Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 171 736 Kč s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, č. , hodnota, dne 12. 9. 2023, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr/úvěrový limit a žalovaný se zavázal peněžní prostředky splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do 30 dnů a vzhledem k tomu, že ani poté žalovaný svou povinnost nesplnil, rozhodla se žalobkyně přistoupit k odstoupení od smlouvy. Žalobkyně uvedla, že před sjednáním smlouvy řádným způsobem vyhodnotila a prověřila úvěruschopnosti žalovaného. Celkový dluh žalovaného ve výši 185 020 Kč se skládá z poskytnutých nevrácených peněžitých prostředků (jistiny) ve výši 168 440 Kč, dlužného pojistného 696 Kč, smluvních poplatků 2 600 Kč, a smluvního úroku z jistiny ve výši 13 284 Kč. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky, leč bezvýsledně. V doplnění žaloby (č.l. 22-25) žalobkyně uvedla, že žalovaný zaplatil celkem , hodnota, splátek v celkové výši 115 825 Kč, z čehož částka 55 960 Kč byla započtena na jistinu, která tak byla ponížena na částku 168 440 Kč. Dále žalobkyně upřesnila, že žalovaný dne 23. 9. 2023 přistoupil k pojištění schopnosti úvěr splácet, přičemž za dobu trvání smlouvy byl povinen uhradit celkem 19x 348 Kč, tj. 6 612 Kč. Z této částky pojistného zaplatil žalovaný toliko 5 916 Kč, pročež žalobkyně uplatnila žalobou částku 696 Kč na pojistném.2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil.3. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný se v rámci lhůty ve výzvě doručené mu do vlastních rukou se v tomto směru nevyjádřil, ačkoliv byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že strany uzavřely dne 12. 9. 2023 smlouvu o spotřebitelské úvěru č. , hodnota, , jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 224 400 Kč, které měl žalovaný splácet měsíčními splátkami po 4 972 Kč se sjednanou úrokovou sazbou 14,66 % ročně. RPSN činila 16,63 %. Dopisem ze dne 9. 3. 2026 žalobkyně odstoupila od smlouvy o úvěru a vyzvala současně žalovaného k okamžité úhradě dluhu 185 020 Kč. Dále byl žalovaný vyzýván k zaplacení dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 29. 4. 2026. Žalobkyně doložila soudu svá tvrzení, že před sjednáním úvěru prověřila schopnost žalovaného hradit sjednaný úvěr – zejména zjištěním jeho příjmu (č.l. 28), dále to, že ověřila řádně totožnost žalovaného (dle platného občanského průkazu) a dále z formuláře, v němž byl zachycen postup před sjednáním úvěru (č.l. 31-32 – zpráva o posouzení úvěruschopnosti žalovaného), a současně to, že žalovaný nemá žádný negativní výsledek v dostupných databázích (SOLUS, registr CRIF). Skutečnost, že žalovaný byl úvěr schopen splácet má soud za zjištěnou ze samotné skutečnosti, že 25 splátek úvěru žalovaný řádně uhradil.5. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále také jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovaného poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Po zhodnocení takto učiněných skutkových zjištění má soud za to, že strany platně uzavřely smlouvu o úvěru ve smyslu ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále je o. z.), jejíž součástí byla též pojistná smlouva ve smyslu ust. § 2758 o. z. Na základě uvedené smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěrové prostředky, které se žalovaný zavázal společně s úroky řádně a včas uhradit. Jelikož tak žalovaný nečinil, žalobkyně využila svého oprávnění sjednaného ve smlouvě a od obou smluv odstoupila a současně vyzvala žalovaného k úhradě dosud nesplacené části poskytnutého úvěru včetně vyčísleného dlužného pojistného a úroků. Ve vztahu k prověření úvěruschopnosti z pohledu zákona o spotřebitelském úvěru (§ 86 zákona č. 257/2016 Sb.) má soud za zjištěné, že úvěruschopnost žalovaného byla ze strany žalobkyně posouzena řádně, tedy v rozsahu přiměřeném povaze, délce, rizikovosti a též výši úvěru pro spotřebitele. Schopnost žalovaného úvěr splácet dle názoru soudu vyplývá zejména z doložené výše pravidelného příjmu, kdy při sjednané výši měsíční splátky úvěru 5 320 Kč nelze mít za to, že by takové splátky nebyly v možnostech žalovaného, zvlášť pakliže žalovaný splátky po nezanedbatelnou dobu řádně hradil (celkem bylo zaplaceno dle tvrzení žalobkyně 25 splátek úvěru). Rovněž sjednanou výši úroku v sazbě 14,66 % lze považovat za sazbu přiměřenou. Výrokem I. tohoto rozsudku soud žalobě v plném rozsahu vyhověl, a to včetně požadovaného příslušenstvím dle § 1970 o. z. v podobě úroku z prodlení, jehož výše je v souladu s § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Lhůta ke splnění povinnosti byla žalovanému určena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.7. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná a náleží jí proto plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 37 470,90 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 8 587 Kč, odměny za zastoupení účastníka advokátem ve výši 3 x 7 980 Kč podle § 7 a § 11 odst.1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, sepis předžalobní výzvy), dále byly v rámci náhrady nákladů řízení přiznány toliko 3 režijní paušály po 450 Kč podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a DPH v sazbě 21% podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkem tak náklady účelně vynaložené žalobkyní v tomto řízení činí 37 470,90 Kč, a proto v této výši byly žalobkyni přiznány tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.8. O lhůtě k plnění bylo i v případě výroku II. rozhodnuto dle ustanovení § 160 odst. 1. o. s. ř.