30 C 346/2022-36 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 17. 10. 2022 ve znění jejího doplnění a upřesnění ze dne 31. 10. 2022 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovaným 1. a 2. povinnost zaplatit mu společně a nerozdílně částku 4 750 Kč se zákonným úrokem z prodlení a smluvní pokutu ve výši 15 556,25 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že jako pronajímatel uzavřel s žalovanými jako nájemci dne 1. 10. 2019 smlouvu o nájmu bytu na adrese v [obec], [ulice a číslo], konkrétně bytové jednotky [číslo] jímž je výlučným vlastníkem. Nájem byl sjednán ve výši 4 000 Kč měsíčně a zálohy na služby spojené s užíváním předmětné bytové jednotky ve výši 2 000 Kč měsíčně. V článku IX. nazvaného„ Sankce“ pak byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,5 % denně v případě prodlení nájemců s úhradou nájemného a záloh na služby. Rozhodnutím příslušného správního orgánu byl žalovaným zrušen trvalý pobyt na shora uvedené adrese ke dni 22. 6. 2021. Žalovaní 1. a 2. řádně hradili nájemné a zálohy na služby do února 2020, kdy za měsíce březen a duben 2020 byla po dohodě účastníků použita na úhradu nájmu a služeb v souladu s článkem X. smlouvy jistota ve výši 12 000 Kč. Za měsíc květen 2020 již žalovaní nájemné v částce 4 000 Kč a vyúčtování ve výši 2 000 Kč ničeho nezaplatili. Z vyúčtování služeb za období 1. 1. do 31. 12. 2020 pak vyplývá, že zde došlo k přeplatku ve výši 3 000 Kč, který byl pronajímateli vrácen ze strany příslušného SVJ. Protože však žalovaní byt užívali pouze do května 2020, když od června 2020 byt užívali noví nájemci, bylo rozpočtem stanoveno, že žalovaným náleží toliko vrácení částky ve výši 1 250 Kč. S ohledem na shora uvedené pak byla mezi žalobcem a žalovanými 1. a 2. uzavřena dohoda o ukončení smluvního vztahu, v rámci které bylo mimo jiné sjednáno, že žalovaní 1. a 2. uhradí dluh pronajímateli nejpozději do 31. 12. 2020. Žalovaní i přes předžalobní výzvu zástupce žalobce na předmětný dluh ničeho neuhradili. Žalobce se dále domáhá na základě článku IX. smlouvy o nájmu uhrazení smluvní pokuty ve výši 15 556,25 Kč, a to za období od 1. 1. 2021 do 17. 10. 2022 Ani na tuto částku žalovaní 1. a 2. dosud ničeho neuhradili. 2. Žalovaní 1. a 2. se k žalobě nevyjádřili. Žalovaným 1. a 2. byly listiny v tomto řízení řádně doručovány na základě tzv. fikce doručení v souladu s ustanovením § 45 a n. o. s. ř. na adresu trvalého pobytu uvedenou v Centrální evidenci obyvatel. 3. Podle ustanovení § 115a o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů. 4. Ze smlouvy o nájmu bytu ze dne 1. 10. 2019 má soud za prokázané, že tato byla uzavřena mezi žalobcem jako pronajímatelem a žalovanými 1. a 2. jako nájemci, když jejím předmětem byla bytová jednotka specifikovaná shora. Nájem byl sjednán na dobu určitou, a to od 1. 10. 2019 do 31. 12. 2019. V článku VII. pak bylo sjednáno nájemné ve výši 4 000 Kč měsíčně a zálohy na služby spojené s užíváním předmětné bytové jednotky ve výši 2 000 Kč. V článku X. nazvaného„ Sankce“ byla pro případ prodlení nájemců se zaplacením některé z částek dohodnuté v článku VII. odst. 1 (nájemné a zálohy na služby spojené s užívání bytové jednotky) sjednána smluvní pokuta ve výši 0,5 % z dlužné částky za každý den prodlení. V článku X. pak byla ujednána povinnost zaplatit ze strany nájemců pronajímateli částku 12 000 Kč jako jistotu, když zároveň žalobce jako pronajímatel potvrdil převzetí jistoty ve výši 12 000 Kč při podpisu smlouvy od nájemců. Z dohody o ukončení smluvního vztahu uzavřené mezi žalobcem a žalovanými 1. a 2. dne 31. 5. 