34 C 178/2024-146 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 104 115,20 Kč úrokem ve výši 67,35 % ročně z částky 75 592,88 Kč od 26. 1. 2024 do 18. 2. 2024 ve výši 3 259,68 Kč, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 75 592,88 Kč od 19. 2. 2024 do zaplacení, nejvýše však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 26. 1. 2024 dosáhne částky 323 352 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 91 756 Kč od 26. 1. 2024 do zaplacení.2. Žalobu odůvodnila tím, že se žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, dne 30. 3. 2023. Na podkladě této smlouvy dne 31. 3. 2023 poskytla žalované úvěr ve výši 77 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem za poskytnutí úvěru ve výši nominální úrokové sazby 67,35 % ročně v 60 měsíčních splátkách ve výši 5 118 Kč vždy k 20. dni daného kalendářního měsíce počínaje dubnem 2023.3. Před poskytnutím úvěru žalobkyně prověřila schopnost žalované hradit úvěr z dokladů o příjmech, výpisů z bankovního účtu a prohlášení dlužníka. Dále ověřila úvěrovou historii v databázi SOLUS a nebankovním registru klientských informací.4. Žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy, mezi 20. 4. 2023 a 14. 11. 2023 zaplatila 7 splátek po 5 118 Kč, celkem 35 826 Kč, poté už neplnila ničeho. V důsledku jejího prodlení došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru v souladu s čl. 6.3 smlouvy, kde bylo ujednáno, že pokud se žalovaná ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části v délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru.5. Než došlo k zesplatnění, vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty v celkové výši 998 Kč dle bodu 6.1 smlouvy, v níž byla ujednána ve prospěch žalobkyně smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaná ocitne v prodlení o délce 30 dnů, kdy žalobkyni takto vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty za splátky č. 8 a 9, dále jí vzniklo právo na zaplacení „náhrady nákladů“ vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6.2 smlouvy, kde byla sjednána povinnost žalované zaplatit náhradu nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaná ocitne v prodlení o délce 15 dnů, kdy se žalovaná ocitla v prodlení se zaplacením náhrady nákladů splátek č. 7, 8 a 9.6. K zesplatnění celého úvěru došlo 20. 11. 2023. V souladu s ujednáním bodu 6.4 smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru staly součástí tzv. nové jistiny úvěru, která dosáhla výše 88 277,44 Kč. Dále byla sjednána povinnost žalované zaplatit úroky z prodlení v zákonné výši z nové jistiny úvěru do jejího úplného zaplacení. V bodě 6.5 smlouvy bylo sjednáno, že jestliže žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den jejího zesplatnění, bude povinna zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, v daném případě od 26. 1. 2024 až do jejího úplného zaplacení. V bodě 2.2 smlouvy bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, a že tento úrok běží po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby jejího úplného zaplacení.7. Žalobkyně proto požaduje zaplacení nové jistiny úvěru ve výši 88 277,44 Kč, smluvní pokuty ve výši 998 Kč (2 x 499 Kč), náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 600 Kč (3 x 200 Kč), smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru od 26. 1. 2024 do 13. 6. 2024, kterou kapitalizuje částkou 12 359,20 Kč, dále úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající původní jistině úvěru ve výši 75 592,88 Kč od 26. 1. 2024 do zaplacení, který je ve smlouvě sjednán v sazbě 67,35 % ročně do 18. 2. 2024 a od 19. 2. 2024 pouze v sazbě 15 % ročně, nejvýše však do částky 323 352 Kč. Úhrady za pojištění schopnosti klienta splácet úvěr dle přílohy č. 1 smlouvy ve výši celkem 1 881 Kč (tj. po 627 Kč u splátek č. 8, 9, 10) a zákonného úroku z prodlení z nové jistiny úvěru ve výši 88 277,44 Kč, smluvní pokuty ve výši 998 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 600 Kč a úhrad za pojištění schopnosti klienta ve výši 1 881 Kč, spolu 91 756 Kč od 26. 1. 2024 do zaplacení.8. Žalovaná souhlasila s tvrzeními žalobkyně o tom, že s ní dne 30. 3. 