31 C 243/2025-63 — Okresní soud Plzeň-město

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 6.8.2025 se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 118 972 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 118 972 Kč ve výši 12,75% ročně od 20.8.2024 do zaplacení, pohledávku ve výši 40 638,78Kč a úrok ve výši 76,04 % p.a z částky 98 459,90 Kč od 20.8.2024 do 12.9.2024 ve výši 4 777,92 Kč, úrok ve výši 14,75 % p.a z částky 98 459,90 Kč od 13.9.2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 20.8.2024 dosáhne částky 385 171Kč, jakož i náhradu nákladů řízení. Žaloba je odůvodněna tím, že mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako klientem byla dne 18.12.2023 uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut na účet úvěr ve výši 100 000 Kč, a to dne 18.12.2023. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru ve výši nominální úrokové sazby 76,04 % ročně splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 6 687 Kč se splatností ke každému 14. dni v měsíci počínaje měsícem leden 2024. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů získaných od žalovaného, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti (SOLUS, NRKI – nebankovní registr klientských informací). Žalovaný po uzavření smlouvy požádal v souladu se smlouvou o bezúplatný odklad splátek od 14.5.2024 do 13.6.2024, které bylo vyhověno, tedy v této době neběžel sjednaný úrok za poskytnutí úvěru. Žalovaný do data zesplatnění uhradil celkem 28 062 Kč, ( částku ve výši 6 6874Kč dne 7.2.2024, částku ve výši 13 374Kč dne 31.3.2024, částku ve výši 1 Kč dne 31.3.2024 a částku ve výši 8 000 Kč dne 27.5.2024 ). Před zesplatněním úvěru vzniklo dále žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1. v celkové výši 1 996 Kč, když žalobkyni vzniklo právo na smluvní pokutu ve výši 499 Kč za prodlení sdělovaného s každou splátkou delší než 30 dnů, na zaplacení smluvní pokuty u splátky č. , hodnota, , 4, 6, 7, s nimiž se žalovaný ocitl v prodlení delším než 30 dnů, tedy 4 x 499 Kč. V důsledku prodlení žalovaného pak žalobkyni vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých z prodlení žalovaného dle bodu 6.2. smlouvy v celkové výši 1 200 Kč, když žalobkyni vzniklo právo na tuto náhradu ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitl v prodlení delším než 15 dnů, tedy u splátky č. , hodnota, , 2, 3, 4, 6, 7 tedy 6 x 200 Kč. Jelikož se žalovaný se zaplacením jednotlivých splátek ocitl v prodlení, vzniklo tak žalobkyni právo prohlásit celý úvěr za splatný, a to v souladu s článkem 6.3. Úvěr se tak stal splatný ke dni 18.8.2024. Podle bodu 6.4. se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny. Nová jistina tak představovala částku 115 776,29 Kč. Ve smlouvě bylo dále ujednáno pro případ prodlení žalovaného se zaplacením nové jistiny povinnost uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení, tedy v tomto případě ode dne 20.8.2024. Po zesplatnění celého úvěru žalovaný neuhradil již ničeho. Žalobkyně po žalovaném požaduje zaplacení částky odpovídající aktuální dlužné nové jistině v celkové výši 115 776,29 Kč (k datu zesplatnění úvěru přitom odpovídala zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 98 459,90 Kč a úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 17 316,39Kč), dále smluvní pokutu dle bodu 6.1. v částce 1 996 Kč, náklady na náhradu nákladů dle bodu 6.2. smlouvy ve výši 1 200 Kč a dále pak smluvní pokutu, úrok za poskytnutí úvěru, když žalovaný tuto dlužnou částku neuhradil ani přes předžalobní upomínku.