39 C 47/2023-15 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu Plzeň-město 14. 12. 2022 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalované bylo uloženo uhradit částku 6 900 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] smlouvu o zápůjčce. Na základě této smlouvy [číslo] bylo 30. 7. 2021 poskytnuto žalované 5 000 Kč. Uvedená částka měla být vrácena do 29. 8. 2021 společně s poplatkem za zpracování žádosti o poskytnutí půjčky. Žalovaná se zaregistrovala na webové stránce právního předchůdce žalobkyně [webová adresa], tam uvedla svoje osobní údaje. Následovalo ověření kontaktů. Žalovaná výslovně potvrdila, že odsouhlasila podmínky, které jsou uvedeny na webové služby věřitele. Zápůjčka byla po ověření a uzavření smlouvy převedena na bankovní účet žalované č. [bankovní účet] Celkem měla žalovaná uhradit 6 900 Kč, 1 900 Kč představuje poplatek za zpracování žádosti. Žalovaná ale uhradila pouze 595 Kč. Právo vymáhat pohledávku přešlo na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2022 O postoupení byla žalovaná informována, nereagovala ani na výzvu k zaplacení ze strany právní předchůdkyně žalobkyně ani žalobkyně samotné. Ve věci byl 21. 12. 2022 vydán elektronický platební rozkaz, ten byl ale pro jeho nedoručení usnesením ze dne 2. 2. 2023 zrušen. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 2. Protože žalobkyně předložila spolu se žalobou dostatek listinných důkazů, které mohly být podkladem pro rozhodnutí soudu ve věci bez nařízení jednání podle § 115a o.s.ř., dotázal se soud účastníků, zda s tímto postupem souhlasí. Žádný z účastníků se ve stanovené lhůtě nevyjádřil (žalobkyně souhlas vyjádřila již v podané žalobě), soud tedy souhlas předpokládal podle § 101 odst. 4 o.s.ř. a jednání ve věci nenařizoval. 3. Z předložených listin bylo zjištěno, že dne 30. 7. 2021 11: 10 bylo z účtů společnosti [právnická osoba] na účet č. [bankovní účet] označený jménem [jméno] [příjmení] odesláno 5 000 Kč, když předtím z tohoto účtu přišla jako potvrzovací platba 1 Kč. Ze smlouvy o zápůjčce označené [číslo] bylo zjištěno, že smluvními stranami jsou společnost [právnická osoba] a [jméno] [příjmení], [datum narození] jako zákazník. V čl. 2 uzavřené smlouvy je popisován režim uzavírání smlouvy prostřednictvím internetového portálu s tím, že zákazník potvrzuje, že se seznámil se všemi podmínkami, které jsou na těchto stránkách zveřejněny. Právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout zákazníkovi neúčelovou, nezajištěnou a jednorázově splatnou zápůjčku ve výši 5 000 Kč, a to formou převodu na bankovní účet. Celkem mělo být vráceno 6 900 Kč do 29. 8. 2021. Ve smlouvě je dále uveden ceník nákladů spojených s případným upomínáním či zřízením splátkového kalendáře, dále jsou pak uvedeny údaje o případných poplatcích souvisejících s prodloužením splatnosti jistiny. V souhrnném přehledu o zápůjčce se uvádí, že úroková sazba je nulová, RPSN 4933,41 %, smlouva byla digitálně podepsána 29. 7. 2021 v 16:13 hodin. Aktivní legitimace žalobkyně je dokládána rámcovou smlouvou o úplatném postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2022 a realizační smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 9. 2022, kde v seznamu postoupených pohledávek figuruje též pohledávka za žalovanou. Postoupení pohledávky bylo oznámeno žalované právní předchůdkyní žalobkyně 15. 9. 2022, dále pak také právním zástupcem žalobkyně 15. 9. 2022. Při přípravě jednání soud žádal právního zástupce žalobkyně, aby doložil doklady o tom, že byla řádně prověřena schopnost žalované úvěr splácet, do dne vydání tohoto rozsudku tak žalobkyně neučinila. Zároveň byl právní zástupce žalobkyně upozorněn na to, že s ohledem na výši poplatku je na smlouvu nahlíženo pravděpodobně jako na neplatné právní jednání. Další důkazy navrhovány ani prováděny nebyly. 4. Podle § 2390 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 5. Podle § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 6. