13 C 186/2024 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou podanou dne 19. 4. 2024 se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutím, kterým by tím byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 16 530 Kč z příslušenstvím a náhradu nákladů řízení, a to z titulu nesplaceného spotřebitelského úvěru poskytnutého žalobkyní žalovanému na základě smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi účastníky řízení dne 11.4.2023. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které byly žalovanému zaslány na účet č. , č. účtu, dne 11.4.2023. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 3 250 Kč. Jistina a Poplatek byly splatné dne 11.5.2023, žalovaný však své smluvní závazky neuhradil řádně a včas. Zápůjčka však žalovaným vrácena nebyla. V důsledku prodlení žalovaného s vrácením zápůjčky uplatnila žalobkyně kromě její jistiny také nárok na úhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením v celkové výši 2 500 Kč a poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 250 Kč a smluvní pokutu za prodlení s úhradou dluhu v celkové výši 3 280 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovanému byly listiny v tomto řízení řádně doručovány na základě tzv. fikce doručení v souladu s ustanovením § 45 a n. o. s. ř. na adresu místa pobytu uvedenou v centrální evidenci obyvatel.3. Podle ustanovení § 115a o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů, ze kterých vyplývají skutečnosti, které jsou dostačující pro rozhodnutí ve věci.4. Žalobkyně byla soudem vyzvána přípisem ze dne 12.6.2024, aby doložila soudu listiny prokazující ověření úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu § 86, z.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně v reakci na tento přípis sdělila soudu podáním ze dne 13.6.2024, že k otázce prověření úvěruchopnosti žalovaného nebude doplňovat žádná skutková tvrzení ani důkazy s tím, že si je vědoma, že soud zřejmě dospěje k závěru o neplatnosti smlouvy o zápůjčce podle § 87 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, a v takovém případě navrhla žalobkyně, aby bylo žalobě vyhověno co do neuhrazené jistiny dluhu, úroku z prodlení a aby jí byla přiznána náhrada nákladů řízení.5. Podle § 86, z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87, z.č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Zde soud okazuje na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu použitou např. v rozhodnutí NS ČR sp.zn. 33 Cdo 2178/2018.6. V posuzovaném případě nebylo prokázáno, že by právní žalobkyně jako poskytovatel spotřebitelského úvěru splnila povinnost prověření úvěruschopnosti žalovaného podle § 86, z.č. 257/2016 Sb., a žalobkyně tyto skutečnosti ani přes výzvu soudu nijak neprokazovala. S ohledem na výše uvedený judikatorní výklad rozsahu povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru uložené mu podle § 86 z.č. 257/2016 Sb. tak soud dospěl k závěru, že žalobkyně nesplnila tuto svou povinnost a smlouva o zápůjčce je absolutně neplatná s ohledem na § 87 odst. 1, z.č. 257/2016 Sb. Zároveň však bylo prokázáno čerpání spotřebitelského úvěru žalovaným ve výši jistiny 10 000 Kč, a to zprávou , datum, S ohledem na skutečnost, že soud hodnotil smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou, posoudil vztah mezi účastníky řízení podle předpisů o bezdůvodném obohacení, konkrétně § 2991 a n. občanského zákoníku. Soud tak výrokem pod bodem I. žalobě vyhověl toliko ohledně jistiny dluhu, která byla bezdůvodným obohacením na straně žalovaného z absolutně neplatné smlouvy uzavřené dne 11.4.2023 a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku, a to včetně nároku na zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky, neboť jejich výše vyplývá z ujednání obsaženém v čl. 2.3. smlouvy o zápůjčce, která pro svou absolutní neplatnost nemůže takový nárok žalobkyně založit. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 Nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění pak byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. Za počátek prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení považuje soud den 24.5.2023, což byl prvý den následující po dni, kdy nastala podle § 573 občanského zákoníku fikce doručení výzvy k plnění zaslané žalobkyní žalovanému dne 18.5.2023.7. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalobkyně byla v řízení částečně úspěšná, takže soud jí přiznal nárok na náhradu nákladů řízení podle poměru úspěchu ve věci. Žalobkyně byla ve věci úspěšná v rozsahu 60,5 %, žalovaný naopak v rozsahu 39,5 %, takže náhrada nákladů řízení byla žalobkyni přiznána v rozsahu 21 % nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Náklady řízení žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, ze tří úkonů právní služby po 300 Kč (tj. 900 Kč) dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby a zaslání kvalifikované výzvy k plnění, tří režijních paušálů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Celkem tak náklady řízení žalobkyně přiznané v rozsahu 21 % z částek výše uvedených představuje částka 420 Kč. Lhůta pro zaplacení náhrady nákladů řízení byla stanovena ve smyslu ustanovení § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.