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud ve věci nařídil ústní jednání, které se konalo dne 8.12.20252. Žalovaný, ačkoli byl k tomuto jednání řádně a včas předvolán, se k tomuto jednání nedostavil. Svoji neúčast u jednání neomluvil a o odročení jednání nepožádal. Soud tedy postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.4. Z provedeného dokazování má soud za prokázané, a to z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru ve spojení s oznámením o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, má soud za prokázané, že dne 18.12.2023 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč, když tento úvěr byl žalovanému vyplacen dne 18.12.2023, jak vyplývá z dokladu o vyplacení úvěru ze dne 18.12.2023. Žalovaný se tento úvěr zavázal splácet spolu s úroky z úvěru ve výši 76,04 % ročně v pravidelných 48 měsíčních splátkách ve výši 6 687 Kč splatných vždy ke každému 14. dni kalendářního měsíce. Celkem se tak zavázal žalovaný uhradit žalobkyni částku 320 976Kč. Mezi účastníky dále bylo ve smlouvě o úvěru pod bodem 6.3. sjednáno právo žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty tak, jak je v žalobě tvrzeno. Dále bylo sjednáno zesplatnění úvěru, jakož i přirůstání splatných kapitalizovaných úroků z úvěru k jistině, a to v souladu s bodem 6.3. a 6.4. smlouvy o úvěru tak, jak je žalobkyní v žalobě tvrzeno. Z výpisu z účtu žalovaného má soud za zjištěné, že mu byla dne 15.11.2023 připsána na účet částka 69 353 Kč od společnosti , Anonymizováno, , právnická osoba, . Z hodnocení klienta vypracovaného žalobkyní ve spojení s předsmluvním formulářem má soud za prokázané, že žalobkyně vycházela z příjmů žalovaného a z nákladů uvedených v tomto hodnocení, kdy příjmy žalovaného měly dosahovat 50 000 Kč, náklady 22 860 Kč měsíčně. Z výpisu z nebankovního registru má soud za zjištěné, že žalobkyně posuzovala dle vstupních údajů úvěruschopnost žalovaného. Z výzvy ze dne 15.5.2024, ze dne 15.7.2024, ze dne 14.8.2024, ze dne 18.3.2024 má soud za zjištěné, že žalobkyně žalovaného o zaplacení dlužných částek vyzývala. Z přípisu ze dne 16. 6. 2023 má soud za prokázané, že žalobkyně umožnila žalovanému, k jeho žádosti, odklad splátky tak, jak se projevilo v upraveném splátkovém kalendáři. Z žádosti o odklad splátek ve spojení s povolením odkladu má soud za zjištěn, že žalobkyně povolila žalovanému odklad splátek dle nového splátkového kalendáře ze dne 13.6.2024. Z přípisu ze dne 18.8.2024, má soud za prokázané, že žalobkyně prohlásila úvěr za splatný. Z předžalobní výzvy ze dne 9.12.2024 ve spojení s poštovním lístkem má soud za prokázané, že žalobkyně žalovaného před podáním žaloby o zaplacení dlužné částky upomínala.5. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Na vztah mezi účastníky dále dopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“). Podle ust. § 86 odst. 1 věty druhé z. s. ú., ve znění účinném od 1. 12. 2016, věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle ust. § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná, přičemž námitku neplatnosti může spotřebitel uplatnit v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.6. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Podle rozsudku Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, , věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech.7. V daném případě žalobkyně tvrdila a prokazovala, že s odbornou péčí posoudila a ověřila úvěruschopnost žalovaného, když v tomto směru tvrdila, že vycházela z údajů sdělených žalovaným a nahlédla do označených „databází“ SOLUS a NRKI, odkázala na hodnocení klienta a tabulku, kterou úvěruschopnost žalovaného vyhodnotila. Co se týče příjmů žalovaného, tyto se žalobkyně snažila ověřit dle předloženého výpisu z účtu žalovaného, na které mu měla být poslána mzda od zaměstnavatele, avšak tato částka se s tvrzeným příjmem neshodovala, co se týče výdajů, tyto ověřeny nebyly žádným způsobem. Protože splnění uvedené povinnosti se tak nepodařilo prokázat, a to ani přes poučení soudu, které se žalobkyni dostalo, musel soud dospět k závěru, že žalobkyně nedostála své zákonné povinnosti dle ust. § 86 odst. 1 z. s. ú., a tudíž je smlouva neplatná.8. Shora citované ust. § 87 odst. 1 z. s. ú. svým jazykovým výkladem vede k závěru, že porušení povinnosti dle ust. § 87 odst. 1 věty druhé