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že na uzavřenou smlouvu mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou je třeba nahlížet jako na neplatné právní jednání, ze kterého nevznikly zamýšlené důsledky v podobě vrácení finančních prostředků včetně dalších plateb ve smlouvě uvedených. Lze konstatovat, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 5 000 Kč s tím, že vráceno má být 6 900 Kč ve lhůtě jednoho měsíce, částka 1 900 byla označena jako poplatek za vyřízení zápůjčky. Na tuto platbu soud nahlíží jako na úročení poskytnutých finančních prostředků, tedy jako na měsíční úrok 1 900 Kč, v přepočtu 330% ročně. Při posouzení běžné úrokové sazby červenci 2021 2015 v České republice, která dle údajů poskytovaných Českou národní bankou činila cca 11%, v případě finančně nejnáročnějších produktů, jako jsou kreditní karty pak 17,50% (časové řady [příjmení] [jméno]), je zcela zřejmé, že sjednaný úrok byl nepřiměřený. S odkazem na opakovaná rozhodnutí soudů vyšších stupňů, např. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, lze konstatovat, že takovýto sjednaný úrok je nepřiměřený ve smyslu § 658 odst. 1 občanského zákoníku, jeho ujednání v této výši je tedy třeba posoudit jako ujednání neplatné s odkazem na § 588 občanského zákoníku. 7. S ohledem na právní úpravu občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., který staví na tezi, že je třeba na právní jednání spíše hledět jako na platné než na neplatné, soud se dále zabýval otázkou, zda ujednání o úrocích je oddělitelné od ostatního obsahu smlouvy tak, aby se smlouva samotná dala označit za platné právní jednání. V tomto případě však nezbývá než konstatovat, že celé právní jednání bylo posouzeno jako neplatné, neboť ujednání o úrocích oddělit od ostatního obsahu smlouvy nelze. Je třeba položit si otázku, zda by v případě změny v obsahu smlouvy týkající se úroku z prodlení takováto smlouva byla uzavřena. Nicméně soud si tuto otázku vyhodnotil jako takovou, na níž je odpověď záporná, neboť smlouva je postavena tak, že nepřipouští žádných změn ve svém obsahu, jedná se o formulářovou smlouvu, do níž žalovaná jako spotřebitel neměla možnost žádným způsobem zasáhnout. Nepochybně, pokud by se žalovaná dožadovala běžných úroků, smlouva by s ní uzavřena nebyla. Lze tedy konstatovat, že smlouva sama o sobě je neplatným právním jednáním. S ohledem na tento závěr nezbývá než konstatovat, že žalované nevznikla povinnost vrátit veškeré sjednané finanční prostředky, ale pouze bezdůvodné obohacení, kterého se jí dostalo. Bylo prokázáno, že žalované byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 5 000 Kč. Z tvrzení žalobkyně, které nebylo sporováno, lze uzavřít, že žalovaná zaplatila částku 595 Kč. K úhradě tedy zbývá částka 4 405 Kč, která byla přiznána z titulu bezdůvodného obohacení. Co se týká úroku z prodlení, soud odkazuje na ustanovení § 1970 občanského zákoníku. Úrok z prodlení byl přiznán žalobkyní v požadované sazbě 8,50% ročně, a to od 19. 9. 2022 do zaplacení. Žalovaná byla poprvé vyzvána k úhradě dlužné částky při oznámení o postoupení pohledávky, které je datováno 15. 9. 2022, kdy jí byla stanovena dodatečná třídenní lhůta k plnění. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta. 8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 o. s. ř. žalobkyně byla ve věci úspěšná v rozsahu 63,8 %, neúspěšná byla v rozsahu 36,2 %, má tedy právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 27,6 %. Pokud by žalobkyně byla ve věci plně úspěšná, náleželo by jí právo na proplacení tří úkonů právní služby po 200 Kč a tří paušálních náhrad po 100 Kč, včetně DPH, celkem 1 489 Kč, a to při použití § 14 vyhlášky č. 177/1996 Sb. 27,6 % pak představuje náhradu nákladů řízení ve výši 411 Kč. 9. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., když žalované bylo uloženo splnit veškeré povinnosti dle tohoto rozsudku v běžné třídenní lhůtě.