28 C 174/2024-30 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 8. 3. 2024 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 28 968 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně je vlastníkem pozemku č. parcelní , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba budova č. p. , Anonymizováno, na adrese , adresa, . Mezi účastníky byla uzavřena dne 30. 6. 2021 nájemní smlouva, jejímž předmětem byl nájem bytu č. , hodnota, nacházející se ve II. nadzemním podlaží domu č. p. , Anonymizováno, na adrese , adresa, . Nájem byl uzavřen na dobu určitou a to od 1. 7. 2021 do 31. 3. 2022 s možností automatické prolongace. Žalobkyně zaslala žalované oznámení o ukončení nájemního vztahu uplynutím doby určité k 31. 3. 2023 a vyzvala jej k vyklizení a předání k tomuto datu. Nájem tak skončil uplynutím doby určité ke dni 31. 3. 2023, přičemž žalovaná předmětný byt předala až dne 19. 5. 2023. Žalovaná porušovala své povinnosti plynoucí jí z nájmu bytu, neboť neplatila nájemné a úhrady za plnění poskytovaná s užíváním bytu do skončení nájmu, kdy měsíční nájemné činilo částku 4 987 Kč a měsíční zálohy na služby částku 3 650 Kč. Žalobkyně tak požaduje po žalované nájemné a zálohy na služby za období únor až březen 2023 ve výši 8 637 Kč měsíčně, t. j. 17 274 Kč a dále náhradu ve výši ujednaného nájemného a záloh na služby v souladu s ustanovením § 2295 Občanského zákoníku, tj. částku odpovídající nájemnému a zálohám na služby za období duben 2023 ve výši 8 637 Kč a částku odpovídající nájemnému za období květen 2023 od 1. 5. 2023 do 19. 5. 2023 ve výši 3 057 Kč (představující ekvivalent měsíčního nájemného 4 978 Kč). Celkový dluh činí částku 28 968 Kč, který žalovaná ani po urgencích ze strany žalobkyně neuhradila.2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.3. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, resp. v rámci lhůty ve výzvě doručené jim do vlastních rukou se v tomto směru nevyjádřili, ačkoliv byli poučeni o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Z předložených listin (informace o pozemku, nájemní smlouva, evidenční list, příloha k evidenčnímu listu, protokol o převzetí bytu, oznámení o ukončení nájemního vztahu a výzva k opuštění odevzdání bytu včetně doručenky české pošty, přehled nevyrovnaných předpisů, předžalobní upomínka včetně dodejky české pošty) má soud za prokázaný skutkový stav, který zcela koresponduje s tvrzeními žalobkyně obsaženými v žalobě, když bylo případně na žalované, aby prokázala opak, ale nestalo se tak.5. Podle § 2201 občanského zákoníku z. č. 89/2012 Sb. (dále též jen „občanský zákoník“) se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci byt k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.6. Podle § 2251 odst. 1 věta druhá občanského zákoníku společně s nájemným platí nájemce zálohy nebo náklady na služby.7. Podle § 1042 občanského zákoníku, se vlastník může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje.8. Podle § 2285 občanského zákoníku platí, že pokračuje-li nájemce v užívání bytu po dobu alespoň tří měsíců po dni, kdy měl nájem bytu skončit, a pronajímatel nevyzve v této době nájemce, aby byt opustil, platí, že je nájem znovu ujednán na tutéž dobu, na jakou byl ujednán dříve, nejvýše ale na dobu dvou let; to neplatí, ujednají-li strany něco jiného. Výzva vyžaduje písemnou formu.9. Podle § 2292 občanského zákoníku nájemce odevzdá byt pronajímateli v den, kdy nájem končí. Byt je odevzdán, obdrží-li pronajímatel klíče a jinak mu nic nebrání v přístupu do bytu a v jeho užívání.10. Podle § 2295 občanského zákoníku platí, že pronajímatel má právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu až do dne, kdy nájemce pronajímateli byt skutečně odevzdá.11. Soud s ohledem na shora zjištěný skutkový stav dospěl po jeho právním zhodnocení k závěru o důvodnosti podané žaloby na vyklizení nemovitosti. Žalobkyně prokázala, že je vlastníkem předmětné nemovitosti a dále, že mezi účastníky byla uzavřena platná nájemní smlouva dle ust. § 2201 an. Obč, zák. na donu určitou s možností automatické prolongace. Současně bylo prokázáno, že žalobkyně v souladu se smluvním ujednáním oznámila žalované ve sjednané lhůtě 30 dnů před dnem ukončení nájmu, že trvá na ukončení nájemní smlouvy uplynutím doby určité dnem 31.3.2023 a současně vyzvala žalovanou k odevzdání bytu v tomto termínu. Z tvrzení žalobkyně má soud za prokázané, že žalovaná byt předala až dne 19. 5. 2023, tedy ode dne 1.4.2023 do 19. 5. 2023 užívala byt bez právního důvodu. Žalobkyně prokázala, že žalovaná řádně a včas nehradila sjednané nájemné za trvání smluvního vztahu, a to za měsíce únor a březen 2023, stejně tak neuhradila náhradu ve výši ujednaného nájemného dle § 2295 obč. zák. Tím, že žalovaná řádně a včas neplnila, dostala se do prodlení, pak soud taktéž shledal důvodným požadavek žalobkyně na zákonný úrok z prodlení ( § 1970 obč. zák.).12. Žalobce byla ve sporu plně úspěšná, má proto právo dle § 142 odst. 1 o. s .ř. a § 142a na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Soud žalobkyni přiznal částku odpovídající zaplacenému soudnímu poplatku ve výši 1 159 Kč Kč a 2 úkonům po 100 Kč za každý úkon (podání návrhu ve věci samé, výzva k plnění – předžalobní upomínka) ve smyslu ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 2 vyhlášky č. 254/2015 Sb., neboť nebylo důvodu přiznat žalobkyni náhradu nákladů za právní zastoupení, když statutární města jsou dostatečně materiálně a personálně vybavena, aby byla schopna hájit svá práva i bez zastoupení advokátem. Soud podotýká, že i město , adresa, má svůj odbor právní a legislativní. Navíc se v daném případě nejedná o věc, která by byla skutkově či právně složitá. Náklady statutárního města na zastoupení advokátem tak soud neshledal jako náklady účelně vynaložené a s odkazem na rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 2077/14, které následně odkazuje i na nálezy I. ÚS 2929/07, I. ÚS 1452/09 a IV. ÚS 1087/09, včetně III. ÚS 2984/09, pak náklady řízení za právní zastoupení advokátem nepřiznal.13. O lhůtách ke splnění veškerých povinností z tohoto rozsudku soud rozhodoval podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a stanovil pro splnění povinností zákonné lhůty, když neshledal důvody pro stanovení lhůt delších.