11 C 94/2025-26 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobce se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 10. 4. 2025 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu částku 44 600 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, , IČO: , IČO, , a žalovaným došlo dne 9. 6. 2022 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se za sjednanou dobu poskytnutí úvěru zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku 62.824 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 48.205 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 15 % ročně, částku za zpracování zápůjčky ve výši 1.500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 10.410 Kč (dále jen „poplatek“). Celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal uhradit ve 21 měsíčních splátkách po 5.373 Kč, poslední splátku byl povinen uhradit nejpozději do 9. 3. 2024. Žalovaný nehradil smluvené splátky, naposledy uhradil ještě dne 8. 7. 2022 částku 2 850 Kč a celková dlužná částka tak činí neuhrazenou jistinu ve výši 44.600 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 5.474,28 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 14.978,17 Kč, úrok ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši 44.600 Kč od 22.10.2024 do zaplacení, úrok z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši 44.600 Kč od 22.10.2024 do zaplacení. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti , právnická osoba, postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21.10.2024 žalobci jako novému věřiteli s účinností ke dni 21.10.2024. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Právní předchůdce žalobce, jako poskytovatel zápůjčky, posoudil před jejím poskytnutím s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovanou zápůjčku splácet. Zejména provedl vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané „Ověřené dokumenty“, mezi které patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední 3 měsíce předcházející žádosti o poskytnutí zápůjčky a nájemní/podnájemní smlouva. Tato skutečnost je potvrzena i v samotné předmětné Smlouvě, ve které je přímo nad podpisem žalovaného mj. uvedeno, že zákazník potvrzuje, že před uzavřením Smlouvy poskytl Providentu úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení své schopnosti splácet poskytnutou zápůjčku a je si vědom, že si Provident tyto informace ověřil a vyhodnotil, že je schopen Providentu splatit celkovou dlužnou částku v souladu s podmínkami Smlouvy. Žalovaný od uzavření Smlouvy do podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem částku 5.400 Kč. Dlužné částky žalovaný přes výzvu žalobce neuhradil.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Žalobce ani žalovaný neměli námitek proti postupu soudu dle § 115a o.s.ř., a soud proto ve věci bez nařízení jednání.3. Z žalobcem předložených listin má soud za prokázaný následující skutkový stav. Mezi právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, a žalovaným byla uzavřena dne 9. 6. 2022 smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které byla žalovanému poskytnuta hotovost ve výši 50 000 Kč, vedle poskytnuté částky se žalovaný zavázal uhradit také shora uvedené poplatky ve výši 60 115 Kč představující náklady spotřebitelského úvěru (kapitalizované úroky, odměnu za administrativní zpracování půjčky a další poplatky). Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit formou čtrnácti měsíčních splátek po 5 373 Kč. Ve smlouvě byla sjednána úroková sazba 86 % ročně a sazba RPSN ve výši 134,42%. Z oznámení o postoupení pohledávky žalovanému společností , právnická osoba, ze dne 21. 10. 2024 soud zjistil, že pohledávka byla postoupena žalobci, o čemž byl žalovaný informován původním věřitelem tímto dopisem spolu s výzvou k úhradě ve lhůtě 10 dnů od doručení této výzvy. Z přehledu plnění žalovaného na předmětnou smlouvu, vyhotoveného žalobcem, má soud za zjištěné, že žalovaný v souvislosti s poskytnutými peněžními prostředky uhradil dne 8. 7. 2022 částku 5 400 Kč. Obvyklá úroková sazba v době uzavření předmětné smlouvy činila dle Databáze časových řad ARAD publikovaných Českou národní bankou u korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu s fixací sazby od 1 roku do 5 let 8,81%, RPSN u úvěrů na spotřebu 9,33%.4. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že na uvedenou smlouvu je nutno pohlížet jako na neplatnou. Žalovaný měl vedle poskytnuté jistiny ve výši 50 000 Kč hradit dále poplatek ve výši 60 115 Kč. Je pravdou, že poplatek byl ve smlouvě o zápůjčce rozdělen na více částí, a to na úrok, administrativní činnost a poplatek za vyhodnocení úvěru a za komfortní splácení, současně je však třeba si uvědomit, že právní předchůdce žalobce je osobou zabývající se v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých zápůjček, respektive spotřebitelských úvěrů a je zřejmé, že bez odpovídajícího úroku by právní předchůdce žalobce nikdy se žalovanou smlouvu neuzavřel. Dle názoru soudu se jedná pouze o rozčlenění tohoto poplatku tak, aby tento vypadal příznivěji, aniž by to však reflektovalo skutečné rozdělení poskytovaných služeb ze strany právního předchůdce žalobce. Z pohledu soudu se jedná pouze o ryze formální rozčlenění, kdy soud má za to, že poplatek v uvedené výši nemůže představovat nic jiného než právě úroky, tedy úplatu za poskytnutí peněz. Takto požadovaný nárok zastírá další úročení peněz vedle již sjednaných úroků a slouží toliko ke generování dalšího zisku, neboť zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud považuje celý nárok z titulu poplatku jako ujednání o úrocích a jedná se tak dle § 588 občanského zákoníku o ujednání neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. , spisová značka, , kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro kterou by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. Soud současně uvádí, že v tomto případě nelze oddělit ujednání o úrocích od ostatního obsahu smlouvy, neboť právní předchůdce žalobce by zcela jistě zápůjčku bez ujednání o úrocích neposkytl. Jednalo se o adhezní smlouvu nepřipouštějící jakoukoliv negociaci ze strany žalovaného, a pokud je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu celou. Soud v souvislosti s tímto taktéž odkazuje na závěry Krajského soudu v Plzni uvedené v rozsudku ze dne 8. 8. 2017 sp. zn. , spisová značka, . Soud je rovněž toho názoru, že poskytovatel úvěru nedostatečně posoudil úvěruschopnost žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy (§ 86 zákona č. 257/2016 Sb.), když není totiž zřejmé, co představují další měsíční příjmy domácnosti ve výši 24 980 Kč uvedené v tzv. zákaznické kartě žalovaného a na základě čeho byly stanoveny odhadované výdaje žalovaného ve výši 10 400 Kč, samotný příjem žalovaného měl činit 13 245 Kč měsíčně a pouze z něho by měsíční splátku 5 364 Kč žalovaný nejspíše nebyl schopen hradit při současné potřebě uspokojení svých základních životních potřeb. Podklady, z nich bylo při posuzování úvěrushopnosti žalovaného vycházeno, doloženy soudu nebyly. Neplatnost předmětné úvěrové smlouvy tak shledal soud rovněž z toho důvodu, že právní předchůdce žalobce nedostatečně posuzoval úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele dle § 87 odst. 1 věta druhá zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když posouzení úvěruschopnosti věřitele nelze považovat za dostatečné., právnická osoba, ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobce právo na vrácení půjčené jistiny poskytnutého úvěru. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2291 odst. 2 občanského zákoníku, když dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaný se poskytnutím peněžité hotovosti obohatil o částku 50 000 Kč, na kterou právnímu předchůdci žalobce již vrátil 5 400 Kč, dlužné bezdůvodné obohacení tak činí částku 44 600 Kč. Tu soud přiznal žalobci včetně úroku z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku a § 2 naříze