Okresní soud Plzeň-město 12 C 17/2026-63 – Náklady řízení

Žalobou ze dne , datum, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 38 454 Kč s příslušenstvím ve formě smluvního úroku a úroku z prodlení. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi účastníky měla být dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě, které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal tento úvěr vrátit spolu se smluvním úrokem ve výši 72,87 % ročně ve formě 48měsíčních splátek po 1 936 Kč. Žalovaný požádal o odklad splátek z důvodu své pracovní neschopnosti, po dobu od , datum, do , datum, neběžel sjednaný úrok. Žalovaný následně úvěr nehradil řádně a včas, když uhradil řádně splátky pouze v období od , Anonymizováno, , Anonymizováno, do , Anonymizováno, , Anonymizováno, , následně částku 200 Kč v měsíci , Anonymizováno, , a částku 200 Kč v , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Celkem bylo ze strany žalovaného uhrazeno: 23 632 Kč. Žalobkyně proto úvěr zesplatnila, čímž jí vzniklo právo na úhradu smluvních pokut v celkové výši 998 Kč a nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením v celkové výši 600 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani přes opakované výzvy žalobkyně.2. Žalobkyně na výzvu soudu doplnila žalobní tvrzení ve vztahu k posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet. Uvedla, že před poskytnutím úvěru řádně a s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalovaného ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru. K posouzení úvěruschopnosti žalovaný předložil údaje o svých příjmech a výdajích, které byly ověřovány rovněž prostřednictvím registru NRKI, interního scoringového systému a dalších kontrolních mechanismů. Žalobkyně uvedla, že zjistila čistý měsíční příjem žalovaného ve výši 24 000 Kč, měsíční výdaje ve výši 9 481 Kč a volné prostředky ke splácení ve výši 13 519 Kč. Žalovaný deklaroval náklady na bydlení ve výši 4 621 Kč měsíčně, neuvedl žádnou vyživovací povinnost a ani další závazek. Současně bylo ověřeno, že žalovaný nebyl v insolvenci, nebyl veden v exekučních či obdobných registrech, jeho doklad totožnosti byl platný a jeho zaměstnavatel nebyl v insolvenčním řízení. Na podporu svých tvrzení žalobkyně odkázala zejména na formulář hodnocení klienta, výpis z NRKI, ověření bankovního účtu, fotografii občanského průkazu, předsmluvní formulář a podepsané prohlášení klienta. Z těchto dokumentů podle žalobce plyne, že žalovaný potvrdil pravdivost poskytnutých údajů, neexistenci dalších dluhů, exekucí či insolvenčních řízení a svou schopnost úvěr řádně splácet.3. Žalovaný uplatněný nárok žalobkyně neuznal. Nerozporoval, že mu byl úvěr vyplacen, nicméně na splátkách dle svých tvrzení uhradil celkem 23 632 Kč. Dále namítl neplatnost smlouvy pro rozpor s dobrými mravy.4. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru, jeho dodatku č. , hodnota, a z předsmluvního formuláře bylo prokázáno, že žalobkyně se zavázala poskytnou žalovanému částku ve výši 30 000 Kč s tím, že žalovaný měl žalobkyni celkem vrátit částku 92 928 Kč, a to formou 48měsíčních splátek po 1 936 Kč. Zápůjční úroková sazba je uvedena ve výši 72,87 % ročně, RPSN ve výši 102,87 %. Poskytnutí úvěru těchto parametrů bylo ze strany žalobkyně schváleno, jak vyplývá z oznámení o schválení úvěru ke smlouvě č. , hodnota, . Jednotlivé splátky byly rozepsány v upraveném splátkovém kalendáři ke smlouvě č. , hodnota, .5. Z hodnocení klienta ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že žalovaný uvedl svůj měsíční příjem ve výši 24 000 Kč a výdaje tvořené splátkami u žalobkyně ve výši 0 Kč a náklady na bydlení ve výši 4 621 Kč. Z výpisu z účtu ze dne , datum, vyplývá, že žalovanému byla zaslána ze strany jeho zaměstnavatele mzda , částka, .6. Z dokladu o vyplacení úvěru a ze shodných tvrzení účastníků řízení má soud za prokázané, že žalovanému byla dne , datum, vyplacena na jeho bankovní účet částku 30 000 Kč.7. Z karty klienta bylo prokázáno, že žalovaný uhradil celkem částku 23 632 Kč.8. Z oznámení ze dne , datum, a z kopie soud zjistil, že žalobkyně z důvodu prodlení žalovaného se splátkami úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu. K tomu byl žalovaný dále vyzván rovněž výzvou ze dne , datum9. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, a z podacího archu z téhož dne vyplývá, že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dluhu.10. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Mezi účastníky řízení byla uzavřena smlouvy o úvěru č. , hodnota, , na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 30 000 Kč. Strany se dohodly na úrokové sazbě 72,87 % ročně a zároveň si ujednaly smluvní pokuty a poplatky Úvěr byl žalovanému vyplacen dne , datum, na jeho účet. Žalovaný uhradil žalobkyni celkem částku 23 632 Kč.11. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.13. Dle § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.15. Po zhodnocení provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části, neboť smlouvu soud posoudil jako neplatnou. Neplatnost je přitom shledávána primárně z důvodu nedostatečného prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet. Ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od , datum, zakotvuje, coby následek neposouzení schopnosti splácet, absolutní neplatnost smlouvy o úvěru. Žalobkyně sice ověřila příjem žalovaného ze zaměstnání, nicméně se spokojila s pouhým tvrzením žalovaného ohledně jeho výdajů, které se zdají naprosto nereálné. Náklady na bydlení ve výši pouhých 4 621 Kč neověřovala, neprověřovala tvrzení žalovaného o jeho bydlení, stejně jako rezignovala na hlubší analýzu deklarovaných ostatních výdajů ve výši 0 Kč. Namísto toho si žalobkyně k těmto absurdně nízkým výdajům přičetla částku životního minima, jednoduchou matematickou operací vše odečetla od příjmu žalovaného a na základě tohoto úvěr schválila. O tom, že proces posuzování kredibility probíhá s největší pravděpodobností formálně a minimálně zčásti strojově svědčí i rychlost přijetí návrhu a samotné poskytnutí úvěru. O řádnosti posuzování schopnosti žalovaného splácet svědčí rovněž fakt, že zdejší soud řeší celkem , hodnota, úvěrové smlouvy v témže období (12 C 201/2024, 12 C 17/2026, 12 C 19/2026).16. Ačkoliv prioritním důvodem absolutní neplatnosti smlouvy je v tomto případě absence řádného posouzení schopnosti žalovaného splácet, dodává soud, že smlouvu by jako neplatnou posuzoval i z hlediska § 588 o. z., když úrok ve výši 73,36 % ročně nelze považovat za ujednání v souladu s dobrými mravy. Žalobkyni je zcela jistě známa judikatura Nejvyššího soudu (např. rozhodnutí ve věci sp. zn. 33 Odo 236/2005), která za přiměřený považuje úrok ve výši trojnásobku sazby poskytované bankami v témže období. Současná judikatura toto sice částečně prolamuje ve vztahu k nebankovním úvěrům s krátkou dobou splatnosti, nicméně takto vysoká sazba, navíc při splatnosti 4 let, nekryje zvýšené riziko žalobkyně, jak bylo tvrzeno.17. Žalovaný se tudíž bezdůvodně obohatil ve smyslu § 2991 o. z. o částku 30 000 Kč, ze které dosud uhradil pouze 23 632 Kč. Soud mu tudíž uložil zbývající část, tedy částku 6 368 Kč, vrátit žalobkyni, a to společně se zákonným úrokem z prodlení, jehož běh soud váže k předžalobní výzvě, kterou byl žalovaný poprvé prokazatelně vyzván k úhradě dluhu. Ve zbytku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.18. Co se týče splatnosti, určil soud dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. ve spojení s § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, plnění ve splátkách, neboť z celkových okolností (3 řízení vůči stejné žalobkyni) má soud za to, že není v jeho silách zaplatit bezdůvodné obohacení najednou, popř. s delší lhůtou plnění.19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že náhradu nákladů řízení nepřiznal soud žádnému z účastníků, neboť je zjevné, že ve věci byl více úspěšný žalovaný, ten však netvrdil ani neprokázal vznik účelně vynaložených náklad.