14 C 144/2024-56 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 10 295,89 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Žalobkyně uvedla, že pohledávku za žalovanou nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společností , právnická osoba, ., IČ , IČO, jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ze dne 24. 11. 2023, přičemž společnost , právnická osoba, ., IČ , IČO, pohledávku nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek s původním věřitelem společností , Anonymizováno, , právnická osoba, ., IČ , IČO, . Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovanou smlouvu o úvěru dne 5. 9. 2022, na základě které byly žalované poskytnuty úvěrové prostředky ve výši 10 000 Kč, který měl být splacen nejpozději do 19. 10. 2022. Úvěr byl sjednán prostřednictvím internetových stránek původního věřitele www.creditgo.cz. Původní věřitel prověřil úvěruschopnost žalované jednak lustrací veřejně dostupných databází, a dále pak posuzoval úvěruschopnost žalované dle informací uvedených v prohlášení žalované, do kterého žalovaná uvedla svůj měsíční příjem a potvrdila, že je schopna úvěr splatit. Žalovaná poskytnuté úvěrové prostředky nevrátila. Žalobkyně proto požaduje po žalované zaplacení jistiny ve výši 10 000 Kč, dále poplatek za poskytnutí úvěru 3 994,11 Kč a úrok ve výši 295,89 Kč. Žalobkyně upomínala žalovanou o úhradu dluhu rovněž předžalobní výzvou, leč bezvýsledně.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud v této věci postupoval podle § 115a o.s.ř. a k projednání věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, žalobkyně s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaná se k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřila, její souhlas se tak dle § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládá.3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní bylo zjištěno, že žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, ., IČO , IČO, , uzavřely dne 5. 9. 2022 smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, , na jejímž základě měly být žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které se žalovaná zavázala uhradit ve lhůtě do 30 dnů ode dne odeslání prostředků na účet žalované. Úroková sazba byla sjednána ve výši 36 % ročně, RPSN činila 2 551,43 %. Dále měla žalovaná za poskytnutí úvěru zaplatit poplatek ve výši 2 795,88 Kč. Skutečnost, že úvěr byl žalované vyplacen na účet je zřejmá z potvrzení o provedené platbě na č.l. 11 a dále pak též ze zprávy banky ze dne 10. 5. 2024, z níž vyplývá, že platba 10 000 Kč byla žalované připsána na účet dne 5. 9. 2022. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 11. 2023 ve spojení s přílohou č. , hodnota, (seznam postupovaných pohledávek) má soud za zjištěné, že původní věřitel postoupil pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Z dopisu ze dne 9. 12. 2023 soud zjistil, že původní věřitel vyrozuměl žalovanou o postoupení pohledávek. Z výzvy ze dne 9. 12. 2023 vyplývá, že žalobkyně vyzývala žalovanou k zaplacení dlužné částky.4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.6. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož paragrafu bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plnění bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.7. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.8. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že mezi žalovanou a žalobkyní nevznikl závazek v podobě úročného úvěru podle § 2395 občanského zákoníku na základě žalobkyní předložené úvěrové smlouvy. Smluvní strany zamýšlely uzavření takového druhu závazku, což je soudem dovozováno z obsahu smlouvy. Soud však z úřední povinnosti zkoumal případnou absolutní neplatnost této smlouvy a dospěl k závěru, že úvěrová smlouva ze dne 5. 9. 2024 je absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku. Částka ve výši 2 795,88 Kč označená ve smlouvě jako poplatek za sjednání úvěru, který měla žalovaná zaplatit společně s jistino, představuje úrok ve výši nikoli 36 % ročně, jak bylo uvedeno ve smlouvě, ale při splatnosti úvěru 30 dnů ode dne poskytnutí úvěrové částky 10 000 Kč je tento úrok ve skutečnosti úrokem ve výši více než 340 % ročně. Takovou výši úroku soud shledává jako úrok nemravný ve smyslu § 588 občanského zákoníku. Pro zjednodušení odůvodnění tohoto závěru odkazuje soud na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, , v němž je formulován názor na rozpor určité výše úroků ujednaných ve smyslu § 658 odst. 1 občanského zákoníku (zákona č. 40/1964 Sb, ve znění účinném do 31. 12. 2013) v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejich sjednání, tj. s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované úvěrové prostředky v celkové výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala takto poskytnuté peněžní prostředky vrátit ve lhůtě sjednané ve smlouvě, to jest při poskynutí úvěru na účet žalované dne 5. 9. 2022 nejpozději do nejpozději do 5. 10. 2022. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem, kdy soud hodnotí uzavřenou smlouvu jako absolutně neplatnou, vzniklo žalobkyni právo toliko na vrácení půjčené jistiny.9. Z hlediska právního posouzení se tak jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 občanského zákoníku. Žalovaná se poskytnutím peněžité hotovosti obohatila o částku 10 000 Kč a jelikož povinnost vrátit tyto prostředky v ujednané lhůtě nesplnila, ocitla se v prodlení, čímž žalobkyni vedle nároku na zaplacení dlužné jistiny vznikl i nárok na zaplacení příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku, jehož výše požadovaná žalobkyní neodporuje ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Byť byla uzavřená smlouva vyhodnocena jako neplatná, bylo z ní zřejmé, do kdy má žalovaná poskytnuté peněžní prostředky vrátit. Nebylo tak zapotřebí další výzvy k vyvolání splatnosti poskytnutého bezdůvodného obohacení, jelikož okamžik, do kdy nejpozději má žalovaná peníze vrátit, jí byl znám již od jejich poskytnutí. Ve zbylé části soud žalobu výrokem II. zamítl. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.10. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu. Žalobkyně byla v řízení částečně neúspěšná, avšak se jednalo se pouze o nepatrný neúspěch, pročež jí náleží právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v plné výši 1 489 Kč. Tyto náklady se skládají ze zaplaceného soudního poplatku 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, jemuž náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby učiněných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Lhůta pro náhradu nákladů řízení byla žalované stanovena dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.