17 C 347/2023-45 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se po žalované u zdejšího soudu domáhala zaplacení částky 80 640,39 Kč s příslušenstvím, a to s odůvodněním, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně (společností [právnická osoba]) a žalovanou byla dne 24. 2. 2023 prostřednictvím elektronických prostředků uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 60 000 Kč. Žalovaná však poskytnutý úvěr nevrátila a nezaplatila ani sjednaný úrok ve výši 20 030,71 Kč ke dni splatnosti a smluvní pokutu ve výši 609,68 Kč. Před uzavřením smlouvy byla úvěruschopnost žalované vyhodnocena na základě tvrzení samotné žalované o výdajích a příjmech, lustrací CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI a úvěrové historie. Žalobkyně však žádnou dokumentací, prokazující lustrace či tvrzení žalované o jejích příjmech a výdajích nedisponuje. 2. Žalovaná se k věci nevyjádřila. Rozhodnuto bylo bez jednání, jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, jelikož žalobkyně s postupem podle § 115a o. s. ř. souhlasila a žalovaná na výzvu soudu nevyjádřila svůj nesouhlas s takovým postupem, čímž se její souhlas podle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal. 3. Ze smlouvy o úvěru [číslo] bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne 24. 2. 2023 smlouvu o úvěru, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované na bankovní účet č. [bankovní účet] částku ve výši 60 000 Kč. Žalovaná se zavázala žalobkyni vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve 12ti splátkách spolu se smluveným úrokem, celkem částku 100 852,56 Kč. 4. Z výpisu z účtu právní předchůdkyně žalobkyně u a.s. [příjmení] [jméno] soud zjistil, že žalobkyně dne 24. 2. 2023 poukázala na bankovní účet č. [bankovní účet] částku 60 000 Kč pod [variabilní symbol]. Variabilní symbol platby odpovídá číslu úvěrové smlouvy a bankovní účet je účtem, který uvedla žalovaná ve smlouvě o úvěru. Soud, a to i přes sdělení a.s. Komerční banka na č.l. 7 spisu, kde je uvedeno, že na bankovní účet [bankovní účet] nebyla pod [variabilní symbol] poukázána v rozhodném období částka 60 000 Kč, má za prokázané, že částka 60 000 Kč byla žalované poskytnuta, avšak pod VS představujícím číslo smlouvy – [číslo], a to na bankovní účet uvedený shora, který je dle sdělení a.s. Komerční banka (čl. 8 spisu) veden ve prospěch žalované. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky, oboje ze dne 8. 12. 2022, bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni a že žalovaná byla o tomto informována. 6. Z předžalobní výzvy ze dne 24. 6. 2023 bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k okamžité úhradě dluhu a z výzvy ze dne 19. 7. 2023 a podacího lístku bylo zjištěno, že žalovaná byla před podáním žaloby upomínána o zaplacení. 7. Žalobkyně soudu i přes jeho výzvu nepředložila důkazy, z kterých by mohl soud usuzovat, že právní předchůdce žalobkyně posoudil s odbornou péčí úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy o úvěru. V tomto směru tedy zůstalo tvrzení žalobkyně neprokázané. 8. Na základě skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu právnímu hodnocení věci. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Není pochyb o tom, že žalovaná vstupovala do vztahu s právní předchůdkyní žalobkyně v pozici spotřebitele. 9. Podle § 86 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 31. 12. 2023 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. 11. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně, soud k této neplatnosti přihlíží i bez návrhu. V tomto směru žalobkyně sice uvedla určitá tvrzení o tom, že její právní předchůdkyně úvěruschopnost řádně posoudila, ale neposkytla k těmto tvrzením jediný důkaz. Žalobkyně tak neprokázala, že skutečně a případně jak konkrétně ověřovala výdělkové poměry žalované, zda má žalovaná dluhy, exekuci či případně vystupuje jako dlužník v insolvenčním řízení, jaké má příjmy a výdaje apod. 12. Vzhledem k výše uvedenému soud nemohl dojít k jinému závěru, než posoudit předmětnou úvěrovou smlouvu jako absolutně neplatnou a vypořádat vztah mezi účastníky řízení pouze za použití ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. 13. Právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla částku 60 000 Kč, přičemž jí ani žalobkyni dosud žalovaná nevrátila ničeho. V daném případě se žalovaná na úkor žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena, co do částky 60 000 Kč bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tedy částku 60 000 Kč představující nesplacenou jistinu, vrátit. S ohledem na pasivitu žalované v řízení nemohl soud využít ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a stanovit lhůtu k vrácení částky v době jiné, než-li v době tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.), neboť soudu nejsou známy (majetkové) možnosti žalované. 14. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu ust. § 1958 odst. 2 o.z. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle ust. § 1968 o.z. ve spojení s § 1970 o.z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán od 26. 7. 2023. V případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32Cdo 4179/2007). Žalobkyně soudu doložila pouze odeslání (doručení) výzvy ze dne 19. 7. 2023 s určením data splatnosti do 3 dnů. Výzva byla žalované za užití ust. § 573 o.z. doručena dne 22. 7. 2023 a ode dne uplynutí 3 dnů, tedy od 26. 7. 2023, je žalovaná v prodlení. 15. V ostatních částech musela být žaloba zamítnuta. 16. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož žalobkyni náleží náklady řízení podle míry jejího úspěchu ve sporu. V případě plného úspěchu by byly náklady řízení tvořeny odměnou advokáta určenou dle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, a to za tři úkony právní služby po 4 340 Kč (výzva k plnění, příprava a převzetí věci, sepis žaloby) v souladu s § 11 odst. 1 advokátního tarifu, náhradou hotových výdajů advokáta za tři zmíněné úkony právní služby po 300 Kč podle § 13 advokátního tarifu, DPH ve výši 21 % z obou zmíněných částek a zaplaceným soudním poplatkem 4 033 Kč, celkem 20 876,20 Kč. Jelikož úspěch žalobkyně představuje v dané věci 74,40% a má tak právo na náhradu nákladů v rozsahu 48,80% (74,40% 25,60%), je jí žalovaná povinna uhradit 10 187,59 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna náklady zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně.