21 C 154/2024 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 53 500 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že uzavřela s žalovaným jako podnikatelem dne 29. 6. 2023 smlouvu o podnikatelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, který měl být splacen v celé výši dne 6. 9. 2023. Dle čl. 8.1 smlouvy se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni v případě prodlení s úhradou jakékoli jednotlivé splátky jednorázovou sankci ve výši 500 Kč. Žalovaný byl v prodlení s úhradou 5 splátek, celková výše jednorázové sankce tak činí 2500 Kč. Dle čl. 3.1 smlouvy má žalobkyně nárok na poplatek za poskytnutí Úvěru za každý den čerpání Úvěru, tj. ode dne poskytnutí úvěru do jeho úplného splacení. Žalobkyně požaduje tento poplatek jen za dobu od poskytnutí úvěru do splatnosti poslední splátky úvěru. Celková výše poplatku za poskytnutí úvěru činí 21 000 Kč. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z poplatku za poskytnutí úvěru za každý den čerpání úvěru ve výši 21 000 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 2 500 Kč a z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 30 000 Kč. Žalobkyně poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www., Anonymizováno, .cz. Žalobkyně úvěr žalovanému vyplatila dne 29. 6. 2023, ale tento nebyl žalovaným do dnešního dne uhrazen v celé výši. Žalovaný nevrátil úvěr v datech splatnosti. Odeslání upomínky předcházel pokus kontaktovat žalovaného telefonicky, avšak bezúspěšně. Předžalobní upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne 8. 1. 2024.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. V daném případě žalobkyně již v podané žalobě projevila souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, pokud jde o žalovaného, tento se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřil, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů.4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Ze smlouvy o podnikatelském úvěru č. , hodnota, -, Anonymizováno, ze dne 29. 6. 2023 vyplývá, že strany spolu měly uzavřít smlouvu o úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč se splatností do 6. 9. 2023. Poplatek za poskytnutí úvěru činil 1 % za každý den čerpání úvěru, tj. ode dne poskytnutí úvěru do jeho úplného splacení (čl. 3. 1. smlouvy). Rovněž se strany ve smlouvě měly dohodnout na povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni jednorázovou sankci ve výši 500 Kč v případě prodlení žalovaného s úhradou jakékoliv splátky (čl. 8. odst. 1 smlouvy). Smlouva není žalovaným vlastnoručně podepsána, u podpisu žalovaného je uvedeno datum 29. 6. 2023 a kód sms verifikace: 8080. Z potvrzení o provedené platbě a z vyjádření banky žalovaného bylo zjištěno, že žalobkyně dne 29. 6. 2023 poskytla žalovanému částku ve výši 30 000 Kč. Předžalobní upomínkou ze dne 8. 1. 2024 byl žalovaný vyzván zástupcem žalobkyně k zaplacení dlužné částky (zde uvedeno 98 128Kč!) do 3 dnů. Z přiloženého podacího archu bylo zjištěno, že upomínka byla podána k poštovní přepravě dne 8. 1. 2024.5. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením.7. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odstavce 2 téhož ustanovení platí, že bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Po právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud dospěl k závěru, že úvěrová smlouva je absolutně neplatná (dle ust. § 588 občanského zákoníku pro zjevný rozpor s dobrými mravy) s ohledem na výši požadovaných úroků ve výši 1 % denně, který představuje roční úrok ve výši 365 %, přičemž obvyklá úroková sazba se v rozhodném období u korunových úvěrů pohybovala pod 8,3 %, (www.cnb.cz) (k tomu srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004). Pokud žalobkyně uváděla, že se jednalo o poplatek za každý den čerpání úvěru, pak k tomuto nutno konstatovat, že se zcela evidentně jedná o úrok z úvěru ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku. Přestože se jednalo o smlouvu uzavřenou žalovaným jako podnikatelem, uplatní se korektiv dobrých mravů i v tomto případě (k tomu srovnej rozsudek NSČR ze dne 16. 3. 2021, č. j. 23 ICdo 56/2019). K tomu soud konstatuje, že pokud úroková sazba převyšuje průměrnou úrokovou sazbu spotřebitelských úvěru poskytovanou bankami 44krát, jedná se o natolik frapantní nemravnost, ke které soud musel přihlédnout i v daném případě. Na druhou stranu žalobkyně v řízení prokázala, že žalovanému poskytla na jeho bankovní účet částku v celkové výši 30 000 Kč, čímž došlo na straně žalovaného k bezdůvodnému obohacení dle ust. § 2991 občanského zákoníku. Dle tvrzení strany žalující žalovaný dosud ničeho neuhradil, a proto mu soud uložil povinnost vrátit žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 30 000 Kč. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, uložil mu soud povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku, jehož výše požadovaná žalobcem neodporuje ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pokud jde o počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení, pak k tomuto soud uvádí, že z obsahu spisu bylo zjištěno, že poprvé byl žalovaný prokazatelně vyzván k vrácení finančních prostředků předžalobní upomínkou ze dne 8. 1. 2024, kde byl vyzván k vrácení dlužné částky do 3 dnů. Z přiloženého podacího archu bylo zjištěno, že upomínka byla podána k poštovní přepravě stejného dne. Podle ustanovení § 573 občanského zákoníku se oznámení dostalo do sféry žalované dnem 11. 1. 2024 a do 3. dne od tohoto data měl žalovaný vrátit peněžní prostředky, tedy do 15. 1. 2024. Jelikož tak neučinil, dostal se od 16. 1. 2024 do prodlení s plněním svého peněžitého závazku. Ve zbytku soud žalobu pod výrokem II. tohoto rozsudku zamítl, když ostatní nároky se opíraly o neplatnou smlouvu.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal nárok na náhradu nákladů, neboť poměr úspěchu a neúspěchu obou byl v podstatě shodný (žalobkyně byla neúspěšná v částce 23 500Kč a dále v poměrné části příslušenství z této částky jdoucím od 7. 9. 2023 do data vyhlášení rozsudku, tedy v kapitalizované částce 3 293,21Kč).10. O lhůtách plnění bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.