34 C 228/2022-51 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala, aby soud uložil žalované povinnost k zaplacení částky 53 180,30 Kč s příslušenstvím rozepsaným ve výrocích. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřela se žalovanou dne 9. 1. 2020 smlouvu o zápůjčce [číslo]. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované částku 40 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem na smlouvě. Žalovaná se zavázala tuto částku vrátit a zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 34 949 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků za zapůjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 18 097 Kč s úrokovou sazbou ve výši 44,1 % ročně, částku za zpracování spotřebitelského úvěru, garance celkové ceny a péče o zákazníka, splátkové prázdniny, garanci za neuplatnění pohledávky [právnická osoba] v případě úmrtí žalované ve výši 16 852 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatků, tj. 74 949 Kč, se žalovaná ve smlouvě zavázala uhradit v hotovosti v 21 měsíčních splátkách po 3 569 Kč. Žalovaná však nehradila sjednané částky řádně a včas, čímž porušila své povinnosti ze smlouvy. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 18. 9. 2020, žalovaná uhradila celkem 35 200 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené dlužné částky, která činila k tomuto dni na jistině 21 560,84 Kč a na poplatcích 18 188,16 Kč. Pohledávka z této smlouvy včetně příslušenství byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 1. 2. 2022. Žalobkyně odeslala žalované předžalobní upomínku, na kterou žalovaná nijak nereagovala. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud vzal za prokázané, že v písemné smlouvě o zápůjčce datované dne 9. 1. 2020 se společnost [právnická osoba] zavázala přenechat žalované peníze ve výši 40 000 Kč a žalovaná se zavázala je vrátit a zaplatit za to právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 34 949 Kč, která je součtem 2 kalkulačních položek, a to kapitalizovaných úroků za zapůjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 18 097 Kč s úrokovou sazbou ve výši 44,1 % ročně a částky za zpracování spotřebitelského úvěru, garance celkové ceny a péče o zákazníka, splátkové prázdniny, garanci na uplatnění pohledávky [právnická osoba], v případě úmrtí zákazníka ve výši 16 852 Kč. Žalovaná peníze převzala v den uzavření smlouvy (dle kvitance vtělené do smlouvy). Dlužnou částku se zavázala zaplatit v 21 měsíčních splátkách po 3 569 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 má soud za prokázané, že pohledávka žalobkyně vůči žalované byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. Dopisem ze dne 1. 2. 2022 právní předchůdkyně žalobkyně oznámila postoupení pohledávky žalované. Dopisem ze dne 10. 2. 2022 žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu do 17. 3. 2022. K zaplacení žalované částky vyzvala žalobkyně žalovanou výzvou ze dne 20. 5. 2022, kterou dle podacího lístku odeslala žalované 24. 5. 2022. 4. Po právní stránce soud posoudil věc podle §§ 2390 a 2392 odst. 1 věty první obč. zák. ve spojení s §§ 580 a 588 obč. zák., neboť projevy vůle právní předchůdkyně žalobkyně a žalované směřovaly k tomu, aby se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala přenechat žalované peníze, aby je užila podle libosti a žalovaná se chtěla zavázat peníze po dohodnutém čase vrátit, zaplatit úroky a vedle toho zaplatit též další plnění označená jako částka za zpracování spotřebitelského úvěru, garance celkové ceny a péče o zákazníka, splátkové prázdniny, garanci na uplatnění pohledávky [právnická osoba], v případě úmrtí zákazníka. 5. Žalovaná se chtěla zavázat zaplatit úroky, což § 2392 odst. 1 věta první obč. zák. výslovně umožňuje, ovšem v souzeném případě se jedná o úrok nepřiměřený, tedy příčící se dobrým mravům podle § 580 obč. zák., a proto je smlouva neplatná. Porušení dobrých mravů je důvodem neplatnosti, k němuž soud podle § 588 obč. zák. přihlíží i bez návrhu. 