2020 bylo dále zjištěno, že ke shora uvedenému dni se účastníci dohodli na ukončení nájemní smlouvy s tím, že k tomuto datu jsou zároveň povinni žalovaní 1. a 2. byt vyklidit a vyklizený předat žalobci. V souladu s článkem X. pak zároveň byla použita jistota ve výši 12 000 Kč na úhradu nájemného a záloh na služby za měsíce březen a duben 2020 s tím, že dlužné nájemné za užívání bytové jednotky za květen 2020 se žalovaní 1. a 2. zavázali uhradit žalobci nejpozději do 31. 12. 2020. Z tvrzení žalobce dále vyplynulo, že na vyúčtování služeb za rok 2020 vznikl přeplatek ve výši 3 000 Kč. 5. Podle ustanovení § 2230 odst. 1 občanského zákoníku v účinném znění, užívali nájemci věc i po uplynutí nájemní doby a pronajímatel ho do jednoho měsíce nevyzvedl, aby mu věc odevzdal, platí, že nájemní smlouva byla znovu uzavřena za podmínek ujednaných původně. Byla-li původně nájemní doba delší než jeden rok, platí, že nyní byla uzavřena na jeden rok; byla-li kratší než jeden rok, platí, že nyní byla uzavřena na tuto dobu. 6. Podle ustanovení § 2239 občanského zákoníku, ve znění účinném do 30. 6. 2020, nepřihlíží se k ujednání ukládajícímu nájemci povinnost zaplatit pronajímateli smluvní pokutu, ani k ujednání ukládajícímu nájemci povinnost, která je vzhledem k okolnostem zjevně nepřiměřená 7. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná toliko částečně. Mezi žalobcem jako pronajímatelem a žalovanými 1. a 2. jako nájemci byla dne 1. 10. 2019 platně uzavřena nájemní smlouva ve smyslu ustanovení § 2235 a n. občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu určitou (tři měsíce) s tím, že ve smyslu ustanovení § 2230 odst. 1 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, pak postupně docházelo k automatické prolongaci nájemního vztahu vždy po dobu tří měsíců, přičemž k jeho ukončení došlo ke dni 31. 5. 2020 dohodou účastníků. Nájemné pak bylo sjednáno ve výši 4 000 Kč měsíčně a zálohy na služby ve výši 2 000 Kč měsíčně, když žalovaní 1. a 2. neuhradili žalobci nájemné za květen 2020 ve výši 4 000 Kč a zálohy na služby ve výši 2 000 Kč, tedy celkem částku 6 000 Kč, kdy po započtení poměrné části přeplatku z vyúčtování rok 2020 ve výši 1 250 Kč, jsou tito povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci částku 4 750 Kč. Protože se žalovaní dostali do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobce dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění pak byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. 8. Pokud jde o smluvní pokutu ve výši 15 556,25 Kč, které se žalobce domáhal na základě článku IX. smlouvy, pak k této soud uvádí, že dne 15. 4. 2020 vstoupil v platnost a dne 1. 7. 2020 v účinnost zákon [číslo] 2020, kterým byl novelizován občanský zákoník ve znění účinném od 1. 1. 2014, mimo jiné i § 2239. Pro posouzení platného sjednání smluvní pokuty, je tedy třeba vycházet z data uzavření nájemní smlouvy (1. 10. 2019) a právní úpravy účinné v době uzavření nájemní smlouvy, v rámci níž byla smluvní pokuta ujednána. Ustanovení § 2239 občanského zákoníku, ve znění účinném do 30. 6. 2020, však výslovně zakazovalo sjednávat v rámci nájemních vztahů smluvní pokutu. Takové ujednání je tedy nicotné, resp. k tomuto se nepřihlíží. Z peněžitých plnění tak mohlo být platně sjednáno a pronajímatel mohl po nájemcích požadovat pouze nájemné, zálohy nebo náklady na služby (§ 2251 odst. 2 občanského zákoníku) a jistoty (§ 2254). S ohledem na skutečnost, že smluvní pokuta byla sjednána neplatně, tedy soud žalobu v této části zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. 9. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žalovaní 1. a 2., kteří byli ve věci z větší části úspěšní, by měli vůči žalobci právo na částečnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. S ohledem na skutečnost, že žalovaným žádné náklady řízení nevznikly, rozhod soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.