21 C 46/2024-27 — Okresní soud Plzeň-město

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 29. 11. 2023 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku ve výši 32 888 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, , uzavřel jako úvěrující s žalovaným jako úvěrovaným dne 12. 12. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 12 888 Kč, jež představuje součet kapitalizovaného úroku za zapůjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného splácení ve výši 761 Kč, odměny poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 7 350 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 077 Kč, a dále poplatek za možnost hradit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 2 700 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnutého úvěru a poplatku se žalovaný zavázal uhradit v 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 12. 2. 2023. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, když celkem zaplatil právnímu předchůdci žalobkyně částku 4 000 Kč, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Právnímu předchůdci žalobkyně tak vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené jistiny úvěru ve výši 12 941,62 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 567,63 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 6 284 Kč, úhradu za administrativní činnost ve výši 1 780,46 Kč a poplatek za možnost hradit splátky v hotovosti ve výši 2 314,29 Kč. Právní předchůdce žalobkyně zároveň vyúčtoval žalovanému smluvní pokutu ve výši 9 000 Kč. Celkovou dlužnou pohledávku ve výši 32 888 Kč pak postoupil právní předchůdce žalobkyně na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2. 8. 2023 s účinností ke dni 7. 8. 2023. Žalovaný i přes předžalobní výzvu zástupce žalobkyně na předmětný dluh dosud ničeho neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud v dané věci postupoval v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila již v žalobě a žalovaný se k tomuto postupu na výzvu soudu nevyjádřil, ačkoliv byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).4. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, . a žalovaným měla být uzavřena dne 12. 12. 2021 smlouva o úvěru částky 15 000 Kč. Žalovaný se zde měl zavázat uhradit náklady úvěru 12 888 Kč představující úrok ve výši 761 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 7 350 Kč, poplatek za vyhodnocení úvěrového případu 2 077 Kč a za inkaso plateb v hotovosti 2 700 Kč, a to formou 14 pravidelných měsíčních splátek po 1 992 Kč. RPSN činila 272,44 %. V případě sjednání úhrady formou 14 měsíčních splátek byla sjednána výpůjční úroková sazba ve výši 8 % ročně. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že pohledávka byla postoupena žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován. Žalovaný v souvislosti s poskytnutými peněžními prostředky uhradil celkem částku 4 000 Kč (dne 13. 12. 2021 2 000Kč a dne 12. 1. 2022 částku 2 000Kč). Žalobkyně žalovaného vyzvala předžalobní výzvou k úhradě dlužné částky. Bylo případně na žalovaném, aby prokázal opak, ale nestalo se tak.5. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plnění bez právního důvodu, plnění z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.7. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná toliko částečně, neboť na smlouvu je nutno pohlížet jako na neplatnou. Žalovaný měl vedle poskytnuté jistiny ve výši 15 000 Kč hradit dále souhrnné náklady úvěru ve výši 12 888 Kč. Je pravdou, že tento poplatek byl ve smlouvě o rozdělen na více částí, a to na úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, poplatek za vyhodnocení úvěru a za hotovostní inkaso, současně je však třeba si uvědomit, že právní předchůdce žalobkyně je osobou zabývající se v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých úvěrů a je zřejmé, že bez odpovídajícího úroku by právní předchůdce žalobkyně nikdy se žalovaným smlouvu neuzavřel (ve smlouvě je uveden úrok toliko 8%). Dle názoru soudu se jedná pouze o rozčlenění tohoto poplatku tak, aby tento vypadal příznivěji, aniž by to však reflektovalo skutečné rozdělení poskytovaných služeb ze strany právního předchůdce žalobkyně. Z pohledu soudu se jedná o sofistikované, ale ryze formální rozčlenění, kdy soud má za to, že poplatek v celkové výši 12 888 Kč nepředstavuje nic jiného než právě úroky, tedy úplatu za poskytnutí peněz. Takto požadovaný nárok zastírá další úročení peněz vedle již sjednaných úroků a slouží toliko pouze ke generování dalšího zisku, neboť zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. Výše uvedené je pak zřejmé i z toho, že ač žalovaný uhradil toliko dvakrát, částka za hotovostní inkaso je mu účtována celá, jako kdyby toto bylo prováděno pravidelně. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud považuje celý nárok z titulu celkových nákladů úvěru jako ujednání o úrocích, které ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinou představuje úrok ve výši 73,6 % ročně a jedná se tak dle § 588 občanského zákoníku o ujednání neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Průměrná, tedy obvyklá úroková sazba poskytovaná bankami na obdobné úvěry v roce 2021 činila 7,44 % ročně (www.cnb.cz). Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. V daném případě nelze oddělit ujednání o úrocích od ostatního obsahu smlouvy, neboť právní předchůdce žalobkyně by zcela jistě zápůjčku bez ujednání o úrocích neposkytl. Jednalo se o adhezní smlouvu nepřipouštějící jakoukoliv negociaci ze strany žalovaného, a pokud je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu celou. Soud v souvislosti s tímto taktéž odkazuje na závěry Krajského soudu v Plzni uvedené v rozsudku ze dne 8. 8. 2017 sp. zn. 25 Co 183/2017.8. S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobkyně právo na vrácení půjčené částky s přihlédnutím k již uhrazeným platbám. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení žalovaného ve smyslu ustanovení § 2291 odst. 2 občanského zákoníku, když dle ustanovení § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaný se tak poskytnutím peněžité hotovosti obohatil o částku 15 000 Kč. Po provedeném dokazování vyplynulo, že žalovaný uhradil celkem částku 4 000 Kč. Soud ze shora uvedených důvodů uložil žalovanému, aby zbytek bezdůvodného obohacení ve výši 11 000 Kč uhradil. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud mu taktéž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku s tím, že počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k předžalobní výzvě ze dne 1. 11. 2023, když z předloženého podacího archu bylo zjištěno, že tato listina byla podána k poštovní přepravě dne 2. 11. 2023 a lhůta k plnění byla stanovena do 16. 11. 2023. Jelikož tak žalovaný neučinil, dostal se od 17. 11. 2023 do prodlení s plněním svého závazku. Úrok z prodlení byl přiznán podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nař. vlády č. 531/2013 Sb. Co do zbytku soud s ohledem na shora uvedené závěry žalobu zamítl, když ostatní žalobou uplatněné nároky vycházely z neplatné sm