2023 uzavřela smlouvu o revolvingovém úvěru č. , Anonymizováno, , jakož i s tvrzeními stran jejího obsahu. Svou obranu proti žalobě postavila z části na námitce neplatnosti uvedené smlouvy pro rozpor s dobrými mravy a pro porušení povinnosti žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti žalované a z části na započtení jiných svých pohledávek z právních vztahů mezi účastníky proti právu žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení.9. Sjednaná úroková sazba sedminásobně převyšovala průměrnou úrokovou sazbu, která se v době uzavření smlouvy pohybovala ve výši přibližně 9,49 % ročně, přičemž samotná výše sjednané úrokové sazby ve smlouvě o úvěru způsobuje neplatnost smlouvy o úvěru jako celku. Úvěrová smlouva je totiž smlouvou pojmově úplatnou a ujednání o úroku je tudíž od ní neoddělitelné. Žalobkyně jako poskytovatel úvěru uzavírá smlouvy o úvěru s ujednáním o úrocích obdobně vysokých jako v této věci, jejichž výši obhajuje právě tím, že je nebankovním subjektem a že ve výši úroku zohledňuje rizikovost úvěrů. Žalobkyně by tedy bez ujednání o neobvykle vysokých úrocích tuto smlouvu neuzavřela, neboť na sjednávání nepřiměřeně vysokých úroků je založen její obchodní model. Sjednání nepřiměřeně vysokých úroků proto nelze považovat jen za nezákonné určení obsahu, který by soud mohl změnit, takové ujednání nelze oddělit a zachovat v platnosti zbývající část obsahu úvěrové smlouvy. S odkazem na rozhodnutí Soudního dvora EU dovozovala, že soud je oprávněn pouze vyloučit použití zneužívající klauzule, aby vůči spotřebiteli nevyvolávala závazné účinky, avšak nemá pravomoc měnit její obsah. Smlouva byla navíc zajištěna celou sérií smluvních pokut, a taktéž bylo ujednáno, že dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru se stávají součástí nové jistiny úvěru, kterou je klient povinen zaplatit nejpozději v den zesplatnění úvěru. Smlouva je tudíž absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy, a taktéž proto, že žalobkyně s odbornou péči neposoudila schopnost žalované spotřebitelský úvěr splácet.10. Smlouva, o níž jde v této věci, byla v pořadí čtvrtou smlouvou uzavřenou mezi účastníky, jejímu uzavření předcházely smlouva o úvěru č. , Anonymizováno, ze dne 25. 11. 2021, č. , Anonymizováno, ze dne 2. 5. 2022 a č. , Anonymizováno, ze dne 18. 9. 2022, dle nichž žalobkyně poskytla žalované úvěry ve výši postupně 110 000 Kč, 51 000 Kč a 27 000 Kč s úrokovými sazbami ve výši 54,89 % ročně, 58,39 % ročně a 83,24 % ročně, které převyšovaly průměrné úrokové sazby více než 7x, 6,7x a 8,5x. I tyto smlouvy jsou absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy a neprověření úvěruschopnosti žalované. Žalobkyně podle těchto smluv v souhrnu poskytla 188 351 Kč a žalovaná jí uhradila celkem částku ve výši 207 981 Kč, které započítala proti bezdůvodnému obohacení žalobkyně ve výši 188 351 Kč, čímž nárok žalobkyně v celém rozsahu zanikl. Z těchto důvodů navrhovala zamítnutí žaloby.11. Nadto žalovaná po procesní stránce namítala, že projednání žaloby brání překážka věci zahájené, protože dne 23. 5. 2024 podala návrh na zahájení řízení před finančním arbitrem, které zakládá tuto překážku a žalobkyně o překážce navíc věděla. Z těchto důvodů se domáhala zastavení řízení.12. Soud zkoumal podmínky řízení mimo jiné i z hledisek stanovených v § 83 odst. 1 o. s. ř. a dospěl k závěru, že projednání a rozhodnutí o žalobě v této věci překážka litispendence nebrání.13. Ustanovení § 83 odst. 1 o. s. ř. zapovídá soudu, aby vedl další řízení o věci, o níž už jedno řízení bylo zahájeno, s výjimkou případů uvedených ve druhém odstavci zmíněného ustanovení, mezi něž souzený případ však nepatří. Totožnost věci je dána totožností předmětu řízení a totožností účastníků. Jelikož se předmět řízení, resp. procesní nárok skládá ze skutkového základu, jenž je vymezen žalobcem tvrzenými skutkovými okolnostmi a z předmětu nároku, jímž je v žalobě uvedený petit, je třeba závěr o totožnosti věci stavět jak na totožnosti skutku, tak na totožnosti petitu. Občanský soudní řád pojmy „skutek“ a „totožnost skutku“ nevymezuje. Vymezení skutku se v civilním sporném řízení odvíjí především od žaloby, k jejímž nutným obsahovým náležitostem patří vylíčení rozhodujících skutečností dle § 79 odst. 1 o. s. ř., tedy údajů nezbytných k tomu, aby bylo jasné, o čem má soud rozhodnout. Nestačí tu pouhé všeobecné označení právního důvodu, o nějž žalobce svůj nárok opírá (např. „z kupní smlouvy“, „ze smlouvy o dílo“, apod.), nýbrž je třeba, aby byly všechny skutkové okolnosti jednotlivě, tak jak jdou za sebou a jak se jedna od druhé odvíjejí, vylíčeny sice stručně, přesto však úplně. Z jeji