6. Co se týká nepřiměřené výše úroků, je třeba uvést, že soud na rozdíl od žalobkyně za úrok nepovažuje pouze kapitalizovaný úrok vyjádřený jako první z kalkulačních položek vypočtených shora a jak je výslovně označen ve smlouvě. Materiálně (obsahově) vzato je úrokem odměna věřitele za poskytnutí zápůjčky vydlužiteli. V souzeném případě touto odměnou není toliko položka označena jako úrok, ale touto odměnou je součet všech kalkulačních položek„ poplatku“. Tento„ poplatek“ je třeba chápat celý jako kapitalizovaný úrok. Takové posouzení v obdobném případě přesvědčivě odůvodnil Krajský soud v Praze, v rozsudku ze dne 18. 2. 2003, sp. zn. 28 Co 33/2003, s nímž se zdejší soud ztotožňuje. Co se týká položek odměny, které smlouva označuje jako„ poplatek za zpracování, doručení a flexibilní splácení“ a„ poplatek za administrativní činnosti a komfortní splácení“, materiálně se jedná o odměnu za sjednání závazku. S pravidelným sjednáním takové odměny však nový občanský zákoník ke smlouvě o zápůjčce, např. na rozdíl od obchodního zákoníku, který ve svém § 499 odměnu za sjednání závazku výslovně připouštěl u smlouvy o úvěru, nepočítá. Taková úprava u smlouvy o úvěru je odůvodněna tím, že se jedná o poplatek za udržování zdroje prostředků, které budou v budoucnu úvěrem poskytnuty. U smlouvy o zápůjčce k zapůjčení peněžních prostředků nedochází na požádání vydlužitele, a proto povinnost udržovat volné prostředky zapůjčiteli nevzniká. Další kalkulační položky„ poplatku“ tedy nejsou ekonomicky vzato ničím jiným, než odměnou věřitele za poskytnutí zápůjčky, a proto je třeba na ně hledět jako na součást úroku. V dané věci byla předmětem zápůjčky částka 40 000 Kč a k ní byl sjednaný úrok ve výši 34 949 Kč, tj. 79,01 % ročně. [ulice] procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem na spotřebu činila 8,2 % ročně. Sjednaný úrok tedy daleko přesahuje úrokovou sazbu úvěrů poskytovaných peněžními ústavy. Z toho důvodu ji soud považuje za rozpornou s dobrými mravy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). 7. Jelikož dle názoru soudu nelze předpokládat, ani z ničeho dovozovat, že by právní předchůdce žalobkyně uzavřel spolu se žalovaným i bez sjednání vedlejších ujednání týkajících se administrativního poplatku a nákladů za hotovostní inkaso splátek, nelze část smlouvy týkající se úroků oddělit od zbytku smlouvy ve smyslu § 576 obč. zák. 8. Smlouvu o postoupení pohledávky soud hodnotil podle § 1879 a násl. obč. zák. K postoupení je způsobilá i pohledávka na vydání bezdůvodného obohacení, je však třeba, aby ve smlouvě o postoupení pohledávky byla postupována pohledávka po skutkové stránce nezaměnitelně vymezená, což je v daném případě splněno. Omyl stran smlouvy ohledně právní kvalifikace postupované pohledávky není významný (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011 sp. zn. 31 Cdo 678/2009). 9. Jelikož je smlouva o zápůjčce neplatná, jsou účastníci si povinni podle § 2993 obč. zák. vrátit to, co plnili. Jelikož je v dané věci zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 40 000 Kč, přičemž dle žalobních tvrzení žalovaná zaplatila 35 200 Kč, po zohlednění (odečtení) uhrazených částek od žalovanou přijatého plnění zůstává k vrácení 4 800 Kč. 10. K vrácení bezdůvodného obohacení vyzvala žalobkyně žalovanou dopisem ze dne 10. 2. 2022, do 17. 3. 2022. Nezaplatila-li žalovaná v tento den, byla od následujícího dne ve smyslu § 1968 věty první obč. zák v prodlení a žalobkyni vzniklo právo na zaplacení úroku z prodlení podle § 1970 věty první obč. zák. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pokud jde o žalobkyní uplatněný procesní nárok na zaplacení smluvních pokut, jsou tato ujednání pro jejich akcesoritu ke smlouvě o zápůjčce rovněž neplatná. Soud tedy žalobě vyhověl co do částky 4 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 18. 3. 2022 do zaplacení a ve zbytku žalobu shledal nedůvodnou. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když procesně převážně úspěšná žalovaná by měla proti žalobkyni právo na náhradu části svých nákladů řízení. Jelikož jí však žádné náklady nevznikly, soud povinnost k jejich náhradě žalobkyni neukládal.