nevyjádřili, ačkoliv byli poučeni o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z předložených listin soud zjistil, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena dne 9. 7. 2018 smlouva nazvaná Smlouva o úvěru, na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky v hotovosti ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit včetně úroku v pevné výši ve výši 1 444 Kč, dále poplatku za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 7 350 Kč, poplatku za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 394 Kč a dále poplatku za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 2 700 Kč. Celkovou částku ve výši 27 888 Kč se žalovaná zavázala uhradit formou 14 měsíčních splátek po 1 992 Kč. Zápůjční úroková sazba byla uvedena ve výši 15 % ročně a RPSN ve výši 272,44 % (smlouva o úvěru, předpis splátek). Žalovaná však splátky řádně a včas nehradila, když uhradila právnímu předchůdci žalobkyně toliko částku 5 000 Kč (transakční historie). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 byla pohledávka postoupena žalované, o čemž byla žalovaná informována (smlouva o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávek ze dne 24. 7. 2020). Předžalobní upomínkou ze dne 23.11.20200 byla žalovaná vyzývána k plnění nejpozději do 8. 12. 2020 (předžalobní upomínka, podací lístek ze dne 23. 11. 2020) 5. Z žádosti o úvěr, pokynu k dočasnému výkonu práce, změny mzdového výměru a výplatních pásek za květen 2018 a březen 2018 má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně řádně ověřoval úvěruschopnost žalované. 6. Podle § 2395 Občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 580 Občanského zákoníku platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl účel zákona vyžaduje. 8. Podle § 588 Občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 9. V daném případě se v prvé řadě soud zabýval tím, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy, kdy soud dospěl k závěru, že na předmětnou smlouvu je nutno nahlížet jako na absolutně neplatnou. V daném případě soud zjistil, že sjednaný úrok byl úrokem nepřiměřeným, tedy příčícím se dobrým mravům podle § 580 Občanského zákoníku s tím, že porušení dobrých mravů je důvodem neplatnosti, k němuž soud přihlíží i bez návrhu. K nepřiměřenosti výši úroku soud uvádí, že úrok je esenciální náležitostí smlouvy o úvěru, za kterou jsou finanční prostředky poskytovány. Ve smlouvě uzavřené se žalovanou je sice úrok vyčíslen ve výši 1 444 Kč, nicméně žalovaná nad rámec tohoto úroku se zavázala taktéž uhradit další poplatky i poplatek za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy činil téměř polovinu poskytnuté částky, dále ve smlouvě je velmi vágně označen poplatek za administrativní činnost a vyhodnocení úvěru ve výši 1 394 Kč a za možnost uplatnit splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši 2 700 Kč Tyto poplatky stanovené vedle úroku soud ohodnotí jako skrytý úrok. Soud proto posoudil poplatek v celkové výši 12 888 Kč jako úrok za poskytnutí finančních prostředků, kterého se právnímu předchůdci žalobkyně mělo dostat při úplném splacení celé částky. Částka 12 888 Kč tak odpovídá úrokové sazbě ve výši 69 % ročně. Soud s ohledem na běžně poskytované úrokové sazby v době uzavření smlouvy konstatuje, že úrok v roční sazbě 69 % rozhodně považuje za nepřiměřeně vysoký oproti poskytovaným 8,46% - 24,15 % (úvěr z kreditních karet), byť si je soud vědom, že právní předchůdce žalobkyně je nebankovní institucí a poskytnutý úvěr nebyl žádným způsobem zajištěn. Takto poskytnuté výši úroku nelze přiznávat soudní ochranu a je nutno konstatovat, že pro svoji zjevnou nepřiměřenost se jedná o ujednání neplatné. Vzhledem k tomu, že nelze předpokládat, že by právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovanou smlouvu i bez shora uvedených ujednáních, dle názoru soudu nelze část smlouvy týkajících se úroků oddělit od zbytku smlouvy ve smyslu ustanovení § 576 Občanského zákoníku. Jelikož je smlouva o úvěru neplatná, soud postupoval dle ustanovení o bezdůvodném obohacení (§ 2993 Občanského zákoníku). Soud tak uložil žalované, aby uhradila žalobkyni, jejíž aktivní věcná legitimace byla osvědčena předloženými listinami, částku 10 000 Kč představující poskytnutou jistotu při zohlednění již uhrazených plateb ve výši 5 000 Kč. Úrok z prodlení soud přiznal žalobkyni od data následujícího po uplynutí lhůty, která byla žalované v rámci předžalobní upomínky poskytnuta, tj. od 9. 12. 2020 (§ 1970 Občanského zákoníku). 10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodoval dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., když žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů nepřiznal. Žalovaná byla ve věci převážně úspěšná, nebylo však prokázáno, že by žalované nějaké náklady vznikly. 11. O lhůtě k plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.