14 C 314/2025-39 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 40 656 Kč s příslušenstvím a dále povinnost vydat žalobkyni 18 ks manipulačních přepravek typu E2, eventuelně pro případ, že přepravky nebude možné vrátit, zaplatit žalobkyni částku 3 245 Kč odpovídající hodnotě těchto přepravek. Žaloba byla odůvodněna tím, že na základě písemné objednávky žalované ze dne 13. 12. 2024 dodala žalobkyně žalované objednané zboží, a to 300 ks vepřového ve vlastní šťávě za kupní cenu 76 Kč bez DPH za kus a 300 ks Farmářské paštiky s brusinkami za kupní cenu 45 Kč bez DPH za kus. Objednané zboží bylo dodáno na adresu sídla žalované dne 16. 12. 2024 a žalovaná zboží převzala. , adresa, bylo dodáno ve vratných manipulačních přepravkách E2, které žalobkyni nebyly vráceny. Žalobkyně následně vyúčtovala cenu dodaného zboží fakturou č 2400001966 ze dne 16. 12. 2024 a splatnou ke dni 6. 1. 2025. Žalovaná zboží nezaplatila ani poté, co byla kontaktována e-mailovou zprávou s výzvou k úhradě dluhu, pouze uvedla, že zjistí, zda evidují dlužnou fakturu, leč dluh nezaplatila. Žalobkyně požadovala také vrácení 18 kusů přepravek E2, v nichž bylo zboží žalované dodáno a pro případ, že by žalovaná nemohla přepravky vrátit, požadovala žalobkyně náhradní plnění odpovídající jejich kupní ceně (149 Kč bez DPH za 1 kus přepravky). Žalovaná uvedený dluh nezaplatila ani zčásti, ačkoliv jej žalobkyně k úhradě vyzvala, naposledy předžalobní výzvou prostřednictvím právního zástupce.2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze dne 21. 1. 2026 (č.l. 26) a podáním ze dne 15. 2. 2026 (č.l. 29) tak, že s žalobou nesouhlasí a obsah žaloby rozporuje. Přislíbila projednání věci s žalobkyní ideálně tak, aby došlo k mimosoudní dohodě. K výzvě soudu, aby žalovaná upřesnila, s čím konkrétně v žalobě nesouhlasí a proti čemu brojí, žalovaná svá podání již blíže nedoplnila.3. Ve věci bylo nařízeno jednání na den 20. 5. 2026, k němuž se žalovaná nedostavila, ač byla k jednání řádně předvolána (č.l. 33). Soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř.4. Z předložených listin byl zjištěn následující skutkový stav. Z e-mailové komunikace na č.l. 10 ze dne 13. 12. 2024 je zřejmé, že žalovaná objednala u žalobkyně zboží, a to 300 ks vepřového ve vlastní šťávě 380-400 g za kupní cenu 76 Kč bez DPH za kus, a 300 ks Farmářské paštiky s brusinkami 200g za cenu 45 Kč bez DPH, s termínem dodání nejpozději do 17. 12. Objednávka byla odeslána z e-mailové adresy , e-mail, . Z faktury – daňového dokladu č. , hodnota, , vystavené dne 16. 12. 2024 vzal soud za prokázané, že žalobkyně vyúčtovala žalované objednané a převzaté zboží částkou 40 656 Kč včetně DPH se splatností ke dni 6. 1. 2025. Z faktury – daňového dokladu č. , hodnota, , vystavené dne 23. 2. 2022 vzal soud za prokázané, kupní cena jedné přepravky typu E2 činila 149 Kč bez DPH. Žalobkyně soudu předložila též kopii fotografie (č.l. 12) daného typu přepravky. Z dodacího listu ze dne 16. 12. 2024 soud zjistil, že žalovaná převzala zboží specifikované v dodacím listu na adrese sídla žalované v Plzni, , adresa, . Za situace, kdy žalovaná v řízení netvrdila ani neprokazovala opak, má soud za prokázané, že na předmětný dluh žalovaná nic neuhradila. Z e-mailové korespondence na č.l. 10 p.v. -11 vyplývá, že strany spolu komunikovaly v průběhu druhé poloviny roku 2025 ohledně nezaplacené faktury, žalovaná přislíbila kontrolu úhrady a sdělovala žalobkyni, že došlo k změně účetní firmy, pročež mohlo dojít ke komplikacím s úhradou. Z listin na č.l. 34-37 je patrné, že strany dlužnou částku řešily také po podání předmětné žaloby (e-mailové zprávy na č.l. 35-36), přičemž žalobkyně navrhla žalované podobu možné dohody, kterou následně promítla do písemné podoby návrhu na smír účastníků (č.l. 37. K realizaci podpisu tohoto návrhu však již nedošlo, neboť žalovaná zůstala dále nekontaktní. Z předžalobní výzvy ze dne 18. 9. 2025 odeslané téhož dne bylo zjištěno, že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky.5. Žalobkyně při jednání vzala žalobu částečně zpět, a to v rozsahu požadavku na vrácení 18 ks manipulačních přepravek E2, neboť v mezidobí žalovaná tyto přepravky žalobkyni vrátila. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby rozhodl soud o zastavení řízení v rozsahu takto učiněného zpětvzetí v souladu s ust. § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. (výrok II. rozsudku).6. Podle § 2079 občanského zákoníku kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.7. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a žalobě ve zbývajícím rozsahu plně vyhověl. V řízení bylo prokázáno, že účastníci platně uzavřeli kupní smlouvu dle § 2079 občanského zákoníku, kupní cena za zboží byla žalované vyúčtovaná celkovou částkou 40 656 Kč. Tento dluh žalovaná neuhradila, a to ani přes písemnou výzvu zaslanou právním zástupcem žalobkyně. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku ve lhůtě splatnosti uvedené ve vystaveném daňovém dokladu, ocitla se tak s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle výše citovaného § 1970 občanského zákoníku, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a dále také náklady na uplatnění pohledávky ve výši 1 200 Kč, neboť v dané věci se jedná o závazek mezi podnikateli ve smyslu ust. § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 17 273 Kč. Tyto náklady se skládají ze zaplaceného soudního poplatku 4 033 Kč a nákladů zastoupení advokátem, jemuž náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu z tarifní hodnoty ve výši 43 901 Kč (40 656 Kč a 3 245 Kč) sestávající z částky 2 860 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 téže vyhlášky (převzetí věci, sepis žaloby, předžalobní výzva k plnění, účast u jednání soudu dne 20. 5. 2026) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. Celkem tak náklady řízení, jejichž náhradu uložil žalované soud výrokem II. rozsudku, činí částku 17 273 Kč.9. Lhůta k plnění byla žalované stanovena ve výroku III. podle § 160 odst. 1, věta před středníkem o. s. ř. jako obecná třídenní. Pro úplnost soud uvádí, že obecná třídenní lhůta k plnění platí i v případě povinnosti formulované ve výroku I. tohoto rozsudku s odkazem na obecnou pariční lhůtu dle § 160 odst. 1 o.s.ř., byť lhůta k plnění nebyla v samotném výroku I. uvedena.